by Článek byl napsán k 70. výročí vzniku Speleologického klubu, nejstarší a největší organizace v České republice, která se zásadním způsobem zasloužila o mimořádný rozvoj speleologie v Moravském krasu a historickým objevem Amatérské jeskyně, která má dnes délku přes 40 km, zapsala do dějin nejen české speleologie. V příspěvku je stručně popsána historie organizace a její činnost až do současné doby.
Speleologický klub Brno byl založen na ustavující valné hromadě dne 7. 11. 1945 v Dělnickém domě v Brně pod názvem Český speleologický klub pro zemi Moravskoslezskou. Navázal na činnost Jeskynní sekce při klubu přírodovědeckém z období 1. republiky a na skupinu speleologů sdružených ve válečných letech 2. světové války kolem Antonína Bočka. Členy klubu se stala převážná část moravských, řada českých i slovenských speleologů. Od počátku klub rozvinul intenzivní badatelskou, průzkumnou, výzkumnou a objevitelskou činnost na základech kolektivního průzkumu Moravského krasu. Jeho členové působili i v jiných krasových oblastech Československa i v zahraničí. Prvním předsedou se stal Antonín Boček, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o jeho založení, dále pak J. Pelíšek, M. Pokorný, R. Musil, O. Ondroušek, P. Ryšavý, R. Burkhardt, S. Mayer a posledním před vznikem České speleologické společnosti byl V. Panoš.
V padesátých letech 20. století měl klub již přes 500 členů a od roku 1954 přijímal do svých řad i kolektivní členy -tehdy se tvořící speleologické kroužky závodních klubů ROH při významných strojírenských továrnách Adast Adamov a 1. brněnské strojírny. V té době musel klub čelit i snahám o jeho zrušení na základě zákona, který zrušil spolkovou činnost, zásluhou vedení Speleologického klubu a s podporou dalších institucí, zejména Moravského muzea v Brně, se tuto krizi podařilo bez přerušení činnosti překonat. Klub se přejmenoval na Speleologický klub v Brně (od roku 1952) a navázal úzkou spolupráci s Moravským muzeem, které klubu poskytlo zázemí pro uložení archivu a materiálu, místnost pro schůzování a pro větší akce poskytovalo kinosál. Speleologický klub po svém vzniku začal v roce 1948 vydávat časopis Československý kras a to až do roku 1954, kdy jeho vydávání převzala Československá akademie věd. Poté klub ve spolupráci s Moravským muzeem vydával časopis Kras v Československu (1959 – 1965) a Speleologický zpravodaj (1968 – 1969). V klubu vyrostla řada mladých jeskyňářů – amatérů, kteří se stali osobnostmi československé speleologie, rovněž i řada mladých odborníků – vědců, kteří později zaujímali a doposud zaujímají významná postavení v československé, nyní české vědě. Průzkumná a objevitelská činnost klubu posunula rozhodujícím způsobem hranice poznání krasového podzemí v Moravském krasu. Speleologický klub byl bezesporu největší a nejvýznamnější organizací speleologů v Československu a jeho členové uskutečnili převážnou většinu objevů nových jeskynních prostor v Moravském krasu, z nichž nejvýznamnější objev Amatérské jeskyně de facto rozřešil problém podzemních toků pod Ostrovskou plošinou. Bohužel, tyto úspěchy byly draze zaplaceny ztrátou životů Jiřího Šlechty v jeskyni 13C, Milana Šlechty a Marka Zahradníčka v Amatérské jeskyni
V šedesátých letech 20. Století čelil Speleologický klub nátlaku ze strany profesionálních speleologických organizací a institucí. Nejprve v roce 1966 v souvislosti s jeskyní 13C, když bylo jasné, že další postup po toku podzemní Bílé vody bude vyžadovat technické řešení. Profesionální organizace, které měly nesrovnatelně lepší finanční a technické možnosti, zdaleka nedosahovaly odpovídajících výsledků. Naopak amatéři ze Speleologického klubu s minimem finančních prostředků a se zcela obyčejnými pomůckami – lopatky, krompáče páčidla, paličky, kbelíky, lana a někdy i s pomocí jednoduchého vrátku udělaného svépomocí, byli výrazně úspěšnější. Profesionální organizace, namísto