by
Listopadový víkend v krasu pro nás začíná tentokrát už ve čtvrtek. Program je rozdělen na 3 části – tou první je zadřevit šachtu v Mlhově závrtu. Zatím nás není moc (Termit, Lída, Jaryn a já), na práci v Mlhově závrtu to ale stačí. Na povrchu jsou nepříjemné 4 stupně pod nulou, to na dně sondy je výrazně tepleji. Rozšiřujeme profil sondy a dřevíme. Navzdory suchému podzimu Jedelský potůček stále teče, i když jen velice slabě. Večer nás Termit opouští, v pátek ho čeká práce mimo kras, tak nás aspoň po cestě hodil k Němcům.
Další den a stejný program, vyrážíme s Jarynem na Mlháč. Já dole loupu jíly ze stěn, přeměřuji délky a buduji výdřevu, Jaryn nahoře zkracuje fošny na potřebné rozměry. Sice není taková kosa jako včera, přesto jsou pro Jaryna ty zdlouhavé prostoje mezi řezáním docela nudné, a tak se mě snaží už kolem poledne přesvědčit, že se začíná stmívat a že už bychom měli jít k Němcům. Po poledni za námi nečekaně přichází Šmudla a hned je veseleji. Nakonec dorazil i nový pomocník Erik a ještě před setměním dokončujeme druhou a třetí stěnu. Po posilnění na základně opět vyrážíme do ostrovské hospůdky, kde nás večer vyzvednul vracející se Termit.
V sobotu ráno počet pracovníků výrazně narostl. Přijel Rosťa, Vláďa, Eternit a Regina, takže se rozdělujeme na dvě družstva. První to vzalo přes kontrolu lokalit U Jedelské cesty a V Jedlích do jeskyně Dagmar, kde na pracovišti pod Kaplí vytahali nakopaný materiál nahoru na zakládku v Dómu nádob. Druhé družstvo vyráží opět na Mlháč. Tam se průběžně odtěžovaly sedimenty zkopané ze stěn a dřevila se poslední stěna. Výsledek: sonda je kompletně zadřevena a připravena na zimu, vytěženo dnes bylo 205 kýblů, hloubka sondy je 710 cm, pokračování na jaře.
S přicházejícím večerem se všichni opět setkáváme na základně. Pro některé z nás ale dnešní program nekončí. Třetím bodem na programu je po dřevení na Mlháči a těžbě pod Kaplí kontrolně-dokumentační sestup do III. propasti v jeskyni Dagmar. Dlouhodobě nízký stav podzemních vod inspiruje jeskyňáře k různým hydropokusům a pozorováním. Čerpací akce o víkendu uskutečnily například skupiny Tartaros a Pustý žleb, ve Vojtěchově dokonce došlo po průchodu sifonem k významným objevům. Pro nás tato situace znamenala sestup do III. propasti a zdokumentování doposud nejnižší zjištěné úrovně vodní hladiny. Zároveň se jedná o vůbec první fotodokumentaci těchto prostor. Jezírko, které jsme tu nalezli před třemi týdny, bylo pryč. Voda stála až v půlkruhovém propadu ve dně propasti. Celkový pokles hladiny od posledního sestupu byl cca 70 cm. Nebylo však vidět tak hluboko jako minule, voda byla zakalená (to nejspíš způsobily kameny, které se zřítily dolů během slanění). S novými poznatky se za tmy vracíme na základnu.
Všechny body programu jsme splnili, v neděli dopoledne většina té naší bandy odjede, tak jsem jako doplňkový program zvolil pracovní návštěvu Staré štoly v Býčí skále. Na její návštěvu nás Hadař láká už od léta a teď na to máme konečně čas. To ještě netuším, že o pár minut později mi Hadař po telefonu oznámí radostnou zprávu, že se ve Staré štole dostali před pár hodinami do objevů! Proto další rundou rumu u nás na základně zapíjíme úspěchy kolegů z Býčiny.
Poslední den je tedy naším cílem Josefovské údolí. Na pracovišti ve Staré štole se nás ujal Jirka Kukla, vysvětlil co a jak, a tak jsme pomohli ze štoly vytahat a odvozit pěknou hromádku kamenů, poté i poshazovat balvany z Horního dómku a opět je vykutálet ven. Díky tomu jsme si aspoň trochu udělali představu, jaké množství materiálu zde bylo od jara přemístěno a zároveň viděli, že zdaleka není hotovo a bude se tu muset na práci zneužít ještě spousta lidí. Akci jsme zakončili procházkou k Srbskému sifonu. Pak už nás čekal jen návrat na základnu, naložení auta zabláceným jeskyňářským haraburdím a rozloučení s krasem.
autor: lblazek
