Tisovský kras – Suché doly: objev nové větve jeskyně Daxner (6.–9.6.2013)

Na začátku června byla na pozvání jeskyňářů z Tisovce zorganizována základní organizací Tartaros multiskupinová expedice na Slovensko do Tisovského krasu. Tisovský kras je součástí Muránske planiny, konkrétně jsme operovali v oblasti Suchých dolov. Příjezd na Tisoveckou základnu ve čtvrtek navečer. Základna je skryta v lese daleko od civilizace a momentálně prochází rozsáhlou přestavbou. Z místních se nás ujal Lukáš Vlček a večer u ohně nás dovybavil informacemi o místním krasu aneb co, odkud, kudy a kam teče a kolik toho zbývá objevit.

V pátek ráno proběhly poslední přípravy na dnešní pracovku a vyrazili jsme směr jeskyně Daxner. Cestou jsme se prodrali přes stádo ovcí, Aleš se pokusil domluvit jednu ovci navečer k ohni, ale nepovedlo se:-) Na místě určení nám Lukáš představuje jeskyni Daxner a ukazuje, co nás dnes čeká.

Daxner má 2 hlavní vchody, Studený a Teplý. Jeskyně je výjimečná tím, že v zimě 90% prostor zamrzá. Jen Teplý vchod a jeho okolí jako jediné v zimě nezamrzá. Tato odlišnost Teplého vchodu nakonec přivedla jeskyňáře ke hledání původce teplého průvanu, který zamezil zamrzání této části jeskyně a vše nakonec vyvrcholilo objevem meandrující plazivky zakončené 20 m hlubokou Priepastí speleoturistov. U jeskyně se propadají 2 potoky – v Ponoru 1 a Ponoru 2. Voda z Ponoru 2 se objevuje a protéká jeskyní Daxner, voda z Ponoru 1 nikoliv. V nedávné době se poblíž Ponoru 1 vytvořil propad, na jehož neprůlezném dně bylo možné spatřit část neznámého podzemního řečiště z 1. ponoru a zároveň tu je i napojení na jeskyni Daxner. Toto místo se proto stalo naším hlavním pracovištěm a první skupina pod Kubovým vedením se pustila do zpřístupnění neznámého řečiště.

Lukáš, Alda a já jsme šli pracovat do samotného Daxnera. Ze všeho nejdřív zašel Lukáš dostrojit lanem Priepast speleoturistov. Přístupová plazivka k ní je poměrně obtížně průstupná (zvlášť s cajkama na těle) a vzhledem k tomu, že na dně propasti jsou v plánu další práce, pustili jsme se do vyčištění plazivky. Po několika kýblech hlíny začaly postupně přibývat stále větší kameny, až jsme nakonec kouleli ven pořádné macky. Vše skončilo uloženo na povrchu. Lukáš plynule přešel do těžby kamení z odbočky hned pod Teplým vchodem. Vytěženo pár kamenů a už mohl Aleš lézt do objevů. Po proplazení se dostal do malé síňky ukončené závalem, ta bohužel stoupá k povrchu, který je zde velice blízko. Celková délka objevených prostor cca 8 m.

Vracíme se na chvíli na povrch obhlídnout, jak se daří druhé skupině v ponoru. Po chvíli opět návrat do Daxnera a tentokrát jdeme hlouběji do jeskyně. Usadili jsme se v nejnižším bodě labyrintu chodbiček zvaném Galimatiáš a zahájili klasické kýblování sedimentů. Naproti nám z úzké štěrbiny pod stropem vane neskutečně ledový průvan. V takové ledárně jsem doposud nekopal, teplota v jeskyni se pohybuje odhadem kolem 3 °C. Až jsme dostatečně prochladlí, vracíme se na povrch. Tentokrát ale druhou cestou, prohlížíme si zbytek jeskyně a přes tzv. Studený vchod vylézáme ven.

Do ponoru mezitím dorazili další příslušníci místní skupiny – Dušan s Katarínou. A druhá parta dokončuje svou práci a hlásí volný průchod dál po proudu do neznáma. Dolů zalézá Lukáš, za chvíli nám mizí z doslechu, čekáme…. Po návratu nám popisuje objevené prostory a odhadované rozměry. Dušan okamžitě provede korekci délky pokrácením "Lukášovou konstantou" a dostáváme skutečné údaje:-) Dnešní úkol je splněn, balíme vybavení a vracíme se na základnu. Večer u ohně nám objevitel nové prostory detailně popsal a popaměti nakreslil i první mapu.