podpory amatérům vyvíjely snahu pod rouškou „spolupráce" amatéry z lokality 13C, pod různými záminkami vytlačit, což se jim nakonec povedlo. Zatím co v jeskyni 13C probíhalo masívní sestřelování stropů dlouhých sifonů, členové Speleologického klubu zvolili jinou, jak se později ukázalo, účinnou a rychlejší variantu průniku pod Ostrovskou plošinu. Převzali na základě dohody od skupiny Punkva NR delší dobu stagnující otvírku Simonova (Cigánského) závrtu , a po intenzívním těžení přes 40 m hluboké šachty a následně 15 m úpadní šachty, pronikli v letech 1968 – 1969 k podzemnímu toku Bílé vody a posléze i do dalších rozsáhlých prostor směrem k Macoše. Tento historický objev byl nazván na počest všech dobrovolných speleologů Amatérskou jeskyní. A opět se situace opakovala, po tragické události byly Speleologickému klubu kladeny těžce splnitelé podmínky pro další průzkumy, byla uskutečněna ještě jedna velká akce a poté byl Speleologický klub postaven před dilema – buď přistoupit na nabízenou spolupráci s Geografickým ústavem Československé akademie věd ( ve zjevně nevýhodném postavení ), nebo riskovat násilné úřední odebrání lokality. Přestože Speleologický klub na spolupráci přistoupil, přesto později byl vyšachován a lokalita přešla pod kompetenci GÚ ČSAV. Dokonce byly vyvíjeny snahy o přejmenování Amatérské jeskyně v duchu tehdejší doby politicky motivovanými názvy. Speleologický klub, v čele s tehdejším výborem klubu, použil veškeré legální prostředky a obrátil se až na tehdejšího předsedu vlády, který svým rozhodnutím nakonec tyto snahy profesionálů zhatil. Na průzkumech a výzkumech Amatérské jeskyně se však řadu let nemohl Speleologický klub podílet jako rovnocenný smluvní partner, pouze někteří jednotliví členové, které GÚ ČSAV na akce přizval dle své vůle.
V roce 1973 se konal v Československu 6. Mezinárodní speleologický kongres a své úspěchy zde presentovali i členové Speleologického klubu. Centrem kongresu bylo v Olomouci a Speleologický klub byl spolupořadatelem akce a velkou měrou se podílel na jeho organizaci, jak v místě konání, tak i organizováním exkurzí po lokalitách v Moravském krasu i ostatních krasových územích na Moravě. Na tomto kongresu byl již také poprvé konkrétně vysloven požadavek na založení jednotné speleologické organizace – České speleologické společnosti. Ke kongresu vydal Speleologický klub publikaci v angličtině s názvem Speleologický klub v Brně 1945 – 1973 (Burkhardt a kol. 1973). Je to doposud jediná souhrnná publikace o činnosti klubu.
Speleologický klub v Brně, jeho členové a skupiny vykonali značný kus práce v různých oborech speleologické činnosti – praktické speleologie, topografie, dokumentace, geologie, hydrologie a hydrografie, sedimentologie a jiných. Publikovali množství odborných článků, studií, nálezových zpráv v odborné literatuře i v novinách či časopisech. Provedli registrace jeskyní a jiných krasových jevů, např. závrtů, kterých bylo zaregistrováno jen v severní části Moravského krasu téměř 500. Veškeré výsledky své činnosti pečlivě archivovali ve vlastním rozsáhlém archivu. Tento archiv byl uložen v prostorách Krasového oddělení Moravského muzea, po zrušení tohoto oddělení byl přestěhován do nebytových prostor na ulici Mášově v Brně, kde klub získal od města Brna klubovnu. Po vystěhování – opuštění těchto prostor byl archiv uložen v soukromých prostorách, kde je dosud, údajně se nějaká menší část tohoto archivu ztratila, část je také na základně u Březiny. Je velkou chybou , že tento archiv dosud nebyl souhrnně zpracován a převeden do elektronické podoby k využití širší jeskyňářské veřejnosti. Veškeré výsledky práce členů Speleologického klubu byly vytvořeny dobrovolnou zájmovou činností členů v jejich volném čase a financovány z členských příspěvků, částečně i darů a za minimální podpory občasnými dotacemi či podporou některých organizací, jako např. Moravského muzea.
