by Od naší poslední návštěvy v Tisovci uběhlo pouhých 14 dní a už jsme tu zase. Teď ale nejde o čistě bádací akci, ale spíš společenskou záležitost. Přímo na Suchých dolech se v sobotu konal VII. ročník Zrazu speleopotápačov, který byl letos navíc spojený se slavnostním otevřením zrekonstruované základny Speleoklubu Tisovec. Za Dagmaráky jsme vyrazili v sobotu v brzkých ranních hodinách ve dvojici Aranka+Matouš a na Suché doly přijíždíme kolem 9. hodiny, kolem ohniště už je živo a vrcholí příprava guláše.
Brzy přijíždějí další a další účastníci, nakonec nás tu bylo přes 50. Dušan Hutka pronese slavnostní řeč, proběhnou gratulace jubilantům, za asistence paní Kámenové je přestřižena červená stuha a všichni jsou vpuštěni na prohlídku základny. Kuchyňská linka a sporák, které jsme sem minule dotáhli, už jsou usazeny na svých místech a v podkroví přibyly nové postele, větší luxus už si ani nemůžeme přát.
Program pokračoval sestupem do propasti Michňová, kde jsme na podzemní symbolickém cintoríně zapálili svíčku jeskyňářům, kteří v krasu okolo Tisovce v minulosti bádali. Zavzpomínali jsme i na Jiříka. Na povrchu se pak pokračovalo gulášem, slivovicí, všemožnými sýry… Důležité je říct, že počasí vyšlo naprosto dokonale, chytli jsme podzim v jeho nejzářivější a nejbarevnější podobě. I místní potvrdili, že takhle krásně probarvený podzim se nepodaří každý rok a tento víkend je naprostý top, hezčí už to letos nebude. O to víc nás těšilo, že jsme měli v plánu si víkend v Tisovci protáhnout a poběhat i po okolních kopcích.
V neděli jsme s Dušanem a s polskými kolegy ze SETu (Slovak Exploring Team) zašli do jeskyně Teplica a zabádali v Medvediej chodbě. Práce tu byly zahájeny počas speleopotápěčských průzkumů na konci Teplice, kdy si "suchý" tým krátil čas kopáním sondy v těchto místech. Medvedia chodba je součástí fosilního patra jeskyně a o jejím teoretickém dalším pokračování není zatím nic známo. Postoupili jsme odhadem 3 m, příště bude potřeba pokračovat. Cestou zpět na základnu jsme v blátě zkoumali otisky stop a kromě nespočtu kopýtek jsme našli i medvědí tlapy, v lesích to tady skutečně žije.
Další den jsme chtěli využít nádherného počasí a poznat další kus přírody v okolí Tisovce. Busem jsme brzy ráno dojeli do městečka Hnúšťa a odtud se pěšky vraceli do Tisovce přes Klenovské vrchy. Přešli jsme nejvyšší vrchol Klenovských vrchů – Ostrou, a dále přes Klenovskou Poľanu a Tisovskou Poľanu se za šera vracíme na Suché doly. Nejde o žádné turisty vyhledávané pohoří, navíc byl pracovní den, takže nás vůbec nepřekvapilo, že jsme za celý den nepotkali jediného výletníka, jen těžaře v lesním traktoru, jednoho lesáka, stáda krav a několikrát narazili na vysokou zvěř. Místa to jsou asi velmi málo navštěvovaná, některé turistické značky jsou tak staré, že stromy svým růstem roztáhly značku na kůře do dvojnásobné délky. V jednom úseku je navíc značka na úseku cca půl kilometru úplně vynechána, takže jsme spoustu času zabili přelézáním a podlézáním polomu (natolik byl hustý) a prodíráním se neprostupným ostružiním (bez stezek vyšlapaných zvěří bychom tou džunglí neprošli). Dokonce i server freemap.sk tuto skutečnost férově přiznává a v daném úseku je značka přerušena i na mapě. Někdo sem byl nedávno vyslán s plechovkou barvy udělat nové značení, ale spíš to vypadalo, že dotyčný těžce bloudil a sám byl rád, když už náhodou potkal nějakou starou značku a hned na vedlejší strom namaloval novou. Prostě divočina, která nás i po minulých zkušenostech ze Slovenského Rudohoří přeci jen překvapila. O to víc jsme si to užili, navíc výhledy z pastvin Klenovské Poľany v odpoledním slunci byly k nezaplacení.
V úterý jsme se s Tisovcem rozloučili a vyrazili zpět na Moravu. Brali jsme to ale volným tempem a cestou ještě ledacos viděli – zastavili jsme se na prohlídku Bystrianské jaskyně, v Liptovském Mikuláši jsme na SSJ byli pozdravit známé tváře a při zastávce u jezera v lomu u Kraľovan jsme náhodou narazili na Eda z Aragonitu, který tu na foťák lovil snímky babího léta, tak jsme jej cestou hodili domů do Žiliny. Během tohoto prodlouženého víkendu se nám potvrdilo, že každé roční období má své neskutečné kouzlo.
autor: Maty
