by
Letošní první zahraniční výprava mířila na Slovensko do oblasti Inovce a Tribče. Akce byla plánovaná už od středy a tak každý mohl dojet podle chuti a svých možností. Hlavní organizátoři Katarina a Boris z JK Strážovské vrchy a Jenda byli v Podhradie už od středečního večera, ve čtvrtek dopoledne šli spolu s dalšími slovenskými jeskyňáři do jeskyně Džimova spása, odpoledne se k nim přidal Dušan z Myotisu a byli těžit v Beňovské priepasti. Páteční ráno dorazil Martin a mohlo se začít s otevírkou dvou zcela nových lokalit (později nazvaných Bažantie jaskyňa a Jaskyňa pod Smutným vŕškom).
Naše posádka (já, Béďa a Silva)jsme vyráželi v pátečních obědových hodinách. I když počasí vypadalo dost nejistě, přesto jsme se dostali do cíle dosti rychle. Ten byl, stejně jako u poslední výpravy do této oblasti na speleodomečku v Podhradí pod Topolčanským hradom. Tady nás už čekala skupinka, která dorazila v předcházejících dnech ve složení Jeníček, Boris ze Strážovských vrchů, Martin s Dušanem z Myotisu a Martina z Trnavy. Ani jsme se nestihli vybalit, když dorazila Katarina a už jsme na cestě do nedaleké jeskyně Džimova spása, která je některými považována za nejhezčí jeskyni v oblasti Inovce.
Je dlouhá kolem dvou set metrů a na její tvorbě měla významný podíl tektonika. V téhle jeskyni si užije asi každý snad krom extrémních vyznavačů polotekutých blátivých sraček. Je tu sice nezvykle sucho, ale tenhle nedostatek je vyhrazen množstvím tektonických zrcadel, průlezných otvorů, prolézaček a samozřejmě nechybí ani pár míst s bohatou krápníkovou výzdobou. Prostě pro každého něco.
Po příjezdu zpět na základnu zjišťujeme podle bujarého veselí, že už dorazil i zbytek účastníků. Každý z nás dostal po přivítání od Golémka značný hlt rumu a tak byl nominován na expediční kojnou, čehož se celý večer svědomitě držel. Vítězným kojencem se stal Bohoušek, kterého se Golémkovi podařilo značně strhat již během cesty do Podhradí. Radost ze shledání byla velká a noc dlouhá.
Sobotní ráno vyrážíme směrem ke Smutnému vršku na místa našeho dnešního bádání. Cestou se odpojuje skupina tvořená Jeníčkem, Katarinou a Bohouškem s Martinem, která jde kopat do nedaleké Bažantí jeskyně, kde pracovali už předešlý den. My ostatní vedení Borisem ještě chvíli pokračujeme v chůzi, než dorazíme k nevysoké skalce, pod kterou se nachází naše dnešní pracoviště.
Také zde se bádalo už včera, ale potenciálních míst je tu víc, každý si najde to svoje a začíná sondovat. Za chvíli zůstávají z většiny trčet jen nohy, jak se každý zakousl pod skálu. Během kopání se nakonec počet pracovišť ztenčuje na jedno nejperspektivnější. Aby těm, kdo nekopají, nebyla zima, bere Boris jednoho po druhém k nedaleké jeskyňce. Krásně erodovaná chodbička meandrující neznámo kam má jeden zádrhel a tím je samotný vchod, který je opravdu úzký a tak se nikomu z nás nedaří prolézt ani za vchod. Končíme se smutným pohledem do otvoru a rozbouřenou fantazií co se může skrývat v pokračování. Po několika hodinách kopání a úbytku pracovišť se začíná vtírat zima, ale na světě je nová Jaskyňa pod Smutným vrškom.
Pro dnešek tedy končíme a přesouváme se k Bažantí jaskyni, kde dnes pracovala druhá skupina. Bylo poznat, že se tady nelelkovalo.
Po prohlídce lokality se ještě někteří podívali do nedaleké jeskyně Danka a shodli se, že v případě nouze by zde bylo krásné místo na přespání. Odtud už míříme rovnou na základnu, kde doplňujeme energii a domlouváme plán na večer. Po siestě se dle domluvy odebíráme do místního penzionu, kde také doplňujeme zásobu tekutin a část skupinky jde ještě navštívit blízkou jeskyni Opálená skala známou coby archeologické naleziště nacházející se nedaleko od Topoĺčanského hradu. Naši sestavu doplnil ještě Laco též z JK Strážovské vrchy a už všichni odcházíme zpět na základnu, kde se ještě veselíme do brzkých ranních hodin.
Nedělní ráno bylo trošku náročnější, ale i přes včerejší párty jsme vstali brzo, poklidili základnu a vyrazili k Nitře do obce Žirany, odkud jsme už pěšky stoupali k vrcholu kopce Žibrica. Cestou jsme minuli lom a došli až do sedla nacházejícího se nad jeho horní hranou. Tady se nachází cíl naší dnešní cesty – Zvislá jaskyňa na Žibrici. Na tuhle jeskyni jsem se těšil z celého víkendu asi nejvíc.
Po slanění 62 metrů hlubokou vertikálou se člověk ocitne v dómu, jehož výzdoba vyráží dech. I když jsem viděl nějaké fotky, tak osobní návštěva překonala i ty nejbujnější představy. Zhruba tři čtvrtiny plochy stěn dómu jsou pokryty korality vesměs zabarvenými do oranžova. Prostě nádhera, kdybych to měl srovnat, tak něco podobného jsem měl možnost vidět pouze dvakrát a to v Beckovské jaskyni a Rákoczi barlang v Maďarsku, ale přesto každá má své odlišnosti.
Po prohlédnutí, nafocení a pokochání, se postupně vydáváme nahoru. Cestou se pěkně zapotíme, ale prudký vítr nás okamžitě ochladí a tak se rychle převlékáme do civilu, aby to člověk neodstonal. Nezbývá než ocenit Borise a další kluky, kteří byli několik hodin na povrchu a trpělivě čekali, než se všichni vrátíme na povrch. Ti kdož nechtěli slanit dolů, vyrazili na cestu k nedaleké jeskyni Skrýšna diera s cílem udělat pracovku, cesta k ní však trvala vzhledem k sněhové pokrývce dlouho a tak zůstalo jen u její návštěvy a vyrazili na cestu zpět. Většina i s prvními navrátilci z útrob Země po chvíli pokračovala na zpáteční cestu k autům. My ostatní jsme od jeskyně odcházeli až se soumrakem a k vozidlům jsme dorazili za tmy. Mezitím už některé posádky odjely k domovům a nám nezbývalo, než po rozloučení udělat to samé.
Na závěr nezbývá než poděkovat Borisovi a Katarině za skvělý a nabitý program, který jsme si všichni náležitě užili.
Účast:
ZO 6-08 Dagmar: Matouš Ryček, Jakub Šlimar, Jan Kapusta, Josef Riegl, Andrea Pěkná
ZO 6-11 Královopolská: Bedřich Musílek, Silvie Musílková
ZO 6-21 Myotis: Martin Kaňok, Dušan Kleberc, Tomáš Kočí
JK Strážovské vrchy: Boris Blaškovič, Katarina Niková, Ladislav Drábik
A spousta dalších 🙂
autor: admin1