Období speleologických průzkumů po roce 1945 v Moravském krasu bylo zcela jednoznačně érou amatérského průzkumu v tom nejlepším slova smyslu a na tuto tradici pak navázala Česká speleologická společnost, která vznikla na ustavujícím sjezdu dne 12. 12. 1978 v Praze, a Speleologický klub v Brně byl jednou ze zakládajících organizací, i když v té době byl již oslaben předchozí vlnou osamostatňujících se skupin klubu, které zakládaly samostatné subjekty.
Význam Speleologického klubu lze dobře dokumentovat z obsahu publikace Přehled průzkumných prací a jejich výsledků v historii Moravského krasu. Tento přehled byl vypracován z publikovaných zpráv ( Havel 1989), z výročních zpráv speleologických organizací a za roky 1945 – 1978, tj. za období 33 let obsahuje celkem 443 záznamů objevů, objevných postupů nebo prolongačních prací. Z tohoto množství je plných 302 záznamů zásluhou členů Speleologického klubu a zbytek, 141 záznamů připadá na ostatní speleologické organizace. Z toho je jasně patrná dominance Speleologického klubu před vznikem České speleologické společnosti. V letech 1979 – 1988, za období prvních 9 roků činnosti ČSS je uvedeno celkem 166 záznamů, z toho pouze 22 připadá na Speleologický klub, ve kterém po založení ČSS zůstaly pouze Březinská a Pustožlebská skupina, která se později rovněž osamostatnila. Dalším zajímavým údajem je nárust aktivity speleologů po vzniku ČSS, kdy bylo ročně průměrně zaznamenáno 18,44 záznamů, kdežto v předchozím období pouze 13,42. Tato statistika samozřejmě nezohledňuje velikost jednotlivých organizací – počty činných členů, ani velikost a význam dosažených výsledků, 1 záznam je např. objev síňky nebo chodby, jiný otevírka závrtu a jiný objev několikakilometrového jeskynního sytému.
Nutno ještě dodat, že sportovní i pracovní zdatnost, vysoká odbornost a nezměrné nadšení bylo hlavní devizou většiny členů Speleologického klubu. Členové byli na svůj klub hrdí a byla to pro ně srdeční záležitost, pro řadu z nich od raného mládí na celý svůj život.
Početní stav členské základny klubu lze obtížně vysledovat, protože ne ve všech výročních zprávách je uváděn. Údaj z 50. let 20. stol. je cca 500 členů a je pravděpodobné, že postupně docházelo ke snižování stavu členské základny. Z dostupných údajů měl Speleologický klub v roce 1945 celkem 39 členů, v roce 1946 – 115 členů, v roce 1947 – 231 členů, v roce 1948 – 347 členů, v roce 1949 – 447 členů, v roce 1950 – 511, v roce 1951 – 501 člena, v roce 1952 – 518 členů, v roce 1954 – 414 členů. Další údaj je z roku 1967 – 166 členů, v roce 1968 – 179 členů, v roce 1971 kolem 200 členů, v roce 1973 měl 183 členů a v roce 1974 již pouze 171 členů. V té době byla prováděna revize členské základny, ze které vyplývá, že 167 členů klubu bylo vyřazeno z důvodu jejich nedohledání – nereagovali na výzvy, neplatili členské příspěvky, nebo zemřeli. Z toho lze usoudit, že počátkem šedesátých let 20 stol. mohl mít klub cca až kolem 370 členů. V roce 1977 je uváděn počet členů klubu 236. Přesnější údaje by mohly být zjištěny z archivu, pokud se tyto dokumenty zachovaly. Počty členů klubu nezahrnují členy, kteří působili v organizacích se statusem kolektivních členů Speleologického klubu – někteří jejich členové však měli i individuální členství ve Speleologickém klubu (výroční zprávy 1945 – 2013)
