Pokračování výzkumů ve Staré štole

S přibývajícím časem od objevu volných prostor ve Staré štole se stále zvyšuje nebezpečí, že se labilní vertikální průlom uzavře, a tím se nám objevy znepřístupní.Snažíme se proto získat z těchto míst co nejvíce informací, aby jsme měli jednodušší pozici při zpřístupňování těchto jinou, bezpečnou cestou.Tuto je nutno najít, jelikož v prostorech se nachází mnoho nadějných míst pro další postupy.Naštěstí se složením map ukázalo, že s novými prostory velice pravděpodobně komunikují již dříve známá místa.Tyto budou taktéž předmětem našeho dalšího průzkumu.

Bádání jsme započali tradičně ve středu.Akce jsem se zůčastnil já, Dejv a Předeseda.Hlavním bodem našeho zájmu pro tento den byl další z komínů.Tentokrát to byl ten, který se nachází přímo nad výlezem do objevů a leží na velice nadějné tektonické poruše JV -SZ.Po velice úzkém průlezu , který je hojně vyzdoben ostrými kalcity všech možných barev se prostora otvírá v malý dómek, tak pro dvě osoby.Odtud se po kátkém horizontu komín opět zalamuje kolmo vzhůru, tentokrát už v mnohem větším profilu.Podařilo se nám jej dolézt do výše asi patnácti metrů od nástupního bodu.Vzhledem k hodně pokročilé době jsme, ač neradi, stále jsme viděli další volné prostory, akci ukončili.

V pátek jsme se na základně Býčiskalských jeskyňářů sešli v podvečerních hodinách znovu.Hned jsme se s Dejvem navlékli do overalů, nasoukali na sebe lezeckou výstroj a vyrazili pokračovat v započaté práci.Komín se nám podařilo dolézt celý, do výše asi 35 metrů nad nástupní bod.Tam se  vertikála, plná ostrých rozpraskaných bloků náhle změnila v hladkou, kruhovou chodbu o průměru asi dva metry vytvořenou v litém vápenci.Tato nejprve stoupá pod úhlem asi 70 stupňů, dále se sklon mění v úhel asi 45 stupňů a zakrátko se mění v čistý horizont.Po celé délce je v jejím dně vytvořeno koryto o šířce asi 25 a hloubce 70 centimetrů.Celá chodba je nádheně vyzdobena krápníky, nachází se tam i velké množství excentrik, které jsou velikostí i sněhobílou barvou srovnatelné s excentriky v Krystalové chodbě Punkevních jeskyní.Chodba končí dvěma dvěma vzájemně kolmými vápencovými stupni.Ten, který je v ose chodby je zavalen drobným písečkem a volná dutina, která pokračuje není průlezná.Druhý, který leží o devadesát stupňů otočen vůči ose chodby nebyl prozkoumán, v cestě brání veliký stalaktit a navíc se kvapem blížil čas našeho nahlášeného návratu na základnu.Nechtěli jsme vyvolávat zbytečné obavy, případně záchranné akce 🙂 a vrátili se do útulného teplíčka boudy.

Spolu s námi se do jeskyně vydal i "kopaci tým" ve složení Martin Golec a Jirka Kukla.Tito nejdříve zalezli do Větrného tunelu, aby odtud vynesli veškerý pracovní materiál.Na sobotu byla naplánována tlakovací akce a případné tímto vyvolané přesuny sedimentů  by nás o nářadí mohly připravit.Poté, co splnili tento úkol, dorazili s lódnou a různými kopátky za námi do HMŠ.Věnovali se výkopu průzkumné sondy v též tektonické poruše, ve které jsme lezli komín, akorát o pár desítek metrů níž 🙂 .Vykopali nádherných 3,5 metru.Chodba trojúhelníkového průřezu stále púokračuje svým, pro nás potěšitelným SZ směrem, v nezměněném profilu.

Sobotní ráno jsem zahájil exkuzí.Přátelé z Tartarosu nás požádali, jestli by jsme neprovedli jejich skupinku pracantů. Přidal se k nám Vlasta Káňa, který měl tři pomocníky odněku z Ústí nad orlicí, kteří mu jakožto fandové živé i neživé přírody pomáhali s vytahováním kostí v sedimentech jeskyně Barové.Společně jsme došli až na dno Šenkova sifonu, přičemž jsem cestou Starou býčinou udělal krátký výklad.Vlastu jsem radši ke slovu nepustil, exkurze by se nám mohla o několik hodin protáhnout :-).Tam jsem všechny ponechalVlastovi, aby je Buzgaňgem odvedl do Hlinitých síní.Sám jsem se vydal do Kaňonů uzavřít Přehradu, aby se mohla rozjet plánovaná akce v sifonech pod Barovou jeskyní.V Hlinitých síních jsem skupinku doběhl, chvíli jsme společně poklábosili a exkurzanty obeznámili s těmito místy, historií výzkumu a plánovanými pracemi.Při cestě do jeskyně Májové jsme se opět rozdělili.Vlasta se svými študáky se vydali horní, jednodušší cestou, já se zbytkem exkurzantů tou hezčí, přes sedmou propast a Trhač overalů.V Májovkách jsme se opět sešli, prohlídli si je od odtokového sifonu až k sifonu přítokvému, Hlubokému.Jelikož nikdo neprojevil zájem odejít z Májovek cestou vodní, odešli jsme spořádaně a společně do Kaňonů opět přes Hlinité síně.V Povodňové chodbě se naše cesty opět rozdělily.Vlasta a spol využili druhé větve Buzgaňgu, já jsem svým exkurzantům nabídl i zábavu a navštívili jsme místní Wellnes centrum.Hladina před Přehradou už dosahovala výšky skoro dvou metrů, takže si naši hosté mohli krásně zaplavat a vyčistit si oblečení v Sedmé propasti zašpiněné.S Vlastovou výpravou jsme se sešli opět na dně Šenkova sifonu a opět pospolu jsme se vrátili na základnu.

