by 
Květnový víkend v krasu byl původně zamýšlený jako
příležitost pro oslavu dvou narozenin, společně slavili Lida a René. Naštěstí
se našlo dost věrných, kteří si v sobotu udělali čas i na bádání. Sice
předpověď počasí tentokrát vyšla přesně a vytrvale pršelo, dobrou náladu nám to
ale nemohlo pokazit. Ještěže se můžeme schovat do těch jeskyní.
V pátek se postupně scházíme na základně a víkend
zahajujeme procházkou k Němcům. Za tmy a deště se vracíme na Boudu, kde
nás vítají Hotárci a naražený sud. Na večeři si dáme Jirkův pikantní gulášek,
po něm se ke slovu dostávají kytary a foukací harmonika. Noční program na Boudě
zpestřil Jaryn, když ze spaní začal volat „myotis myotis!" Zbystřili jsme a
čekali odborný výklad o netopýrech, Jaryn ale spal dál. Ráno nám nebyl schopen
vysvětlit, zda myslel netopýra velkého nebo jeho volání směřovalo ke skupině
jeskyňářů z Vilémovic.
Sobotní ráno začalo hodně brzo, možná padl i rekord této základny.
První jedinci vstávali krátce po čtvrté hodině ranní, další po zaslechnutí
cinkajících skleniček vstali vzápětí. Posnídali jsme a v 6 hodin jdeme na
povrchovou kontrolu propadání V Jedlích. Zadřevený Mlhův závrt drží,
bahenní svah nad 2. ponorem se pomalu sune dolů, překvapivě slabý tok
Jedelského potoka odtéká 1. ponorem.
Je 8 hodin, chystáme kopací náčiní, u kamen nahříváme gumáky
a soukáme se do overalů. René s Rosťou natahují nad venkovní stůl a
ohniště plachtu proti dešti. Čekáme příjezd dalších gratulantů a na základně by
jsme se asi nepohnuli. V počtu šesti osob sestupujeme do jeskyně Dagmar na
pracoviště pod Kaplí. Nejdřív Vláďa s Jitkou vytahali tlející zbytky dřeva
z horizontálního průkopu v Dómu nádob, já s Jendou jsme se
poprali se vzdorujícím balvanem, který zavazí v dráze budované lanovky,
Jaryn s Bramborákem sestoupili dolů na čelbu a začíná nakopávání
materiálu. Po chvíli se rozmístíme všichni na místa a těžba se rozjede. Bohužel
to jde dost pomalu, v zápřahu je akorát Jaryn na čelbě, my ostatní
v různých skrčených polohách dlouze čekáme na kýble zespod. Těžený
sediment je problematické nakopat. Tak jako posledně jsou komplikací rozlámané
sintrové desky, které jsou v blátě chaoticky pohřbeny. Po prohloubení o
cca 0,5 m
se situace mění. Sintrové desky mizí a objevuje se „sintrová drť," která je
v kombinaci s blatem pěkně tvrdou směsí, do které lze cepín zarazit
jen velice namáhavě, lopatka je naprosto zbytečná. Pošleme nahoru do Dómu nádob
ještě pár kýblů a rozhodujeme se k pauze na oběd. Vláďa bere Jitku na
exkurzi do jižní větve jeskyně, tak jdu s nimi, aspoň se kouknu do
propasti na stav vody. Na dně propasti II nacházím hladinu vody cca 3 m nad jejím dnem, na nějaký
průzkum si ještě počkáme. Stoupáme ven z jeskyně do deštivého počasí.
Dnešní oběd je dalším gastronomickým zážitkem. Předseda se
pochlapil a tak jak slíbil, připravil těsto a za pomoci asistentek upekl na
kamínkách bramborové placky. Už jejich samotná příprava proběhla stylově po
jeskyňářsku – nemáme na základně váleček, tak bylo těsto váleno lahví rumu. Po
nasycení dravé zvěře jeskyňářské se pracovní program rozvolnil. Jaryn
s Vláďou se jdou podívat do jeskyně V Jedlích, já s Bramborákem
pořídit pár fotek do Dagmary a nakonec se zase v původní sestavě setkáváme
na pracovišti pod Kaplí a kýblujeme nahoru další porci sintrové drti. Těsně
před ukončením akce se podařilo na jedné stěně obnažit krásný povlak jehličkovitých
krystalů kalcitu. Kolem 3. hodiny se vracíme na povrch. Díky brzkému začátku se
toho dnes stihlo poměrně dost. Do Dagmary jde ještě jedna výprava, René tam
bere na exkurzi Čerta, hosta z Mikulovské skupiny.
Pro nás dnes povinnosti ovšem nekončí, musíme do Holštejna.
Slíbili jsme čarodějovi a hadímu mágovi Caveovi, že mu odpoledne pomůžeme
s hlídáním hadů na hřišti v Holštejně, kde se konal dětský den.
Dostali jsme na starost dvě krajty, Rohlíčka a Tkaničku. Bylo na ně asi
chladno, tak byli trochu pomalejší a chovali se velmi přítulně. Po ukončení
programu si Cave bere svoje hady a my se vracíme na základnu, která se
otřásá pod náporem kytar a zpěvu. Přikládáme prsty ke strunám, roztáčíme pípu a
zakrajujeme do výborné kýty (s takovou se do Síně štíhlých mužů asi nikdy
nepodívám 🙁 Před osmou hodinou déšť konečně ustává, a tak jdeme i dnes
navštívit paní Němcovou. Nejspíš díky promítanému finále Ligy mistrů je
narváno, takže nás musí sedět 10 u stolu pro 4. Ale i těch jeskyňářů tu bylo
dost, včetně bojovníků z Lopače a Okrouhlíku. Při cestě zpět se už těšíme
do spacáků, dnešní den byl proklatě dlouhý.
V neděli víkend bohužel končí. Mnozí z důvodu
dalších povinností poměrně brzy opouštějí základnu, zbylí pomalu likvidují
nepořádek a u toho dopíjejí Čertovy vzorky vína z jižní Moravy. I padesátilitrový
sud je prázdný a při pohledu do skříňky na množství prázdných lahví se
Rosťa pouští do filozofických úvah nad tím, co všechno je lidské tělo schopné
vydržet. Holt, slavilo se poctivě. A to ostatní kolem taky stálo zato –
povrchovky, bádání, hadi, rozmanité delikatesy, živá hudba,…. a především
příjemná společnost. Dík všem, kteří přijeli.
autor: lblazek