Speleologický klub byl při založení ČSS ustaven jako její základní organizace 6-12 a v té době v něm zůstaly skupiny Pustožlebská, Suchožlebská, Tartaros, Holštejnská , Březinská a Babická přestože původně, dle rozhodnutí mimořádné valné hromady z 27.6.1977 se měl stát Speleologický klub jako celek jednou ze zakládajících základních organizací připravované České speleologické společnosti. Převážily však tendence řady skupin k osamostatnění a k ustavování samostatných ZO ČSS. Změny v rámci Speleologického klubu v průběhu roku 1977 byly následující:
-Většina členů zrušené skupiny Říčky přešla do skupiny Cerberus, která se stala kolektivní členem SK
-Plánivská skupina k 30.11.1977 přešla do Spel. kroužku Klubu pracujících Minerva Boskovice a odmítli nabízené kolektivní členství v SK
-SK ZK ROH 1 brněnské strojírny zrušil své kolektivní členství v SK
-Skupina Dagmar přešla nejprve pod garanci Krasového oddělení Moravského muzea a po zrušení tohoto oddělení se ustavila jako Speleologický kroužek ZK ROH Zetor Brno a zůstala kolektivním členem SK
-Část členů z Pustožlebské skupiny založilo novou skupinu s názvem TOPAS a zůstali kolektivním členem SK
V dřívějším období zanikla Sloupská skupina SK, pravděpodobně v roce 1972, kdy již není ve výroční zprávě uvedena a na některých jejich lokalitách pokračovala skupina Cerberus, a v roce 1975 přešla skupina Dr. A. Sobola do Spel. kroužku ZK ROH ADAST Adamov. Kolektivní členové se rozhodli založit samostatné ZO ČSS při zakládání ČSS v roce 1978.
Speleologický klub řadu let usiloval o vznik jednotné speleologické organizace v Čechách a na Moravě. Po vzniku Slovenské spel. společnosti v r. 1969 tyto snahy zesílily, když byl připravován mezinárodní speleologický kongres na rok 1973 v Československu. Různé apely a výzvy či návrhy se objevují ve výročních zprávách Speleologického klubu té doby pravidelně. Speleologický klub se snažil o jakési sjednocení alespoň na Moravě využitím institutu kolektivního členství, což se vcelku dařilo. Po speleologických kroužcích Adastu a 1 brněnské strojírny se později staly kolektivními členy SK další organizace – SK ZK ROH ČKD Blansko, SK ZK ROH Zetor Brno, TOPAS, Tarcus, Cerberus. Vyjednavačům SK se nepodařilo přesvědčit ke stejnému kroku Speleologickou sekci při DK ROH KPS Brno, SK KP Minerva Boskovice, SK OV SSM Blansko a SK ZK ROH Metra Blansko. Speleologický klub se svými kolektivními členy se stal vůdčí silou a hybnou pákou konečné fáze příprav vzniku ČSS, organizoval a řídil složitá jednání jak v rámci Moravy, tak i s representací organizací z Čech a Prahy. Zpočátku Speleologický klub se svými partnery prosazoval za sídlo ČSS Brno, byly již získány předběžné přísliby na zajištění, nakonec však po zralé úvaze zvítězila varianta sídla v Praze.
