Jeskyně, která neměla žít: Blessberg - Bleßberghöhle

Autor: Viktor Vašek

Je to nechtěné dítě stavitelství, Její objevitelé ji chtěli hned od začátku zatajit, zasypat, zničit a zabetonovat, neboť jim stála v cestě. Několik let zdržovala a ohrožovala německý megalomanský projekt za mnoho miliard Euro.
Utrpěla značné škody, ale vydržela a proslavila se a uchvátila odborníky celé Evropy.

To vše je jeskyně Bleßberghöhle, která se nalézá pouhých 5 kilometrů od mého domu a jen 100 km od západočeského města Aš.
Ale nepředbíhejme události a pojďme hezky od začátku.
Symbolem spojení východního a západního Německa je bezesporu vysokorychlostní železnice ICE Německých drah (DB). V 90 letech se tato moderní vysokorychlostní železnice rychle rozrůstala a poslední bílé místo na mapě Německa, které dlouho odolávalo pro svojí technologickou náročnost se otevřelo až v roce 2017. Otevření tohoto úseku bylo pro DB velice důležité, neboť se jedná o logické železniční spojení jihoněmeckého alpského Mnichova se severoněmeckým přístavním Hamburkem a díky otevření tohoto nového moderního koridoru se zkrátí čas jízdy ICE mezi těmito městy o celých 20 minut.
Jedná se o koridor Ebensfeld-Erfurt, táhnoucí se od jihu na sever skrze celý Durynský les, přezdívaný také jako zelené srdce Německa.

Je to převážně břidlicové pohoří, ale vyskytují se zde i nemalá a početnější vápencová plata. Tento krásný masív je známý pro své nádherné hvozdy a vskutku malebným rázem krajiny.
Tento nový úsek železnice Ebensfeld- Erfurt je dlouhý 107 km má 22 tunelů a 29 impozantních údolních mostů a byl uveden za velkolepé slávy do provozu roku 2017, Aby i v těchto místech trasy mohlo Německé ICE uhánět rychlostí místy až 300 km za hodinu tak bylo zvoleno důmyslné stavitelské řešení, tunel- most, tunel-most-tunel-most atd. Nejdelším tunelem na této trase je tunel Bleßberg který má úctyhodných 8325 metrů. Nachází se pod horou Bleßberg (866,9 m n/m) (požehnaná hora) a zde začíná v roce 2008 náš příběh.
Tunel se začal razit ve směru od jihu na sever (502 m/n) a mohutný kvalitní razící štít TBM o průměru 8,2 metrů a rychlostí až několik metrů za den za sebou tunel automaticky rovnou i obkládá betonovými skružemi. Po nějakých 250 metrech do té doby pohodlné ražby nastala vskutku zajímavá příhoda. 30. března 2008 narazily dělníci za razícím štítem vpravo ve směru ražby v podlaze tunelu na dutinu neznámé velikosti. Dutinu se nejprve snažili cvičně zaplnit cca 10 kubickými metry betonu, ale díra beton okamžitě spolkla a dělníci na to zírali, jak bacil do lékárničky. Kontaktovali tedy stavbyvedoucího směny. Ve stavebních plánech se samozřejmě o jeskyních nic nepíše, stavební postup velí, že při nálezu dutiny se má dutina zaplnit betonem a pokračovat v ražbě. Malé dutiny při ražbách tunelů se občas vyskytnou. Pozastavili tedy ražbu, rozjeli betonárku, nastartovali nákladní auta a zavelelo se k zalití dutiny betonem. Otvor se pokusili vyplnit až 500 kubickými metry betonu. Což je neuvěřitelných cca 1000 tun! Poté, co tato hmota bez efektu zmizela v jeskyni, a dělníci vynášeli z otvoru už i nějakou tu speleotému, rozhodl se stavitel zavolat spolkový železniční ústav a povolat geology a ti posléze i speleology.
Tady je jejich popis, když nově objevenou jeskyni Bleßberghöhle poprvé spatřili:
,,Objevili jsme dómy nebývalých rozměrů vysoký místy až 20 metrů a sintry, které v Německu nikdy ještě nebylo viděny, Obzvláště fascinující byly až 3,2 metrů dlouhé „makaronové stalaktity“ rostoucí ze stropu které jsou na evropské poměry velice výjimečné. Tyto tenké, dlouhé krápníkové útvary jsou velmi citlivé. Voda zde vytvořila opravdová umělecká díla.“ Speleologové žasli nad labutím krkem, viděli sedící sfingu, která jakoby se modlí a obdivovali harfu. Obzvláště pozoruhodný je ,,les mořských koníků“. Tyto stalagmity jako by popíraly gravitaci a jsou předmětem výzkumu, jak vůbec mohly vzniknout. Bylo to prostě fantastické, vypráví nadšeně speleolog Babucke.
Přírodně se vytvořily dokonce bílé neuvěřitelně složité sintrové závěsy se záhyby. V západní části jeskyně (zatím celkem1500 metrů) bylo při našem vstupu podzemní jezero které bylo 75 metrů dlouhé a devět metrů hluboké. Když jsme přišly poprvé, tak toto jezero vypadalo čerstvé a způsobily ho nejspíše pokusy o zabetonování jeskyně, při kterém se přerušily přírodní hydrologické cesty.“
Konec citace.

