Setkání jeskyňářů 2017 v Labských pískovcích 22-24.9.2017

Hurááá, zase
je tu víkend a jedem do světa! Konečně je tu ta výroční událost jeskyňářského
setkání v Čechách. Prásknu s dveřma od fabriky a už se těším, až si ve vlaku otevřu prvního lahváča.
Tradiční cestování vlakem na setkání opět dodržujem pouze já s Aldou,
který jako obvykle přistupuje v Havlíčkově Brodě. Čeká nás dlouhá cesta.
Delší než obvykle, protože tentokrát se setkání koná až na samém druhém konci
republiky.

Každé
setkání jeskyňářů je něčím jedinečné. Letošní originalita čiší už z názvu.
Tentokrát totiž nebudeme vůbec v krasové oblasti, nýbrž
v pseudokrasové. Přímo v centru pískovcového království na
pomezí Českého Švýcarska a Labských
pískovců, v příjemném kempu Pod Lesem ve Staré Olešce.

Po drobnější
černé kaňce v dopravě v podobě náhradní autobusové dopravy (autobus je pro některé z nás noční můra) přicházíme
na místo konání pozdě večer.

Už dávno po večerníčku, ale i přes to nás na
recepci čekal uvítací výbor Kuba a Bětka (to je to děvče televize :-D)
z organizační skupiny letošního setkání ZO 4-03 Labské pískovce. Netrvalo
to ani pět minut a už jsme měli zajištěný odvoz na exkurze a program na celou
sobotu. Kuba zase doufal, že tu potká někoho z Tišnova, takže jsme se vzájemně
našli. Zaplatili jsme, vyfasovali trika a pokračujem blíže do centra dění.
Potkáváme Aranku z Dagmary, našeho Bohouše, Zlatokoňáky a další známé tváře z Čech
i Moravy.

Program
nezahálel hned od startu. Nestačili jsme ani vybalit stan a za plotem už kráčí
výprava na noční exkurzi do podzemí Jánská.

Konkrétně pozůstatky strategických
podzemních zásob pohonných hmot z druhé světové války. V technickém
podzemním komplexu o délce chodeb kolem dvou kilometrů bylo možné skladovat
přes 8000m3 paliva. To bývalo uloženo ve velkokapacitních nádržích. Ty byly v posledních
letech rozřezány a odvezeny do šrotu. Zůstaly pouze betonové patky, ve kterých
byly nádrže usazeny, pozůstatky plnícího potrubí, větracích šachet a nějaké
elektrifikace. Atrakce je volně přístupná.

Po exkurzi večer
probíhal volnou zábavou. Jak už bývá zvykem, do ranních hodin.

Ač byl
úvodní večírek náročný, tak vstáváme poměrně rozumně a stíháme teplou snídani i
nástup na exkurze. Skoro všichni naši kamarádi si na sobotní exkurzi zvolili
Fluoritové doly pod Děčínským Sněžníkem, což bylo velmi siné lákadlo pro
každého. Já s Alešem máme raději jeskyně, takže pro nás byla jasná volba
Loupežnická a Pytlácká.

Kuba
s Jardou Kuklou měli na starosti právě námi zvolenou exkurzi. Už při
registraci se nám Kuba nabídl, že nás na exkurzi odveze. Kolem desáté dopoledne naskáčeme do auta a
jedeme do obce Labská Stráň, kde byl sraz účastníků na parkovišti u vyhlídky
Belvedér. Odtud je to asi půl kilometru po proudu Labe malou lesní cestičkou.
Po cestě nevynecháme pár pěkných vyhlídek do Labského kaňonu, který se může
pyšnit titulem největšího pískovcového kaňonu v Evropě. Bylo zataženo a
poměrně mlhavo a ideální výhledové podmínky nebyly, nicméně trakače taky
nepadaly, takže buďme rádi za to.

U vchodů do
jeskyně se v poklidu převlečeme a rozdělíme se do dvou skupin, aby
průvodci zbytečně netáhli štrúdl lidí. Jednu skupinu si bere Jarda a druhou
včetně nás si vezme pod palec Kuba.

