Natálka, Jazerná a sonda Myotis (18.–21.9.2014)

V září jsme se opět vypravili za spřátelenou skupinou do Tisovce. Se Semišákem jsme po nezbytných občerstvovacích zastávkách v Tepličke a na Strečně dorazili na Suché doly pozdě v noci. Alda s Helčou to sem měli z Jánské doliny o poznání blíž, takže už byli na základně ubytovaní. Základna od posledně doznala několika změn, je vidět, že na rekonstrukci se stále pracuje. A díky čerstvému nátěru jsme spali opravdu tvrdě.

V pátek dopoledne jsme se věnovali přípravě dřeva na pravidelné večerní táborové ohně, odpoledne jsme se s Aldou a Semišem přesunuli do Furmaneckej doliny a po převlečení vyrazili k jeskyni Natálka. Dle Dušanových instrukcí jsme v Natálce nejdřív vytahali z jeskyně ven materiál z deponie a poté se pustili do snižování dna v koncové síňce. Pár dní před naším příjezdem pršelo a bylo to v jeskyni znát. V koncové síňce se už nedalo mluvit o skapu, ale z pukliny tu regulérně vytékala voda. Naštěstí se stíhala vsakovat do sedimentu ve dně, takže jsme byli ušetřeni válení v nějakém blatisku. Po pracovce jsme se v Tisovci sešli s Dušanem a Katarinou, sdělili dnešní postup v Natálce a zevrubně naplánovali sobotu. Hlavní bod programu mělo být potápění v Jazernej jaskyni. Večer nás na Suchých dolech doplnili Jirka s Verčou, zaplál oheň a na rožni přistálo naložené maso. Z okolních kopců nám k tomu dělali zvukovou kulisu jeleni v říji, jejichž neustálé troubení nás provázelo ve dne v noci po celý náš pobyt. Krásný večer…

V sobotu ráno odcházíme opět do Furmaneckej doliny, tentokrát ale k Jazernej jaskyni. U Periodické vyvieračky už nás čeká Dušan se špatnou zprávou: speleopotápěči mají nějaké technické potíže a dostaví se kdovíkdy odpoledne. Narychlo tvoříme náhradní program a celá naše skupina se nakonec přesunuje opět do Natálky. V šesti lidech je kýblování hlíny z nejzazší části jeskyně až na povrch úplná pohodička, jen to počasí se trochu kazí a slabě poprchává. Po přestávce nám Aleš odvádí zbytek lidí na exkurzi do Teplice a tak na další práci zůstáváme jen my dva se Semišákem. Co se dá dělat, pokračujeme s jednou překládkou materiálu a dopravíme před jeskyni další porci materiálu. Po obědě přestává pršet a my se vracíme pěšky do Tisovce, v Darjanu dáváme oběd a tam si nás taky Dušan vyzvedne. Potápěči právě dorazili a může být zahájena akce v Jazernej.

U Periodické vyvieračky se převlékáme, každý vyfasujeme transporťák s lahvema a podobnou výstrojí a šplháme do kopce přes železniční trať do Jazerné. Bylo nás tak akorát, takže transport materiálu nečinil větší potíže. U jezera na konci jeskyně už bylo vše nachystáno, místní jeskyňáři se na tuto akci dlouho připravovali, na jezeře byl nafouknutý člun a pro snazší přístup potápěče k vodní hladině bylo v exponované trase připevněno množství různých madel, stupaček a jiných držadel. Dnešní ponor byl tedy vyvrcholením dlouhých příprav. Peter se tu již jednou potápěl, ale jen ve vedlejší studni, dnes si vzal za úkol prozkoumat a natočit na kameru hlavní jezero až po jeho dno, o jehož skutečné hloubce se taky spekulovalo. Navíc je toto jezero výjimečné svou periodicky pulzující vodní hladinou a doprovodnými zvukovými efekty. Když se Peter zanořil pod hladinu, už jsme tu my dva nebyli nezbytně nutní a vracíme se na povrch. Již za tmy si užíváme procházku zpět na základnu. Tam opět oheň, špekáčky, pivečko, pohoda.