Ražba spěchala, a tak byl po tomto prvotním urgentním průzkumu speleologů 3. dubna vchod do jeskyně uzavřen prozatím poklopem.
Požadavek geologů, aby nová jeskyně zůstala přístupná pro pozdější průzkum, byl zpočátku odmítnut. Aby nedošlo k ohrožení tunelu, protože jeskyně, zasahuje až 2,5 metru do trasy tunelu, a měla být podle stavařů tedy zcela zasypána.
Ihned po tomto jejich vyjádření začal mohutný střet zájmů.
Durynská speleologická společnost se sídlem v Suhlu, jeskyni začala intenzivně bránit a kritizovala i pokus o rychlé zaplnění jeskyně betonem, že by mohl porušovat Durynské i Evropské právo na ochranu přírody. Klub podal na začátku dubna trestní oznámení na neznámé osoby. Do tohoto souboje se přidali i Geologové a vyjádřili obavu, že již naplněný beton by mohl odříznout přírodní krasové cesty a způsobit zvýšení hladiny krasové vody, což by mohlo ohrozit stabilitu tunelu.
Jen několik dnů po obnovení ražby, a poté co byla prozatímně uzavřena první objevená část jeskyně na západní straně tunelu, byly opět nalezeny dvě nad sebou ležící dutiny, spojené šachtou o průměru asi čtyři metry, kterou se dalo dostat do východní části jeskyně, rovněž silně zdobené sintrem. Právě došlo k proražení do východní části, a tedy šlo vlastně o pokračování jeskyně Bleßberg.

Deutsche Bahn 9. dubna 2008 tedy opět zastavila stavební práce a opět přišli speleologové. Do poloviny dubna bylo prozkoumáno a zhruba zmapováno prvních 700 metrů jeskyně. Sjížděli se jeskyňáři z celého Německa, neboť se jednalo o senzační geologický objev v místní vápencové oblasti zvané „Schalkauer Muschelplatte“. Navíc ve 21 století je velice vzácné, když ve střední Evropě ještě v dnešní době najdete jeskyni, která je člověkem naprosto nedotčená. O jeskyni Bleßberghöhle Němečtí speleologové tvrdí, že je to nejkrásnější jeskyně na území východního Německa.
O pár dní později objevená východní kratší část jeskyně (cca 170 metrů), která je položena níž, než ta dříve objevená západní. Byla na tom ale o poznání hůře. Rychle se začala plnit vodou a speleologové zprvu mysleli, že mají jen pár hodin času na její dokumentaci. Nakonec se to naštěstí protáhlo na celý týden. Jediné, co za tu dobu ale stihli je zaměření prostor, a hlavně odnesli speleotém co mohly pobrat.

