by
Zatím jsem se nedočkal komentářů k mému recentnímu článku o brněnském
podzemí na stránkách magazínu Jeskynář, ale přišlo mi několik
privátních e-mail s dotazy. Odpovídám na ně tímto příspěvkem a
přikládám další údaje.
Vodní chodba pod Zelným trhem, vedoucí od
sloupu sv. Trojice pod Parnas, byla znovu znovuobjevena v r. 2002, tedy
44 let po našem "objevu". Minimální mocnost nadloží, t.j. vzdálenost
mezi klenbou chodby a dlažbou náměstí, je 30-50 cm(!). Několik
fotografií z této fáze lze najít na webpages sdružení Agartha.
Hloubka
vody, která mě v r. 1958 zastavila v Petrovském jezírku, byla odhadem
150 cm. V r. 1965 jsme snížili hladinu vody čerpáním o 100-110 cm, tedy
na 40-50 cm. Současné zprávy uvádějí hloubku vody až 180 cm bez
čerpání. Existují projekty na permanentní odvodnění a komerční využití
těchto sklepních prostor (U Fajfky).
Vchody do protileteckých
krytů CO pod Puhlíkem, které jsme v 60. letech připojili k našemu
polygonu, jsou tři: jeden z dolní části Husovy ul. a dva z ulice
Nádražní. Kryt se dnes nazývá "Denis" (podle Denisových sadů?). Byl
vybudován v letech 1945-1955. Komplex orthogonálně uspořádaných chodeb o
profilu cca. 3 x 3 m dosahuje celkové délky 900 m a rozprostírá se na
ploše 5500 m2. Bližší informace o krytu, včetně půdorysného plánu, jsou
na webu davar.cz/badatelna a v díle Aleše Svobody Brněnské
podzemí I, II, R-Atelier, s.r.o., Brno, 2008.
V letech
1959-1960 naše parta bádala také na Špilberku (v hantecu Špena či
Špilas). Podařilo se nám vniknout do krytu pod Špilberkem, dnes zvaného
10Z, a to nouzovým výlezem u paty sz. hradby, přístupným z Pellicovy
ulice. Nalezli jsme druhou, dolní špilberskou studnu. Ta je situovaná
mezi zahradní restaurací a bývalou prachárnou. Je zakrytá, kolem 60 m
hluboká a naplněná vodou.
Kopce Petrov a Špilberk jsou budovány
diabasem. Diabas je mafická, holokrystalická intrusivní subvulkanická
hornina ekvivalentní vulkanickému čediči nebo plutonickému gabru. Je
jemně až středně zrnitá, tmavošedé až černé barvy. Hlavními složkami
jsou minerály labradorit a pyroxen; hornina má výrazný ofitický sloh.
Diabasy Petrova a Špilberku patří k horninám tzv. metabazitové zóny,
specificky metabazaltové subzóny. Představují nejstarší paleovulkanity v
České republice — jejich stáří je cca. 725 Ma. Na deformaci
brněnských diabasů se podílely především tektonické pohyby spjaté s
alpinským a karpatským vrásněním. Ty vedly k dynamické metamorfóze
horniny, jejímž produktem jsou m.j. tzv. zelené břidlice; dále ke vzniku
drobných vrás, rozpukání horniny a lokálně také k formaci ryolitových
žil. Na plochách vystavených zvětrávání, specielně činnosti vody, lze
pozorovat zvětrávací kůry se žlutým, žlutohnědým, hnědým, rezavým a
zeleným zbarvením.
Stalaktitické "speleothémy" v petrovských a
špilberských sklepích a štolách vznikají, ve vyzděných úsecích,
především rozpouštěním vápenné malty v cihlové vyzdívce a klenbách. Na
jejich tvorbě se může podílet také CaCO3 z vápnitých poloh ve spraši v
nadloží diabasového masívu. Ze spraší derivovaný CaCO3 v atmosférických
vodách sestupujících podíl puklin se pravděpodobně uplatnuje v tvorbě
sintrových náteků v nevyzděných prostorách; dalším zdrojem může být
kalcit, který se v diabasu vyskytuje jako alterační minerál. To je
obzvláště pravděpodobné ve štolách s mocným nadložím rozpukaného
diabasu, např. v Tramvajové štole pod Špilberkem. Z této štoly jsou
známy také stalagmitické formy — podlahové sintry (flowstones),
sintrové hrázky a jezírka, a jeskynní perly. Štolu jsem si prohlédnul v
doprovodu Bohuslava Dokoupila Jr.-Docka v r. 1998. (Více o Tramvajové
štole na stránkách davar.cz/badatelna a v citovaném díle Aleše
Svobody).
Zajímavý je fakt, že při ražbě chodeb a štol nebyl
problém s podzemní vodou a tato díla neinterferovala s vyššími vodními
sloupci ve studnách, a to ani na Petrově, ani na Špilberku. Exemplárním
příkladem je Tramvajová štola, která se jen na několik metrů přibližuje
horní, hlavní špilberské studni (na hradním nádvoří) a nachází se 20-25
m pod normální hladinou ve studni. Studna je 112 m hluboká a zasahuje
asi 10 m pod úroven Svratky. Tři metry nade dnem studny byly vyraženy
dvě horizontální štoly, tzv. rozrážky, k dosažení zvodnělých puklin a
takto k zvýšení přítoku: jedna je 27 m a druhá 14 m dlouhá. Před
průzkumem a vyčištěním studny v r. 1991 byl na dně 18 m vysoký zvodnělý
zával. Výška vodního sloupce nad závalem byla 70 m, tedy celkem 88 m
vody! (Informační zdroj: Špilberk — Statutární město Brno,
www2.brno.cz).
Výše uvedená data nenasvědčují existenci
tělesa puklinových vod se spojitou hladinou (water table) v brněnských
diabasech. Spíše indikují přítomnost izolovaných puklinových obvodů
(fracture conduits). Štoly tyto obvody zřejmě nezastihly a
nepřerušily. Podle mého současného názoru jsou přítoky v Tramvajové
štole tvořeny vadosními vodami, tedy srážkovými vodami sestupujícími s
povrchu podél puklin v diabasu. Spodní vody freatické zóny se ve štole
neobjevují. Nadmořská výška povrchu kolem studny je cca. 280 m, dna
studny 168 m a hladiny 80 m vysokého vodního sloupce 248 m.
Přistoupíme-li na artéský původ vod, pak nadmořská výška vsakovací
oblasti (recharge area) musí být rovna nebo vyšší než 248 m n.m. a
oblast musí být s diabasovými výchozy hydrogeologicky propojena.
Hledám
fundované informace k tomuto subjektu.
autor: Vojtěch A. Gregor-Celofán