V sobotu dopoledne jsme zajeli do Tisovce nakoupit zásoby a vrátili se k jeskyni Daxner. Dnešní program byl pestrý. Nejdříve se pracovalo souběžně na dvou pracovištích – kopací tým pokračoval v nejnižším bodě Galimatiáše, ostatní v paralelní chodbě u Sifonu 2. I zde došlo k drobnému objevu a Lukáš po shlédnutí nových prostor konstatoval propojení obou pracovišť. Po této akci se vracíme na povrch. Nádherné počasí je pryč, venku začíná pršet. Déšť většina z nás přečkala na seníku nedalekého zchátralého a opuštěného stavení, čas si krátíme ochutnávkou místních lahvových piv zakoupených v Tisovci a Aldovými historkami z předešlé návštěvy tohoto kraje. Déšť se rychle přehnal a přes sluncem zalitou louku nás Lukáš vede k další lokalitě – Suchodolské jeskyni. Nedávno objevená (2009) menší jeskyně, ale opět s aktivním tokem. V nejnižším místě jsme se chvíli pohrabali v závalu a vrátili se k Daxneru.

Poslední dnešní úkol spočívá v rozšíření úžiny na dně Priepasti speleoturistov (a taky některých míst v přístupové plazivce). Vše bylo dle plánu uděláno. Mezitím vyrazili Lukáš s Aldou prolongovat včerejší objev v Ponoru 1. Vrátili se v dohodnutý čas se zajímavými výsledky a novými objevy. Délku, převýšení, směr odtoku ani charakter nových prostor zatím nebudu prozrazovat, to přenechám členům Tisovského speleoklubu. Zbývá pobalit veškerou techniku a návrat na základnu.

Večer nás u ohně čekala odměna za dnešní výkony – Katarína napekla buchty a uvařila výborný boršč, kolovaly i nějaké švestičky, krásný večer….

V neděli jsme si konečně udělali čas a podívali se, co že se to ukrývá pod poklopem hned vedle základny. Jeskyně Michňová je propasťovitá jeskyně známá od nepaměti. Několika prostornými šachtami klesá do hloubky 72 m, je bohatě zdobena krápníky, sintrovými náteky a mohutnými záclonami. Celá jeskyně je vystrojena pevnými žebříky. Místní zvláštností jsou symbolický podzemní cintorín a neobvyklý hlinitý útvar na dně jeskyně, dílo šikovného sochaře.

Poté už následoval definitivní úklid základny, její opuštění a přesun k poslední lokalitě, kterou byla Periodická vyvieračka a s ní související Jazerná jaskyňa, zakončená dle názvu několika jezery. Naše práce spočívala v úpravě přístupové plazivky, aby bylo možné v budoucnu snáze transportovat potápěčské vybavení k jezerům, kde je plánován další podvodní průzkum. Perioda mezi maximálním a minimálním vývěrem je průměrně 30 minut, v jeskyni se to (údajně) projevuje probubláváním a hlasitým hukotem podobným projíždějícímu vlaku. Jen výjimečně bývá díky dešťům perioda delší, což byl zrovna dnešní případ. Marně jsme čekali nad hladinou největšího jezera, slibovaný efekt se nedostavil, tak nám nakonec nezbylo nic jiného, než průvodcům věřit, že to tak skutečně je:-) Snad příště… Každopádně se jedná o velice zajímavý a ojedinělý jev.

Pozdní oběd jsme si dali ještě v Tisovci, kde jsme se také rozloučili s našimi průvodci a vyrazili na cestu domů. Návrat byl poměrně náročný, ale Aleš nás uklidnil, že jsou takové všechny návraty z Tisovce, častokrát i komplikovanější. Akce v Tisovci byla parádní a věřím, že ne poslední.

V jeskyních jsem téměř nefotil, nebyl moc čas, přijeli jsme sem primárně pracovat. Fotky z jeskyně Michňová najdete u Aleša. Podrobné informace o jeskyni Daxner a dalších na stránkách Speleoklubu Tisovec. Jakmile se objeví oficiální zpráva o objevu, přidám sem odkaz.