Po zkonzumování připraveného oběda a krátké siestě jsme se vydali já s Dančou a Dejv s Toničkou na povrchovou procházku.Vzali jsme to kolem Kostelíku přes vrchol Býčiny až k závrtové depresní linii, která se na povrchu nacházi nad Starou štolou a místy přilehlými.Zaměřili jsme GPS souřadnice, nadmořské výšky a provedli fotodokumentaci.Tamjsme se rozdělili.Dejv s Toničkou se vrátili na Býčinu, já s Dančou jsme šli dále proti proudu, až skoro nad Sbský sifon.S nastávajícím soumrakem jsme se vrátili na základnu také.

V Barové jeskyni mezitím probíhala pracovní akce.Nejprve proběhl pokus o provalení sedimentového špunt mezi Dómem Ticha a Větrným tunelem.Hadice, zapěnovaná předešlý víkend do kanálku z Dómu ticha čekala jen na spuštění čerpadel.Myšlenka pěkná, naděje velké, ale jeskyně se brání.Sice se voda v nově objevené druhé straně kanálku ve Větrném tunelu objevila takřka okamžitě , mocnost sedimentů je stále velká, aby se uvolnily.Bude tudíž nutno pokračovat ve sbližování se konvenčními metodami.Zbylého času do vypouštění Přehrady bylo využito k dalšímu plavení z Křížového dómu na pátou propast.Souběžně s těmito pracemi  Dejv za vydatného jištění Radarem pokračoval v lezení komínu , který se nachází ve stropu Dómu ticha.Toto se mu podařilo až do výše patnácti metrů.Já jsem se těchto akcí kvůli pozdnímu návratu z povrchové rekognoskační akce nezůčastnil, do Dómu ticha jsem dorazil až chvíli před ukončením akce.Pomohl jsem tedy alespoň vynést na povrch nějaký materiál.

Neděli jsme opět věnovali pracem v HMŠ.Po důkladném prostudování zatím získaných dat jsme dospěli k názoru, že chodba v prvně lezeném komínku má velice nadějný směr k obejítí koncového závalu, rozhodli jsme se, že začnem rozebíat závalek na jejím konci.Do těchto prostor nás jako podpora a jištění doprovodili Kolbi a Pavel Konečný, kteří v objevech ještě nebyli a Vláďa z Dagmary. "Povrchovou hlídku" ve Velké síni zajistil Jirka Kukla, kterého později doplnil Vláďa, když už vzhledem k charakteru prací nebyl nahoře nutný.Čas strávený hlídkou smysluplně využili k úpravě Velké síně.

Další práce, převážně dokumentační proběhly tuto středu.Podařilo se mi Franciho přesvědčit, že je doba mobilů, tudíž to, co volně levituje v průstupu do objevů nejsou telefonní budky, ale takové makety I-padů 🙂 .Dorazili jsme ve středu večer na základnu, Franci už nás netrpělivě očekával.V jeskyni už pobýval Vlasta s Vojtou, kteří pokračovali v pracech na profilu Baovky.Díky tomu bylo na základně nádherné teplíčko anemuseli jsme se zdržovat zatápěním.Hned jsme se převlíkli do overalů a vyrazili.Podařilo se vytvořit kompletní mapu nově prostoupených prostor, díky čemuž se už můžem radovat z takřka 250 metrů  celkové délky a 65 metrů denivelace, navíc Franci udělal i několik pěkných momentek z těchto nádherně vyzdobených prostor.Co by to ale bylo za akci, kdyby jsme neudělali aspoˇkraťučký prvoprůstup 🙂 .Při mapovacím druhovýlezu jsme objevili horizontální chodbu, kterou jsme samozřejmě navštívili.Sice nás zavedla do míst známých, ale odpadla nám tím práce s lezením dalšího komínku a polygon se takřka bezpracně prodloužil o krásných 14 metrů.Sice přibyla práce se zatím neznámou odbočkou z této chodby, ale blíží se nám víkend a na pvenství Amatérky můžem opět útočit 🙂

autor: lblazek