Rozbor zvířecího osteologického materiálu z jeskyně Javorky

Rozbor zvířecího osteologického materiálu z jeskyně Javorky

K odbornému posouzení a k uložení do sbírkových fondů získal ústav Anthropos
Moravského zemského muzea zvířecí osteologický materiál vyzdvižený z jeskyně Javorka členy
České speleologické společnosti ze skupiny Křtinské údolí 6 – 05.
Jedná se o materiál různorodý, a to nejen co do počtu zvířecích druhů, ze kterých nalezené
kosti pocházejí, ale pravděpodobně také co do časového horizontu, ve kterém k ukládání tohoto
materiálu do jeskyně docházelo. Determinovaných 126 kosterních pozůstatků pochází celkem ze
sedmnácti různých taxonů, kterými jsou: jezevec lesní (Meles meles), vlk (Canis lupus), liška
obecná (Vulpes vulpes), zajíc (Lepus sp.), srnec obecný (Capreolus capreolus), sob polární
(Rangifer tarandus), prase (Sus sp.), tur nebo pratur (Bos sp.), králík (Oryctolagus sp.), hyena
jeskynní (Hyaena spelaea), kůň (Equus sp.), pratur (Bos primigenius), pes nebo vlk (Canis sp.),
ovce nebo koza (Ovis / Capra), medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), blíže neurčení ptáci (Aves) a
člověk (Homo sapiens).
Nejvíce bylo determinováno pozůstatků jezevce lesního (viz tabulka), které pocházejí
minimálně ze čtyř jedinců. Jezevec žil na našem území nejen v holocénu ale i v pleistocénu, nelze
tedy jednoznačně určit, ve kterém období se do jeskyně dostaly jeho kosti. Nápovědou by však
mohla být skutečnost, že kosti jezevce nevykazují fosilizaci. Proto lze předpokládat, že pocházejí
spíše z holocénu. Determinované pozůstatky vlka mají původ minimálně v jednom jedinci. Na
těchto kostech je naopak fosilizace patrná, a lze tedy spíše předpokládat, že jsou stáří
pleistocénního. Pozůstatky lišky obecné pocházejí minimálně ze dvou jedinců a fosilizaci
nevykazují. Liška obecná žila na našem území již v průběhu pleistocénu, přesto však podle vzhledu
nalezených kostí usuzuji, že k jejich uložení došlo spíše až v období holocenním. Determinované
kosti zajíce pocházejí minimálně ze čtyř jedinců. Zajíc je také živočichem obývajícím naše území
již v pleistocénu, proto ani zde nelze jednoznačně určit, kdy se jeho kosti do jeskyně dostaly.
Pozůstatky srnce obecného pocházejí minimálně ze čtyř jedinců, nejméně ve třech případech se
jednalo o jedince juvenilní. Kosti srnce nevykazují fosilizaci a jsou s větší pravděpodobností
holocenního stáří. Naopak kosterní pozůstatky soba polárního, které pocházejí minimálně z jednoho
jedince, jsou fosilizovány a zcela jistě jsou stáří pleistocénního. Kosterní pozůstatky prasete
pocházejí minimálně z jednoho juvenilního jedince a fosilizovány nejsou. Jsou pravděpodobně spíše
holocenního stáří, bohužel nelze jednoznačně určit pocházejí-li z prasete divokého nebo domácího.
Kosti tura nebo pratura (Bos sp.) pocházejí také minimálně z jednoho jedince, a ani zde nelze říci,
zda pocházejí z holocénu nebo z pleistocénu. Kosti králíka, které mají původ minimálně v jednom
jedinci, jsou naopak jednoznačně holocenního stáří. Králík je na našem území nepůvodním druhem
a rozšířil se zde patrně až ve středověku. Nálezy jeho kostí v Javorce tedy nemohou být starší než
středověké. Nalezená lebka a volný zub hyeny jeskynní pocházejí minimálně ze dvou dospělých
jedinců a jsou fosilizované. Zde je možno zcela jednoznačně říci, že jsou pleistocénního stáří.
Kosterní pozůstatky koně pocházejí minimálně z jednoho jedince, jejich stáří však nelze odhadnout.
Pratur žil na našem území v pleistocénu i v holocénu, byl vyhuben až v historické době. Obě
determinované kosti tohoto druhu, které pocházejí minimálně z jednoho jedince, však vykazují
fosilizaci a s větší pravděpodobností jsou pleistocénního stáří. Kosti blíže neurčeného psa nebo vlka
pocházejí také z jednoho jedince, fosilizaci nevykazují a jsou spíše stáří holocenního, stejně jako
kosti ovce nebo kozy, které pocházejí minimálně ze dvou jedinců. Jednoznačně pleistocénního stáří
je ovšem nález záprstní kosti medvěda jeskynního. Pět nalezených pozůstatků člověka pochází
minimálně ze dvou jedinců, byly nalezeny tři kosti lýtkové, kost hlezenní a kost patní. Kosti
hlezenní a patní pocházejí ze stejného jedince a nevykazují stopy fosilizace. Naopak zjevně
fosilizována je jedna z kostí lýtkových. Ani u pozůstatků člověka nelze jednoznačně říci, pocházejíli
z období pleistocénního nebo holocenního, nefosilizované kosti patní a hlezenní pocházejí spíše
z holocénu, fosilizovaná kost lýtková může být i pleistocénního stáří.
