by
V pátek k nám Jára přivezl partu pomocníků z Lanškrouna – Marka, Martina, Michala, Markétu a Peťu. Někteří byli v krasu poprvé, tak jsme je začali seznamovat s jeskyňařinou pěkně od začátku, tedy v pátek se šlo k Němcům. Jeskyně Dagmar přišla na řadu až v sobotu. Předtím se ale na základně hned ráno zastavil Hugo Havel a znovu jsme společně probírali další možnosti, kudy v Dagmaře dál. A jeden tip na další postup jsem hned dnes ověřil.
Zalézáme do Dagmary a po prohlídce západní větve jsme se rovnou usadili na pracovišti a pustili se do odtěžování hlíny z Propasti pod Kaplí do Dómu nádob. Té hlíny, kterou jsme tu minule při drobném objevitelském postupu navršili. Všichni na svých pozicích rychle pochopili co a jak a celá pracovka proběhla poměrně rychle a ze dna propasti se odtěžila všechna nakupená hlína. Tři dnešní poznatky: 1) v koncové síňce za plazivkou se usadil netopýr, 2) z té samé síňky jsem vynesl kus vápence bohatý na fosilní faunu, což je pro vápence v jeskyni Dagmar netypické a 3) při pohledu do škvíry ve dně propasti bylo na vyčnívající hraně skalní stěny něco jako plíseň či pavučinka, takové jemné chomáčky trčící do prostoru, nikdy jsem nic podobného neviděl.
Po pracovce jsme zašli na revizi do jižní větve do propastí. Ve II. propasti je hladina 6 m nade dnem, tedy za měsíc pokles o 1,5 m. No a pak mi to nedalo a nacpal jsem se do propasti Desítka (pro svůj úzký přístup zřídkakdy navštěvované místo). S Hugem jsme probírali perspektivu právě tohoto místa a popisoval mi, jak se mu jednou podařilo vhodit kámen do otvoru ve dně a on následně žbluňkl do vody. Opakoval jsem tento pokus, kameny nebyly po ruce, takže jen s hroudami bláta a na třetí pokus se povedlo. Hrouda propadla někam dál a po chvíli se ozvalo žbluňknutí. A rozhodně to nebyla nějaká skapová kaluž. Za předpokladu že jsou hladiny v propasti II a v Desítce ve stejné úrovni, letělo bláto k vodní hladině neznámými prostorami ještě cca 10 m. Takže další bod pro Hugovu teorii o spodním odvodnění, která se začíná jevit stále reálnější.
Na povrchu mezitím Rosťa vyšperkoval základnu dalšími svými vychytávkami a udělal pořádek v overalovně, takže už nebudeme přeskakovat nové žebříky a navíc vznikl prostor pro dřevo. Po drobném občerstvení jsme se již za tmy přesunuli na Macošskou plošinu na domluvenou návštěvu Hedvábné. Po těch škvírách a plazivkách v Propasti pod Kaplí tak hosté viděli pořádnou díru. Náročný den jsme zakončili neméně náročnou zastávkou u Němců. Přisedli k nám Milan s Liborem, tou dobou již obohaceni o zkušenost s bádáním v céóčkové jeskynní atmosféře. Radostí si mneme ruce, aspoň něco přibrzdí to jejich objevování ve Vymodlené 🙂
V neděli dopoledne musela výprava z Lanškrouna brzy odjet, tak jsme si s některými přivstali a ještě stihli aspoň se po povrchu projít a seznámit s dalšími jeskyněmi a krasovými jevy v okolí – jeskyně Michalka, Vymodlená, lom Velká Dohoda… V neděli odpoledne po rozloučení s hosty spěchám do Dagmary, kde mezitím v Propasti pod Kaplí začali bádat Kuba s Arankou. Aranka hledala (a taky našla) další ulity, které opět zašleme do Brna k dalšímu zkoumání (předběžné výsledky jsou velmi zajímavé a po potvrzení budou publikovány). Kuba zatím rozšiřoval a zahluboval otvor ve dně propasti. Na střídačku jsme se (hlavou dolů) nakonec prokopali o 1,5 m dál, tedy do místa, kam bylo nejdále možné dohlédnout. Co je za rohem už jsme zkoumali jen pomocí foťáku a následně se bavili tím, jak fotografa za nohy vytáhnout ven. V tomto nejnižším dosaženém bodě celé Propasti pod Kaplí je svažující se dno pokryto křehkými sintrovými náteky, místy čistě bílými, které krom jediného místa přiléhají až ke stropu.
Směr dalšího postupu je tedy jasný. Předtím nás ale čeká prohloubení a rozšíření pracovního prostoru dole. Postup dnes byl sice rychlý, ale pro další těžbu nepraktický. A pak samozřejmě další kýblování hlíny nahoru do Dómu nádob. Materiálu k odtěžení tu bude ještě hodně, propast nám rozhodně nechce dát nic jen tak zadarmo.
autor: admin1
