Podzemí Moskvy

Při návštěvě hlavního města Moskvy ve dnech 16.10. – 21.10.2014 si kromě notoricky známých památek nenechal ujít pan Dr. Skála návštěvu tamějšího atomového bunkru a podzemí nedaleko Moskvy.

 

 

 

 


Dzevyatouski lom (silikáty) Takový dvojitý název lomu měl postranní motiv: Dzevyatouski – vypořádací Devyatskoe Moskevská oblast, ve které to vlastně je; Silikátů – od nejbližší stanice silikátový (s jednou zastávkou na Podolsk)
Vstup do podzemních prosto je na louce mezi domky, velmi nenápadný a jen s těží by jste hádali, že se nezabezpečenou skruží dá vlézt do labyrintu nízkých chodeb, které jsou jedna jako druhá a za chvíli nevíte, kde se vlastně nacházíte. Pokud nevlastníte mapu, která nám byla chvilkami platná jak mrtvému zimník, nebo zkušeného průvodce. Nicméně je vchod poměrně úzký, takže četnost nevítaných návštěvníků není velká. Ti, kteří se prosoukají plazivkou o cca 3m pod skružemi, se musí (měli by) zapsat do knihy návštěv.


Doly Silikaty najdete cca 30km (a 2hodiny v zácpě) od Moskvy. Silikáty (oficiálně Dzevyatouski lom, nicméně, dlouho opuštěný) – systém přírodní jeskyně s celkovou délkou 11,5 km. Jako každá podzemní díra i v této je poměrně vlhko, se špatným odvětráváním, takže cigarety nechte na povrchu. I při větší koncentraci návštěvníků nebylo v užších prostorách za chvilku vidět na krok. Chodby, jak už bylo zmíněno, jsou nízké, vlhké, zablácené, kde nejčastější pohyb je plazení se nebo tzv. „kačenka". Nedoporučuje se návštěva klaustrofobikům a lidem se špatným kloubním aparátem.

 

V historii Moskevské oblasti zaujímá nejdůležitější místo v spelestologii Podolský okres s těžbou bílého kamene – nejspíše se jedná o opuku. Krápníkovou výzdobu bychom zde hledali jen velmi těžko, ale je tu naděje, že se malé hliněné stalagtiti objeví při období dešťů. Dole v dole se však nachází mnoho dalších zajímavostí: místo zvané „komáří prdel" , kterou můžeme pro představu přirovnat k chodbě Lisovna z jeskynního systému Malý lesík, dále se tu nachází oblast „jablko" se zachovalými kusy dřeva z konce XIX století, ve východní části nejméně v sedmi místech jsou dochované autentické nápisy během provozu (1890-1893), pro sběratele železa se tu najdou zachovalé kolejnice, pro ty co hledají azyl se tu vybudovalo několik upravených a částečně vybavených míst pro noclech s WC za rohem.
Pan Dr. Skála navštívil místo s Vánoční výzdobou, kde ochutnal místí kuchyni (kterou vláčel spolu s foťákem ve speláku) a tím zakončil exkurzi po tomto velmi zajímavém místě.

autor: dr.skála