Narozeniny jeskyňáře aneb trojité bádání (21.–23.7.2017)

Šlimec slavil narozeniny. A pojal to jako správnej jeskyňář – na oslavu pozval spoustu lidí a celé to naplánoval tak, že se v sobotu od rána bude bádat a slavit se (oficiálně) začne až navečer. A skutečně dorazilo mnoho lidí, v sobotu večer jejich počet značně překročil hranici 30 osob (jak symbolické). Přijeli dokonce i 3 zástupci JK Strážovské vrchy, takže celé setkání nabylo mezinárodního rozsahu. Ještě v pátek vzal Jenda Strážováky na exkurzi do Vintok a já s Honzou jsme podnikli další vrtací akci v Propasti pod Kaplí.

Přestože už v pátek proběhla rozehřívací akce v hostinci U Němců následovaná účastí na hodové zábavě, která se v Ostrově tento víkend konala, podařilo se v sobotu rozběhnout hlavní bádací program poměrně brzy. Bylo nás tolik, že jsme se rozdělili dokonce na 3 pracovní skupiny. Skupina "Černá díra" (Jenda, Vojta, Boris, Šimon, Katarina) zalezla do Dagmary a jejich dnešním úkolem bylo odtěžovat mezideponii z Propasti pod Kaplí nahoru do Dómu nádob. Tato skupina si vedla skvěle a z jeskyně nevylezli, dokud nevytěžili všechnu hlínu a kameny, které byly v Propasti pod Kaplí uskladněny. Dole je zaujalo i prodění průvanu – zjistili, že průvan vanoucí zespod ze závalu na dně propasti nestoupá ven celou propastí, ale proudí nahoru do úzké a vysoké pukliny ve stropě nad 2. stupněm propasti.

Druhá skupina "Enterprase" (Šlimec, Béďa, Silva, Skirit, Glum, Žabák, Honza + 2 děti) vzala kolečka a jela vyvážet z Jedelské ventaroly hlínu a protahovat tak průkop hlouběji do jeskyně. I tato skupina byla nesmírně úspěšná, postoupila totiž v plném profilu o celých 5 m!

Třetí skupina "Slepá dívka" (Aranka, Zuzu, Ráďa, Honza, Maty, Šmudla a Golémek) se vydala do jeskyně U Jedelské cesty, tam bylo při větším počtu lidí plánováno vytahat materiál deponovaný na dně vstupní propasti ven z jeskyně. Bylo nás ale tolik, že jsme kromě toho zároveň těžili i na čelbě sondy, kterou jsme začali kopat po výrazné tektonické poruše letos v březnu. I přes úmorné horko (které trápilo tedy jen 2 pracanty na povrchu) jsme těžili tak dlouho, dokud si nás ostatní dvě skupiny nepřišly vyzvednout, že už skončily. Tady jsme deponii sice nevytěžili celou, ale bylo to díky tomu, že se zároveň těžilo i na čelbě.

A aby náhodou nebylo té vykonané práce málo, zastavil se na základně Termit, dokončil elektroinstalaci na vrátku a poprvé proběhl test jeho funkčnosti. Vrátek jede, takže v další fázi se může začít chystat ve vstupu do jeskyně Dagmar plošina, na kterou bude namontován.

Po práci jsme stihli ještě i koupačku v Šošůveckém lomu a pak už se všichni začali přesouvat do Velké dohody. Tam jsme narozky oslavili, jak se na takové kulatiny sluší, takže byl gulášek z divočáka, zalívali jsme ho Poutníkem a Poličkou, po setmění začala hrát kytara, tancovala se "čajová konvička", řádilo se na lanových prolézačkách, pár lahví rumu taky vyschlo do dna… prostě jsme si to královsky užili 🙂

Po sobotní noci (přesněji nedělním ránu) už někteří odpadli a dalšího nedělního programu se vzdali. Ten spočíval v exkurzi do jeskyně Mastný flek v Suchém žlebu. Tak jsme si udělali střízlivějící procházku. U Mastného fleku jsme se pokochali krásným výhledem na Čertův most, je tu vykácená spousta stromů a na most je hezky vidět už ze dna žlebu. V Mastném fleku jsme zastihli mimořádné sucho. To jsme slyšeli historek, jak se pravidelně vstupní částí musí brodit polosifon, jak kvůli vodě občas nejdou ani otevřít vrata, ale dnes tam nebyla ani kaluž. Prohlédli jsme hlavní dóm, prolezli nějaké stoupající plazivky a než jsme odešli, zeptal jsem se, kam vede ta díra tam pod stěnu. Odpovědí bylo, že je tam jenom taková blátivá plazivka. Samozřejmě nám to nedalo a spolu s Arankou jsme tam vlezli. Nebyla to plazivka, spíš chodba, a už vůbec nebyla blátivá. A hlavně to nemělo konce! Lezli jsme tak daleko, kam se jen dalo, až nás nakonec zastavila neprůlezná čelba. Moc hezká chodba, zajímalo by mě, jestli se tu ještě kope nebo zda je to aspoň v plánu. Budu se muset Myotisáků zeptat. Každopádně jsme s Arankou byli rádi, že jsme se slovy o blátivé plazivce nenechali odradit a viděli jsme ještě 2× tak dlouhý kus jeskyně. Po Mastném fleku jsme v rychlosti nakoukli do horního patra Koňské jámy a pak se vrátili na základnu.

Jenda byl mezitím změřit GPS souřadnice vchodu do Jedelské ventaroly, aby se mapa jeskyně dala umístit do mapy terénu a byly tak zřetelnější souvislosti s okolím a dosavadní směřování jeskyně. Tak jsme si tam s Arankou před večerním odjezdem z krasu udělali ještě procházku a nafotili včerejší postup. Je na to hezký pohled, 5 m se nevykope každý den. Cestou jsme se stavili ještě u jeskyně U Jedelské cesty a hráběma urovnali deponii hlíny včera vytěžené z jeskyně, ať neděláme po lese krtince. A to už bylo opravdu vše, čas pro odjezd z krasu se naplnil.

Při sečtení toho, kolik se za víkend ve třech jeskyních zároveň udělalo, by se zdálo ideální takto ve velkém stylu slavit veškeré narozeniny našich členů. Na druhou stranu taková oslava také není jednoduchá, po víkendu je cítit značná únava, jaterní testy by nedopadly vůbec dobře a díky tomu, že s námi celý víkend zpíval i Kluuus, byli někteří účastníci nuceni se v příštích dnech dorozumívat jen šeptem. Zkrátka byl to ve všech ohledech náročný víkend, ale ty bádací výsledky a zážitky s pohodovou partou lidí za to stojí.