Jeskyní komplex Loupežnické a Pytlácké
jeskyně disponuje několika vchody. Je to nejrozsáhlejší jeskyně Labských
pískovců o délce chodeb asi 120m. Tyto podzemní prostory vznikly čistě pohnutím pískovcových věží směrem do
kaňonu a následným zavalením vzniklé spáry. Takovým jeskyním se říká rozsedlinové a voda se tu na tvorbě prostor moc nepodílela. Volíme sestup slaňovací šachtou o hloubce asi 25 m. Jakmile
se z povrchu spustíme do podzemí, tak se rázem ocitáme v Beskydech. Charakter
jeskyně je téměř identický s tamními pseudokrasovými jeskyněmi.

Dokonale
rovné, hladké pukliny a prolézání mezi napadanými bloky. Nejhlubší místo
jeskyně je od vchodu asi -40m a bude to zřejmě na dně Komínové chodby, což je
druhý vchod, kterým se vydala druhá skupina s Jardou. Kuba si jako správný
průvodce nenechal nic pro sebe a poctivě nás protáhl celým komplexem . Propojovací
Chodbou děsu včetně koncových prostor Pytlácké jeskyně, Medvědího dómu a
prostory s knihou. Do Medvědího dómu se dostaneme pouze skrz několik
krkolomných a hodně úzkých průlezů, takže pro některé urostlejší postavy byly
tyto prostory zapovězené. I hubeňouři se tam musí poměrně skládat. Zřejmě i
z tohoto důvodu se tomu říká příznačně Tetris. Exkurze končí východem
z Pytlácké jeskyně.

Máme ještě
chvíli čas, který je třeba nepromarnit, tak ještě v rychlosti zalízáme dva
zvědaví Myotisáci omrknout druhý vchod Komínovou cestu, který by nám byl jinak
odepřen. Nakonec se z těchto deseti minut vyklubal bezkonkurenčně
nejakčnější zážitek dne. Sestup téměř 40 metrů stupňovitou propastí skutečně
oslovil a následný výstup rozporovým lezením mě během pěti minut vykoupal
v potu. Opět se potvrdilo, že pseudokrasoví jeskyňáři se s tím vůbec
neserou. Stejně jako v Beskydech. Tam kde by jiní vrtali borháky a
slaňovali na přepínky, to tihle blázni lezou na volno. Holt mají tu všude kolem
dobré podmínky k tomu být zkušenými skálolezci. Tímto jsme v podstatě
viděli celou jeskyni, kromě Severní větve.

Po cestě
zpět na parkoviště zastavíme na vyhlášené vyhlídce Belvedér. Odpoledne byla
viditelnost o něco lepší. Je to moc pěkné místo a chvíli jsme se kochali
výhledy do kaňonu.

Do večera
bylo ještě daleko a ten čas jsme chtěli využít ještě nějakou pěknou vycházkou
po okolí. Velice si vážíme našeho průvodce Kuby, že se nám takhle věnoval a vzal
nás ještě odpoledne na příjemnou procházku dolů k Labi a následně
nádherným pískovcovým kaňonem Suché Kamenice zpět na Belvedér.

Sice jsme
kvůli tomu dorazili pozdě do kempu a nestihli první přednášky, ale ta vycházka
za to stála.

Za celý den
nám slušně vyhládlo a nezajímá nás nic jinýho, než stan s občerstvením.
Musím vychválit až do nebe organizátory a celý kuchyňský sbor v čele s
Čendou, kteří měli na starosti jídlo. Čerstvá polní kuchyně s nepřetržitou
nabídkou studených jídel, přes polévky, hlavní chody až po bravurní hovězí
burgery, které šli na dračku. Ráno, v poledne, večer…fronta na jídlo byla
neustále a ti lidi v kuchyni se prostě od pátku do neděle nezastavili.
Veškerá jídla, co jsem měl možnost vyzkoušet byla vynikající, takže respekt
před vámi, děkujem za to a dávám palec nahoru.