V průběhu roku 1978 nastala konečná fáze příprav založení České speleologické společnosti a začaly se formovat její první základní organizace. Číslování ZO ČSS bylo dle tehdejších krajů, takže Speleologický klub byl registrován jako 12 ZO ČSS v Jihomoravském kraji. Prvním předsedou byl zvolen Musil František st. V roce 1979 došlo k procesu odtržení a vytvoření vlastních ZO ČSS u tří skupin, Holštejnské, Suchožlebské a Tartarosu, které za rok 1979 vykázaly svoji činnost ve výroční zprávě Speleologického klubu a v roce 1980 již působí jako samostatné ZO ČSS . Babická skupina se dohodla s ZO ČSS 6 – 08 Dagmar a stala se její součástí, takže již za rok 1979 vykázala svoji činnost v rámci ZO 6 – 08. Ve Speleologickém klubu zůstávají skupiny Březinská a Pustožlebská s počtem členů 62. V roce 1989 převzal předsednictví Vrána Martin, za stavu členů 75. V roce 1991 odchází Pustožlebská skupina a zakládá ZO ČSS 6-25 Pustý žleb a také část členů Březinské skupiny, zakládajících ZO ČSS 6-26 Novodvorskou, čímž počet členů Speleologického klubu klesl na 32. V roce 1995 převzal předsednictví Kos Petr, za stavu 18 členů. V roce 1999 převzal předsednictví Vyhnánek Pavel, který vede ZO 6-12 doposud při stavu 18 členů a 2 čestní členové.
V roce 1979 byla průzkumná činnost ZO 6-12 realizována na Holštejnsku v lokalitách závrt č. 60, s objevem volných prostor, Nová Rasovna,v závrtech č. 1 V Sýčkách, č.67 a 68 (Holštejnská skupina), v okolí Ostrova u Macochy v závrtě č. 293, Jandůkových závrtech a v Šamalíkových jeskyních (skupina Tartaros), na Harbechách v závrtě č. 17 u Lažánek (Suchožlebská skupina), v oblasti Pustého žlebu v j. Brumlerka a U tří síní (Pustožlebská skupina) a na březinsku v j. Malý lesík (Březinská skupina). Činnost ZO 6-12 Speleologický klub mezi léty 1980 – 1991 byla pak hlavně v oblasti Pustého žlebu (j. Velký pes, závrt č. 358, Vinšulka) a od roku 1987 u Sloupu. Zde byla otevírána nová lokalita Sloupské vintoky (Musil 1989) a hloubena šachta v jeskyni Kůlně na dně archeologické sondy a ve spolupráci se ZO 6-08 Dagmar i šachta v Křížových jeskyních. V oblasti Březiny se intenzívně pracovalo na vyklizování sedimentů v jeskyni Malý lesík s objevem 150 m nových prostor (Kos 1994, Vrána 1988, Kos a Nováček 1999, Kos 1999), ZO se zabývala i historickým podzemím, byla odkryta neznámá kostnice ve Křtinském kostele a prováděny mapovací a vyklízecí práce v brněnském podzemí (Výroční zprávy 1945-2013).
Od roku 1992, kdy byla ZO oslabena odchodem cca 60% členů, se postupně zájem členů přesouvá i na lokality v údolí Říčky a Mokerskou plošinu. Konkrétními lokalitami je Hynštova ventarola s objevem 30 m prostor s denivelací 13 m (Kos a Nováček 2008), jeskyně Netopýrka, s objevem 20 m dlouhého pokračování podzemního toku (Kos a Kučera 2006) a Mechový závrt, jehož otevírkou bylo postupně během 14 roků objeveno 400 m chodeb o denivelaci 46 m (Kos 2002, Kos 2000, Harna a kol. 2010). V roce 1994 byl zahájen systematický průzkum a evidence krasových jevů v lomu Mokrá (Kos 1998) poté, kdy došlo při těžbě k narušení prostor Mokerské jeskyně. Od roku 1997 se rozvinula vzájemná součinnost s vedením lomu, která pokračuje doposud a jejím výsledkem je 19 odborných zpráv o speleologickém průzkumu a výzkumu ložiska s databází a evidencí všech krasových útvarů (Kos 2002). Na výzkumech spolupracují i geologové, geofyzikové a paleontologové z ČGÚ Praha, ČGS Brno, Př FMU Brno a Geodrill s.r.o. Současná znalost podzemních prostor je cca 400 m chodeb erozního charakteru. V poslední době se začalo i s pracemi na otevírce šachty pod Řičánkovou skalou (Harna a kol. 2014) u Hostěnic s cílem proniknout do koncových partií Nové Ochozské jeskyně k záhadné Sifonovité chodbě (Kos 2001)
Výsledky činnosti ZO 6-12 Speleologický klub byly průběžně dokumentovány, publikovány a jsou uloženy v archivu organizace, resp. jeho části. Mimo činnosti na vlastních lokalitách se členové ZO významnou měrou podíleli i na průzkumech spolupracujících ZO, např. na Býčí skále, jeskyně na Turoldu, Ukrajina, a na Slovensku jeskyně v okolí Janské doliny v Nízkých Tatrách a Vysoké Tatry jeskyně Javorinka aj. Rovněž zorganizovala řadu exkurzí do zahraničí, např. Belgie, SRN, Ukrajina, Moldávie, Rusko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a na Slovensku. Do budoucnosti plánuje ZO 6-12 Speleologický klub pokračovat v rozpracovaných lokalitách a dle výsledků případně nalézt i další možnosti pro poznání neznámého podzemí.
