by
Čtrnáct dní po Vzpomínce jsme se v krasu sešli k další pracovní akci. Kromě Dagmaráků se přidal i Boris, posila ze Strážovských vrchů. A v sobotu ráno, dřív než jsme se pustili do nějaké činnosti, dorazilo k naší základně Kučovo nepřehlédnutelné krasové vozidlo – dorazil s komplet rodinkou a že za námi přijeli na víkend zajeskyňařit. Výborně, každé další ruce se budou hodit. Okamžitě se pouštíme do díla. Společně nakládáme vrátek na kolečka a převážíme jej lesem k jeskyni Dagmar.
Spuštění vrátku do jeskyně proběhlo relativně hladce. Usadili jsme jej na podestu pod vstupem, ale zatím nepřišroubovali. Je potřeba udělat několik testovacích jízd a najít tu správnou pozici pro jeho uchycení.
Nejdřív se ale Jenda, Mart a Boris pustili do menšího servisu lanovky. Na horním ukotvení vyměnili roztaženou karabinu (někdo ji při napnuté lanovce otevřel, karabina se okamžitě lehce natáhla a už nešla dovřít). Následně slezli do Dómu nádob a na spodním ukotvení lanovky odřezali přebytečnou část nosného ocelového lana a vynesli ji na povrch, takže už dole nebude překážet.
Kuča a Honza se mezitím přidali k Termitovi s Rosťou, kteří pracovali na údržbě základny. Rosťa měl nějaké dodělávky kolem komína, Termit obíjel venkovní část overalovny lepenkou. A Lída s Ivou pro všechny připravovaly oběd.
Po servisu lanovky jsme si už v Dagmaře s Honzou vystačili sami dva – testovali jsme průjezdnost kýblů, v Jezevčí síni namontovali první rolnu a o něco níže jsme se pustili do prohlubování dna pod lanovkou. Ostatní (Jenda, Mart, Boris a Kuča s rodinou) se na odpoledne přesunuli do Jedelské ventaroly a pokračovali v průkopu v odbočce nalevo. Při práci narazili na už druhou lebku zajíce. Celkově se čelba opět hezky posunula, dnes to bylo o 2 m vpřed. Večer se všechny pracovní čety sešly v Dohodě a spolu s Tarťáky jsme dopili sud, který jsme dostali za úkol během víkendu zlikvidovat.
V neděli se ostatní poměrně brzy vytratili (nebo se jen šikovně schovávali před prací), Honza a já jsme ale ještě chvíli věnovali vrátku v Dagmaře. Po včerejší testovací jízdě jsme jej napevno přišroubovali k jeho podstavci a do příště musíme nachystat další rolnu.
A z železné uzávěry na Dagmaře jsme flexou odřízli vnitřní mříž, která je totálně zrezlá, stejně se nepoužívá a jen zavazí. Jak doufáme, starý dekl by měl během příštího roku zmizet a celý vstup do jeskyně se zrekonstruuje.
Tím ale pořád nekončíme, zbytek odpoledne jsme věnovali Ventarole, kde nám chybělo do mapy dokreslit pravou "větev" jeskyně, kde se nekope. To jsme splnili a teď už zbývá doma mapu dokončit. S krasem jsme se teď na nějaký čas rozloučili, protože nás čeká pár akcí na Slovensku a jinde po republice.
autor: admin1