Večer
samozřejmě pokračovaly přednášky o výzkumu v podzemí, vyhlášení Czech
speleo foto a celkové poděkování a zakončení letošního setkání. Samozřejmě také
muselo proběhnout předání horkého bramboru příští organizace. Tohoto aktu jsme
se tentokrát museli účastnit. Myslím, že organizace příštího setkání je pro
většinu lidí nečekaným překvapením. Věřte tomu, nebo ne, ale horký brambor se
nějakým nepochopitelným způsobem dokutálel z Labských pískovců až do
Moravského krasu přímo do Vilémovic před vrata naší jeskyňářské základny ZO
6-21 Myotis. Náš nejstarší přítomný člen hrdě převzal horký brambor, tak
uvidíme, jak to příští rok zvládneme.

Následující
večírek byl ještě velkolepější, než ten včerejší. Na sobotu dojelo více lidí,
pilo se víc alkoholu a hrála živá hudba. Tato kombinace se postarala o zábavu
minimálně do čtyřech hodin do rána.

Neděle už
obvykle slouží na úklid, balení a odjezd účastníků. Pro nás, ale nic zatím
nekončí, protože Dušan s Bouhoušem a malou komorní skupinkou si na neděli
zajistili u Jardy dodatečnou exkurzi Loupežnické jeskyně. Skrz včerejší
návštěvu fluoritových dolů, by o tuhle největší zdejší jeskyni přišli a to by
byla škoda.

Já
s Aldou jsme se potřebovali dostat do Děčína na vlak. Opět nás zachránil
Kuba se svým autem. Jenom s tím, že ze začátku musel
řídit Aleš, protože my ostatní jsme se toho chlastu předešlou noc vůbec nebáli
a asi by to nebylo příliš zodpovědné. Při té příležitosti se naskytla možnost
ještě provětrat hlavu návštěvou Tiských stěn. Je to menší skalní pískovcové
město přímo u obce Tisá. Skály jsou protkané cestičkami, podél kterých se tyčí
pískovcové objekty nejbizarnějších patvarů, že člověk až nechápe, jak se to
může takto vytvořit. Samé dutiny, tunýlky, sloupy….vzpomněl jsem si na Alešova slova: ,,zvětráváním
rozmrdaný pískovce". Pěkná vycházka to byla. Namlátili jsme tu asi 200 fotek.

Čas letí a my už nemilosrdně musíme opustit tento pohádkový pískovcový kraj.

Tímto pro
nás letošní setkání jeskyňářů bohužel končí. Říkám bohužel, protože se mi tu
skutečně líbilo a určitě nemluvím jen za sebe. Organizátoři to zvládli na
jedničku. V kempu ve Staré Olešce bylo příjemné zázemí. I přes velmi
omezené možnosti podzemních exkurzí byly vybrány zajímavé lokality pro všechny
účastníky setkání. Každý si tu našel svoje. Štolaři, kamínkáři i milovníci
přírodního podzemí. My jsme byli nadšení a podle recenzí, u ostatních, tomu
nebylo jinak. O dokonale zvládnutém občerstvení po celou dobu setkání jsem už
mluvil a ještě jednou rád připomenu. Děkujeme celé speleoskupině ZO 4-03,
Jardovi, Bětce a my především konkrétně Kubovi, který se nám neúnavě věnoval
celé setkání za naučný, poznávací a příjemně strávený čas s vámi. Tohle je
jasný důkaz toho, že i malá skupinka těch správných lidí dokáže uskutečnit
velké věci. Bylo to fajn!

Jak bylo řečeno příště tato událost bude v naší režii.
Tímto bych chtěl tedy pozvat všechny jeskyňáře a jeskyňářky na setkání 2018 do
Moravského krasu. Budeme se snažit, aby i to příští setkání bylo pro každého
něčím zajímavé. Doufám, že se opět po roce všichni setkáme a společně si
užijeme světa!

Tak zatím zdar jak sfiňa! Trťa

Jako prostředek k čerpání informací, které se mi neuchovaly v hlavě posloužil Malý exkurzní průvodce od Jardy Kukly.

autor: admin1