Byli jsme tam svědky vskutku bizardní a podivně smutné scény. Speleologové, kteří jeskyni vidí vůbec poprvé ve spěchu vrtali sondy do člověkem netknutých krásných útvarů, aby alespoň něco z toho posloužilo vědě a výzkumu. Na druhou stranu se naskytla odborníkům mimořádná příležitost zkoumat speleotémy nedotčené člověkem a v laboratořích je rozřezávat a zkoumat.
Snad největší část stalagmitu kterou speleologové odtud odnesli dostal pracovní název ,,svatební dort“.
Některé z těchto speleotém, které zkoumají ta největší muzea a university v Německu si můžete prohlédnou online i vy zde:
bbh.pik-potsdam.de/stalagmiten-wachstum-waehrend-mis-9-und-mis-11/
Na těchto stránkách klikněte na kartu s názvem ,,proben“ (vzorky) a kochejte se.
Pojďme dál.
Začaly spory o přístup do jeskyně a Německý zemský soud, který se snažil vyhovět jak DB, tak Speleologům vydal rozhodnutí, ve kterém uvádí, že DB musí umožnit občasný přístup odborníkům do jeskyně na nejdůležitější výzkum. DB si rozhodnutí soudu vyložil po svém a se zdůvodněním zajištění bezpečnosti při stavbě tunelu speleology do jeskyně nepustili dlouhé 2 roky.
Rozezlení jeskyňáři z celého Německa se sjeli do oblasti a zoufale se snažili najít v okolním terénu nějaký jiný přístup do Jeskyně. Nejslibněji vypadal pokus o horizontální prostup do jeskynních prostor asi 400 metrů západně od samotného portálu tunelu, kde vyvěrala z podzemí voda. Tento prostup nazývaný Liščí doupě tzv. Fuchsloch, je zvodněná skalní štěrbina v oblasti jižního portálu. I přes obrovskou snahu se nepodařilo do jeskyně prostoupit, a tak speleologové ze zoufalství skoupili pozemek nad jeskyní a začali vrtal vertikální sondu která do jeskynního stropu prorazila otvor již po pouhých 12 metrech. To zase rozezlilo ministra životního prostředí, který prohlásil, že si spolek Durynských speleologů Bleßberghöhle vlastně přivlastnil, když si prorazil soukromý vchod do jeskyně.
Ale zpět od politiky zase k jeskyni Bleßberg.
Plášť tunelu v prostoru jeskyně dostal speciální podešev v prostoru, kde jeskyním stropem přechází a byl zpevněn ještě dalším betonem a DB znovu rozjela ražbu tunelu.
O pár týdnů později, a o 60 metrů dál, se situace s dutinou opakovala a těžaři objevili další krasovou jeskyni, tzv. Bleßberghöhle 2 , která byla po kontrole 3. června 2008 uzavřena pro svou malou velikost a velkou nestabilitu. Tato malá jeskyňka o délce cca 120 metrů byla ražbou velice silně poničena, neboť dostala přímý boční zásah od razícího štítu, a tak došlo k jejímu zasypání a zabetonování v místě přechodu tubusu tunelu.
V roce 2024 ještě stále není v jeskyni Bleßberghöhle zcela stabilizována hladina spodní vody, takže není jisté její nějaké brzké otevření pro veřejnost.
Ale již od roku 2011 existují plány na zpřístupnění jeskyně Bleßberghöhle. Různé společnosti, které toto finančně zaštitují, slibují vybudovat úchvatné návštěvnické centrum přímo nad vchodem do jeskyně, které bude tak velkým zážitkem jako prý návštěva jeskyně samotné.
Kdy se jeskyně otevře pro veřejnost a jestli k tomu vůbec dojde je ještě stále ve hvězdách.