Členové Speleologického klubu začali rozvíjet kontakty se slovenskými speleology a postupně byly organizovány jak seznamovací akce tak i ty s cílem průzkumu a výzkumu v krasových oblastech Slovenska. Dle výročních zpráv byly organizovány od roku 1949. V letech 1964-1966 proběhly významné průzkumné akce do tehdy nejhlubší propasti Československa Barazdaláše, s dílčími objevy nových částí této propasti a prohloubení na uváděných 211 m. Jedním z nejcennějších výsledků byl objev další samostatné propasťovité větve s bohatou sintrovou výzdobou. Při náročných průzkumech byl zde těžce zraněn jeden z účastníků expedice, zachráněný obětavým úsilím celého kolektivu. Zvláštní pozornost věnoval Speleologický klub rozsáhlé oblasti Jihoslovenského krasu. Vedle registračních prací na Jasovské plošině a podílu na průzkumu v Drienovecké oblasti. V letech 1972-75 byly prováděny akce v lokalitách Silická planina, Velká Fatra, Jihoslovenský kras, Bystrianský kras, Harmanec, Dämenová dolina, Jasov, Domica, Slovenský raj, Malá Fatra, Rožňava. Tyto akce byly organizovány před vznikem ČSS.
Roku 1998 – akce v j. Pavúčí v Demänovské dolině a Zápolné na Čiernom Váhu (lezení komínu Zlého spitu)a těžba v horním patře nad vchodem) a Zlomísk v Jánské dolině, prohlídka koncového závalu ve Velké Stanišovské j. Práce na konci Staré Pĺany, výkopové práce v Paleoponorech Bystrej, sestup do Ledové propasti na Ohništi.Roku 1999 provedeno zaměření a mapování boční propasťovité větve na Ohništi v Propasti Havran (Melónová p.-Damoklův meč – Öcalanov zával – celkem 62,92 m polygonu.Roku 2001 proběhla pracovní exkurze s Holštejňáky a Plániváky do jeskyně Havran, kde byl zmapován Zával nad Banánovým sklzom – cca 25 m polygonu.Roku 2002 pracovni akce v j. Natržené spodky s Holštejňáky, Plániváky a místními na Ohništi s objevem menší soustavy jezírek. Další aktivity jsme vyvíjeli v prostoru Demänovského krasu v Jánské dolině, kde již řadu let spolupracujeme s OSS St. Nicolaus.Od roku 2005 se každý rok podílíme na výzkumných akcích v jeskyni Javorinka – Vysokých Tatrách Členové se zúčastnili mapovací akce v koncových částech jeskyni Javorinka, při níž se podařilo proniknout do nových chodeb s pulzujícím průvanem a nasládne se podařilo tuto část propojit z nadějnou jeskyní čím vznikl letni vchod. Za třetím vodopádem proběhlo mapování.