Večer jsme šli spát poměrně brzy, abychom ráno vstali už v 6. Nemohli jsme se totiž dočkat nedělního programu 🙂 Peter s kolektivem měli na dnešní dopoledne v plánu ještě jeden ponor v Jazernej. My byli domluveni, že přijdeme až v poledne pomoct vynosit výstroj zase ven z jeskyně. Ale co dělat do té doby? Když jsme to včera plánovali s Dušanem, řekl nám, ať si sami vybereme, kam chceme jít bádat. Nemuseli jsme se domlouvat, oba jsme se Semišem v ten okamžik mysleli na to stejné místo, na panenský jeskynní portál v Hlbokém jarku, který nám Dušan ukázal během letošní červnové akce. Dušan s tím souhlasil a my tak dostali tu nejlepší odměnu za naše věrné služby 🙂 Ráno tedy snídaně, rovnou se komplet balíme do auta a razíme k Hlbokému jarku. Portál jsme chvíli hledali (byli jsme tu jen jednou), ale orientační smysl nezklamal a nakonec místo nacházíme. Cestou jsme v jednom lesním úseku narazili na neskutečné množství mloků, tolik jsem jich neviděl za celý život, co tady na jednom malém kousku lesa… Zpět k našemu portálu. Uděláme pár snímků nedotčené jeskyně a pouštíme se do díla.

Strop jeskyně hned ve vstupu meandruje a prudce klesá, pod stropem zůstává volná mezera 15-20 cm. Před námi tu kdysi byl nejspíš jezevec, teď se zdá jeskyně opuštěná. Svrchní vrstvu dna tvoří 15 cm listí a jiný organický materiál, sem tam se objeví nějaká kostička. Ze všeho nejdřív je potřeba trochu se zahloubit. To jde poměrně snadno, v kypré hlíně je uloženo pár kamenů, komplikací jsou jen kořeny buků prorostlé až sem. Po zahloubení se o metr a horizontálním postupu o metr je možno nahlédnout za zatáčku meandru do plazivky směřující do masivu. Strop se zde úplně narovnal, směr se napřímil a pohled vpřed je stále stejný: 15 cm volného (+ křižáci a slimáci), 15 cm listí, hlouběji hlína, tady už hodně zhutnělá.

Práci přerušujeme, až když je čas vyrazit naproti jeskyňářům do Jazernej. Načasování je výborné, s týmem v jeskyni se střetáváme, právě když zahájili transport vybavení k povrchu. Takže se opět ujímáme vaků a soukáme se s nimi ven. Před jeskyní jsme chvilku poseděli a zjišťovali, jak dopadly ponory. Peter byl spokojený, podařilo se mu prozkoumat celou prostoru pod hlavní hladinou, dosáhnout dna a nalézt několik odboček, kterým se plánuje v budoucnu dále věnovat. A taky zdokumentoval úplně nový jev – podvodní vývrhy bahna! Akce tedy dopadla na výbornou.

Co s načatým odpolednem? Zpět do Hlbokého jarku a pokračovat v dnes nakopnuté jeskyni. Podařilo se nám prokopat o další 3 m dál, chodba se lomí doprava a lehce stoupá, stále je vidět pod stropem minimálně o metr dál, dalšímu pohledu brání kameny vepředu. Končíme v sedm večer maximálně spokojeni. V Tisovci jsme se ještě stavili na kávu, sdělili Dušanovi všechny poznatky, předali nalezené kosti a udělali zápis z celého našeho pobytu. Nové pracoviště dostalo pracovní název "sonda Myotis". Po dnešní akci je tak v Hlbokém jarku o jednu jeskyni víc, sice jen 6 m dlouhou, ale to je dočasný stav 😉 A my máme o důvod víc se sem zase vrátit. Rozloučení s Dušanem a pak noční cestování zpět na Moravu.