Napínání lanovky, měření radiomajákem a postup pod Kaplí (29.–31.7.2016)

Po dvou víkendech probádaných v Tisovci a Tišnově jsme se na konci července vrátili do našeho krasu. Ještě v pátek proběhly poslední servisní práce na konzolích těžební lanovky tak, aby bylo vše nachystáno na sobotní napínání ocelového lana. Z toho jsme měli trochu obavu, jak to půjde, takže jsme chtěli mít vše pečlivě nachystáno, vyrovnáno, dotaženo, ukotveno… Tato činnost překvapivě nebyla tím posledním, co jsme v pátek podnikli, protože se dala dohromady početná skupinka zájemců o návštěvu opětovně zpřístupněných prostor jeskyně V Jedlích.

V Jedlích se nejednalo pouze o noční exkurzní sestup, chtěli jsme si taky ještě jednou prohlídnout místo, kde přesně zítra při měření radiomajákem umístíme vysílač. Řešíme totiž teoretickou možnost otevřít druhý vchod do zadní části jeskyně. Zaprvé by se tím jednou provždy vyřešil problém s labilním průlezem do Meandrového dómu, zadruhé by to otevřelo nové možnosti bádání na konci jeskyně, když by bylo možné tahat kopaný materiál druhým vchodem ven z jeskyně. Místo bylo vytipováno v nejvyšším bodě Meandrového dómu, kde navíc strop netvoří liťák, ale zaklíněné kameny s hlínou, místy dokonce prorůstají kořínky, teoreticky zasucený komín k povrchu.

Sobotní dopoledne jsme začali v Dagmaře protahováním nerezového lana ukotvenými konzolemi lanovky. To proběhlo hladce, bez problému se podařilo i ukotvení pod vstupem do jeskyně. Pak přišel Dalda s radiomajákem a já se Šlimecem jsme s ním hned vyrazili do Jedlí. V Dagmaře zůstalo stále dost pracantů, přidali se i 3 posily z Myotisu a společně se vrhli na odtěžení kamení a hlíny z Jezevčí síně na povrch.

V Jedlích jsme bohužel nedopadli zrovna dobře, vytipované místo v Meandrovém dómu vyšlo na povrchu pěkně blbě přímo do vyvýšeniny v terénu a aby bylo možné nový vchod otevřít, bylo by potřeba překonat vertikálně přibližně 15 m, a to je nečekaně moc. Místo v terénu jsme si označili a jedinou šancí ještě zůstává zkusit přímo v Meandrovém dómu hrábnout do onoho komínku, zda by nás přeci jen nepustil o pár metrů blíž k povrchu. Pak by tato možnost znovu začala být zajímavou.

Když jsme se vrátili do Dagmary, deponie z Jezevčáku už se komplet válela před jeskyní, ale ostatní byli zalezlí kdesi dole. Pustili se totiž do dokončení lanovky, tj. do jejího upnutí na spodní konzoli v Dómu nádob. Když jsme slezli dolů, tak pod Bartovým velením právě úspěšně finišovali a tento nelehký úkol zvládli bravurně. Následovalo napnutí nerezového lana a pro dnešek tady máme hotovo. Opět jsme tak lanovku přiblížili k jejímu dokončení. Příště bude potřeba pustit po lanovce zkušební kýbl a odstranit z cesty zbývající překážky a nerovnosti, víme min. o jednom velkém bloku, co bude zavazet.

Pracovní nadšení je dnes nebývale vysoké, takže stále nekončíme a jdeme pohnout s prací na tom nejzajímavějším místě – v Propasti pod Kaplí. Bylo nás dost, takže kýble vysypávané v Dómu nádob přicházely zespod jednak z čelby, zároveň byly prokládány kýbly plněnými z mezideponie uprostřed propasti, takže tahači a vysypávači v Dómu nádob se rozhodně nenudili. A výsledek byl výborný na obou frontách – na deponii v propasti se udělalo zase místo, no a na čelbě se otevřel průhled do volné dutiny. Vidět je cca 2 m dál a vypadá to zatraceně dobře!

Kdyby se vytahalo ještě pár kýblů, někdo hubený by se tam možná už prosmýkl. Ale dnes už toho mají všichni dost, navíc by průlez potřeboval trochu zabezpečit, ať to někoho nezasype, takže si prokopání do nového prostoru necháváme na příště. Stejně tak nějak tušíme, že nám ani tentokrát nedá propast nic zadarmo a stále před námi bude spousta dřiny. Anebo snad konečně půjdeme rovnou do volného? Rozluštění si necháváme na příští akci.

Za zmínku ještě stojí, že dnes jeskyni Dagmar navštívil další "štíhlý muž". Do obávané Síně štíhlých mužů se podařilo propasírovat Lubošovi. Navíc prolezl bez cizí pomoci, což je úctyhodný výkon a stal se teprve druhým jeskyňářem, kterému se takový kousek povedl (tím prvním samozřejmě není nikdo jiný než Kuča 🙂

Z bádání je to pro dnešek vše, takže jdeme na zaslouženou kofolu k Němcům, noční koupání v ostrovském rybníku a pak příjemný letní kytarový večer u ohně, který se nečekaně protáhl dlouho do noci.

Neděli jsme si udělali čistě exkurzní. Navštívili jsme lokalitu Moravského speleologického klubu, Sondu pod Jedničkou. Moc hezká jeskyně poblíž Holštejna, jen škoda, že jsme narazili na zdejší "památeční lankáč", který nás nepustil do nejhezčí části jeskyně, Kalcitového dómu. I tak jsme toho prolezli dost a obhlídli i současné pracoviště v jeskyni. Cestou na základnu jsme se ještě zastavili v Lidomorně zkouknout aktuální stav v jeskyni.