by
Tato nehoda se nestala jeskyňáři při použití techniky SRT, nýbrž
horolezci. Stala se při lezení standardní horolezecké cesty za použití
poněkud neobvyklých způsobů jištění a pohybu po skále, cestě a slanění,
nebo jištění při sestupu. Dle mého názoru je nehoda velmi poučná
(nouzový sestup) i pro speleoalpinisty. Domnívám se, že se jedná o
hodnotnou informaci, protože jsme byli přítomni těsně po nehodě. Shodou
okolností speleologové z několika skupin ČSS. Jak se vše odehrálo:
Nehoda
se stala horolezci, který lezl běžnou lezeckou cestu středně vyšší
obtížnosti, jež vedla prostředním z komínů Jáchymky vedoucím na povrch.
Tedy s nástupem vnitřkem jeskyně ve stěně blíže k údolí a ukončením nahoře v portále slaňovacím borhákem.
Tyto cesty se většinou lezou při deštivém počasí, protože většinou
zůstávají suché. Horolezec měl standardní bezpečnostní pomůcky, přílbu,
lezečky, přiměřené množství materiálu, sedák a nové lano 11mm asi 50m. Jištěn byl odspodu spolulezcem pomocí jistícího kyblíku (nevím, jak se přesně jmenuje) na jednuducho.
Při výstupu horolezec spadnul na zem z výšky asi 7 metrů.
V neděli cca 14.30 hod. dostali jeskyňáři z Býčí skály informaci o
nehodě v jeskyni Jáchymka. Pravděpodobně osádkou policejního auta,
která nevěděla, kde se jeskyně nachází. Tam nejprve dorazili Kolbi
a Radar (Býčí skála), společně s Janou a Zdeňkem (Myotis). Na místě už
byl Zdeněk Novák (6-02 Vratikov) a příslušníci záchranné služby, sanitka
parkovala na silnici za potokem. Přes něj průběžně brodili hasiči a
nosili záchranářský materiál. Když jsme dorazili s Hadařem (Speleoklub
Brno a Tartaros), byl už postižený v záchranářských nosítkách a
transportován přes potok. Na závěr dorazil ještě Dejv (Vilémovická
skupina). Na místě nebyl nikdo, protože spolulezec postiženého byl také u
sanitky. Podle zanechaného materiálu ve stěně a na zemi jsme usoudili,
že nehoda proběhla asi takto:
Postižený začal stoupat touto
cestou, ve výšce necelé 3m je instalovaný borhák. Sem dal dvě sady
expresek 20cm paralelně. Příliš krátké smyčky asi způsobily tření lana
už na nejbližším převísku. Při stoupání výše je možné lézti již rozporem,
kde je ve výšce 5m zatlučený Longlife (obdoba klasické speleoplakety).
Zde bylo lano pouze protaženo okem plakety!!! Tohle jsme nepochopili,
protože se postižený musel odvázat z jistícího lana, aby jej protáhl.
Možná chtěl nouzově slaňovat. Slaňování čistě na tomto kotvení se velmi
výrazně nedoporučuje pro nedostatečný rádius plakety a možnost přetržení
lana. Navíc se pak strašně špatně stahuje.
Postižený si to zřejmě
rozmyslel a následně traverzoval vodorovně rozporem ve stropě komínu dalších
5m k borháku, instalovaným evidentně v jiné výstupové cestě. To už byl
7m nad zemí. Při možném pádu zde hrozilo už velké nebezpečí přetržení
lana v oku plakety. Navíc odvinutá délka lana byla pomalu shodná s
možnou délkou pádu až na zem. Do borháku (7m nad zemí) dal postižený
opět dvě krátké expresky, zase paralelně a opět asi drhly o výstupek nad
borhákem. Odtud začal stoupat kolmo vzhůru do rozšířené části komína po
poměrně zvětralé stěně. Zde už nešlo lézt lehčím rozporem, nýbrž natvrdo
přes vachrlaté chyty a stupy.
Asi 2m nad borhákem v těžkém místě
byla malá postupová plechová skoba tvaru "U". Dle pozdějšího zjištění
byla zatlučena jen asi 7cm, přičemž nebyla skálou vůbec zdeformovaná,
takže asi ani moc nedržela. Jinak ani nebyla moc rezavá, nebyla prasklá,
oko bylo v pořádku. A to vše i po pádu. Pro lehké odstouputí, přidržení
byla určitě ještě použitelná. Pro jištění a slanění zjevně nevyhovovala.
Zde postižený zřejmě dostal nový impuls k nouzovému sestupu. V
oku nejisté skoby zanechal jednu karabinu. Jištěn pouze v této skobě a
stoje na polici 2m pod ní z jistícího lana odmotal asi 2metry, vložil
jej dvojitě do jistícího kbelíku a pokusil se zřejmě slanit k poslednímu
borháku na této jistící pomůcce. V úrovni borháku se skoba vytrhla a
postižený spadnul asi 7m na dno jeskyně. Jistící lano zanechané v
předchozích kotevních bodech už nemělo žádný smysl, protože pracovní
délka lana byla větší, než délka pádu. Jistící spolulezec na dně jeskyně
u nástupu s lanem v ruce, mohl pouze přihlížet….
Takže nechci
dělat soudy, nejsem horolezec, neumím posoudit úskalí lezení, ani
způsoby jištění na skále. Zřejmě zde došlo k několika pochybením, které
by hluboko v jeskyni mohly vést k horšímu skóre, než-li "jen" zlomené
ruce a naštípnuté pánvi. Protože i v jeskyni se lezou komíny
horolezeckým i alpinistickým způsobem s několika štandy a hlavně se z
nich občas i dramaticky ustupuje, tak jsem se rozhodl podělit o
zkušenost se všemi.
Nakonec byl zraněný transportován vrtulníkem,
který bravurně přistál v Josefově na křižovatce Adamov – Křtiny –
Olomučany. Přesně mezi železným kristem, dřevěným sloupem elektrického vedení a větvemi rozložité vrby na křižovatce. Zajímavé bylo také, že na místo nedorazili žádní zástupci tisku ani jiných médií….
autor: lblazek