Literatura
Burkhardt R., Havel H., Mayer St., Musil F., Panoš V., Ryšavý P. 1973: Speleologický klub 1945 – 1973. Publikace ke kongresu v angličtině – český koncept.
Harna I., Kos P., Kučera P. 2010: Zpráva o činnosti ZO 6-12 Speleologický klub Brno za rok 2009. Speleofórum, 25-28.
Harna I., Kos P., Nováček P., Němeček J. 2014: Řičankova skala -obnovení průzkumu v místě bývalého pracoviště ZO 6-11 Královopolská nad Hostěnickým propadáním II. Speleofórum, 30-36.
Havel H. 1989: Přehled průzkumných prací a jejich výsledků v historii Moravského krasu. Knihovna ČSS, sv.14, Praha.
Havel H. 2014: Historický dokument. Speleo, 63, 85-90.
Kos P. 1994: Hlavní březinský paleoponor – jeskyně Malý lesík. Speleofórum 1994,31.
Kos P. 1998: Několik nových poznatku o výzkumu krasu v prostoru karbonátového ložiska Mokrá. Speleofórum, 16-18.
Kos P. 1999: Hydrografické změny ve spodních patrech jeskyně č. 1405 Malý lesík v roce 1997-1998. Estavela, 1, 19-20.
Kos P. 1999: Povrchové struktury Mokrsko -Hostenické plošiny a jejich vztah k předpokládaným podzemním krasovým jevům. Estavela, 1, 21-25.
Kos P. 2001: nové paleohydrografické poznatky v jižní části Moravského krasu. Speleofórum, 5-7.
Kos P. 2001: Výsledky průzkumu Mechového závrtu za rok 2000. Speleofórum, 7-10.
Kos P. 2002: Hostěnická plošina v jižní části Moravského krasu. Speleofórum, 6-8.
Kos P. 2002: Výsledky průzkumu Mechového závrtu za rok 2001. Speleofórum, 8-10.
Kos P., Kučera P. 2006: Na podzemním potoku v jeskyni Netopýrka v jižní časti částí Moravského krasu. Speleofórum, 15-16.
Kos P., Nováček P. 1999: Krasové jevy ve středním dílu Březinského údolí. Estavela, 2, 18-26.
Kos P., Nováček P. 2002: Objev ústí portalové jeskyně v prostoru Hostěnického propadaní II. Speleo, 34, 5-6.
Kos P., Nováček P. 2008: Výsledky výzkumu Hynštovy ventaroly za rok 2005 – 2007. Speleofórum, 23-25.
Kubíček J. 1987: Bibliografie okresu Blansko, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně.
Musil F. 1989: Sloupské vintoky. Speleofórum, 70.
Vrána M. 1988: Jeskynní výzkum u Březiny. Knihovna ČSS, sv.12, Praha.
Výroční zprávy Speleologického klubu 1945 – 2013.
Kos, P. 1998a: Exkurzní zprávy za rok 1998, Nepublikovaný rukopis uložený v archivu ZO 6-12 Speleologický klub Brno, Brno, 42 s.
Kos, P. 1998b: Zpráva o exkurzi do jeskyní Jánské doliny v Nízkých Tatrách, Nepublikovaný rukopis uložený v archivu ZO 6-12 Speleologický klub Brno, Brno, 7 s. textu s 13 obr. příloh.
Kos, P. 1998c: Zpráva o 2. exkurzi do jeskyní v Nízkých tatrách v roce 1998, Nepublikovaný rukopis uložený v archivu ZO 6-12 Speleologický klub Brno, Brno, 5 s. textu s 4 s. obr. příloh.
Poprvé po pracném rozšíření průlezu P. Nováčkem sledovány hydrologické poměry v jeskyni Nová Stanišovská:
Kos, P. – Dvořák, Z. 2002: Nová hydrologická pozorování v Nové Stanišovské jeskyni, Spravodaj SSS, 33, 4, 12-13.
Igor Harna , Miloš Peltán , Jeskyně Javorinka, Vysoké Tatry, Slovensko, Speleofórum 2012,99-101
autor: admin1