Osteologické pozůstatky z jeskyně Javorka pocházejí minimálně ze 27 jedinců zvířat a dvou
jedinců člověka, v reálu však bylo množství zvířat, která se v jeskyni vyskytla, pravděpodobně
výrazně vyšší. V jeskyni Javorce byly nalezeny nejen kosterní pozůstatky zvířat jednoznačně
pleistocénního původu, ale také zvířat původu jednoznačně holocenního a do třetice i zvířat, která
na našem území žila v průběhu obou těchto období. Typicky pleistocénními zvířecími druhy z těch,
které byly determinovány, jsou sob polární, hyena jeskynní a medvěd jeskynní. Na druhou stranu
zvířaty jednoznačně holocenními jsou zase pes, králík, tur a ovce nebo koza. Jezevec lesní
teoreticky může pocházet z obou jmenovaných období, stejně jako vlk, liška obecná, zajíc, prase
divoké, srnec obecný, kůň a pratur. Jednoznačným důkazem, že jeskyně byla zvířaty využívána
v pleistocénu jsou nálezy kostí hyeny jeskynní, medvěda jeskynního a soba polárního, z pleistocénu
pochází pravděpodobně i kosti vlka a pratura. Skutečnost, že jeskyně byla zvířaty užívána i
v holocénu, je podložena nálezy kostí nejen králíka, ale také nálezy kostí jezevce, lišky, srnce a
prasete, které nevykazují známky fosilizace. Větší množství pozůstatků jezevce a lišky vybízí
k myšlence, že si tato zvířata v jeskyni hrabala nory. Nalezené kosti zajíce a koně mohou pocházet
jak z období pleistocénu tak holocénu.
V Brně, dne 28. 3. 2003 Mgr. Martina Roblíčková
Jeskyně Javorka – přehled determinovaných kostí
Meles meles – jezevec lesní:
cranium 4 ks; maxilla sin 1 ks; mandibula sin 2 ks; scapula dist. část dex 1 ks; humerus dex 1 ks;
humerus dist. část dex 1 ks; humerus centr. část dex 1 ks; humerus dist. část sin 2 ks; ulna prox. část
sin 1 ks; ulna sin 1 ks; ulna dex 1 ks; pelvis 1 ks; pelvis fgt. dex 1 ks; pelvis fgt. sin 1 ks; femur sin
2 ks; femur dist. část sin 1 ks; femur dex 3 ks; femur prox. část dex 1ks; tibia sin 3 ks; tibia dex 3
ks.
Canis lupus – vlk:
mandibula + dentes dex 1 ks; humerus dex 1 ks; radius dex 1 ks; ulna dex 1 ks; ulna sin 1 ks; femur
dex 1 ks; tibia sin 1 ks; metatarsus 4 dex 1 ks; phalanx I 1 ks; metapodium 5 ks; metapodium prox.
část 3 ks; carpalia, tarsalia 1 ks.
Vulpes vulpes – liška obecná:
cranium 1 ks; mandibula sin 1 ks; mandibula dex 1 ks; scapula dex 1 ks; humerus sin 2 ks; humerus
dex 2 ks; radius prox. část sin 1 ks; radius sin 1 ks; radius dex 2 ks; fgt. pelvis sin 1 ks; fgt. pelvis
dex 1 ks; femur sin 1 ks; tibia sin 1 ks; tibia dex 1 ks.
Lepus sp. – zajíc:
cranium 1 ks; humerus sin 1 ks; radius prox. část sin 1 ks; pelvis 1 ks; fgt. pelvis dex 1 ks; femur sin
1 ks; femur dist. část sin 3 ks; femur prox. část dex 1 ks; femur dist. část dex 1 ks; tibia dex 2 ks;
tibia dist. část dex 2 ks.
Capreolus capreolus – srnec obecný:
cranium 1 ks; fgt. scapula dex 1 ks; metacarpus dex, juv. 1 ks; metacarpus sin, juv. 1 ks; tibia dex,
juv. 4 ks; tibia sin, juv. 1 ks; metatarsus sin, juv. 1 ks.
Rangifer tarandus – sob polární:
fgt. cornus 1 ks; fgt. pelvis sin 1 ks; tibia dex, dist. část 1 ks; metatarsus dex 1 ks.
Sus sp. – prase:
vertebra thoracica, juv. 1 ks; scapula dex, juv. 1 ks; humerus dex, juv. 1 ks; ulna prox. část sin 1 ks.
Bos sp. – tur / pratur:
fgt axis 1 ks; talus 2 ks; phalanx II, prox epi. 1 ks.
Oryctolagus sp. – králík:
femur dex 1 ks; femur sin 1 ks; tibia + fibula sin 1 ks.
Hyaena spelaea – hyena jeskynní:
cranium 1 ks; P3/ sin 1 ks.
Equus sp. – kůň:
vertebra cervicalis 1 ks; metatarsus 2 sin 1 ks.
Bos primigenius – pratur:
metacarpus dex 1 ks; talus dex 1 ks.
Canis sp. – pes:
vertebra thoracica 1 ks; scapula dist. část dex 1 ks.
Ovis / Capra – ovce / koza:
radius sin, juv. 1 ks; metatarsus 1 ks.
Ursus spelaeus – medvěd jeskynní:
metacarpus 5 sin 1 ks.
Aves – ptáci:
humerus 1 ks; tibia sin 2 ks.
Homo sapiens