by
Po Vánocích jsme se jako vždy slezli v krasu a čím byl Silvestr blíž, tím nás bylo v krasu víc. Ve středu jsme ještě jen tak vyklusávali, tj. dali jsme si povrchovou exkurzi přes Velkou dohodu, údolí Plánivského potoka, Děravý závrt až po lokality v Lipoveckém žlebu. S dalšími posilami jsme se ve čtvrtek už dostali k práci v jeskyni, samozřejmě v Dagmaře. Skupinka ve složení Jéňa, Vojta, Katarina, Honza, Aranka, Matouš a posléze i Golémek se pustila do odtěžování hlavní deponie z Dómu nádob. Proběhla tak první ostrá těžba za pomoci nové lanovky.
Vrátek sice ještě nemáme, ale vyzkoušeli jsme si, že i na ruční pohon lze celkem bez problémů tahat kýble z Dómu nádob do Jezevčí síně. Konečně tak začalo ubývat neskutečné množství hlíny a kamení, které se v Dómu nádob za předchozí desetiletí nakupilo. Materiál se tu v podstatě deponoval už od objevitelských průniků L. Slezáka v roce 1959, kdy byla jeskyně objevena. Nahromadila se tu hlína, kterou museli vykopat při snaze o průstup do Kaple. Dále se hromada podstatně rozrostla při pracech v Chodbě pionýrů. A nakonec posledních 8 let přispíváme hlínou a kamením vykopanými v Propasti pod Kaplí. Právě naplněná kapacita deponie v Dómu nádob nás donutila k náročnému řešení – postupnému vytěžení materiálu ven z jeskyně. Až se tak stane, bude možné nejen bez problémů pokračovat pod Kaplí, ale také obnovit práce v Chodbě pionýrů, která čeká na další postupy. A nabízí se poblíž i další možné pracoviště… Dnes se tedy část deponované hlíny posunula vzhůru do Jezevčí síně, s el. vrátkem by měla jezdit až ke vchodu do jeskyně.
S Arankou jsme si během těžby odběhli do jižní větve jeskyně, kde jsme ve II. propasti naměřili rozměry pro další betonový pažník. Samozřejmě jsme nemohli vynechat kontrolu stavu vody – vodní hladinu jsme nenašli ani na dně Propasti III, tedy absolutní sucho.
V pátek jsme v Dagmaře pokračovali, naše stavy doplnili Mart se Štěpánem, takže jsme mohli řetěz ještě víc natáhnout a těžilo se až z deponie před plazivkou v Propasti pod Kaplí nahoru do Jezevčí síně (věc nebývalá, kdo tam byl, dokáže si asi představit). Během dnešní dvousměnné pracovky jsme prostor před plazivkou v propasti úplně vyčistili, do nového roku jsme si tedy nachystali ideální podmínky pro další postup na dně propasti. Dnešní pobyt v Dagmaře nám navíc zpestřila návštěva Plániváků, které Jéňa snad krom Horního patra protáhl celou jeskyní.
Po dvou odpracovaných dnech jsme Silvestra pojali exkurzně. Sebrali jsme odvahu, opustili náš domovský sever krasu a vyrazili na nepřátelské území – jih krasu. Naši početnou skupinku doplnili i Myotisáci a celou tuhle bandu si vzali na starost Béďa s Kučou. Nejdřív nás provedli od Hádku údolím Říčky, kde jsme dostali informace k okolním ponorům, vývěrům a jeskyním a svým poutavým (až excentrickým) výkladem zlákali na společnou výpravu kolemjdoucí turisty. Než jsme tedy dorazili k Ochozské jeskyni, skupina byla o dost větší, než když vyrážela od Hádku. Pak přišel zlatý hřeb – návštěva největší jeskyně na jihu krasu, Ochozské. Někteří jsme tu ještě nebyli, a i když jsme samozřejmě četli, viděli fotky, mapy a slyšeli o tom, jak je jeskyně rozlehlá, stejně nás ty ohromné podzemní prostory tady na jihu krasu překvapily. Není nad vlastní zkušenost.
Exkurze nadchla, budeme si to sem muset někdy přijít odpracovat. A než se setmělo, stihli jsme navštívit ještě jeskyni Pekárnu. Pak už návrat k autům, krátké občerstvení pod Hádkem a přesun zpět na sever. Následně se na základně už jen pilo a hodovalo, a když se přiblížila půlnoc, vyrazili jsme na ohňostroj k Tarťákům a Nový rok zahájili společným posezením na jejich základně. Druhý den už jsme se zmohli jen na organizovaný ústup z krasu, únava z bádání během předešlých dní i z oslav Nového roku se podepsala na pracovní morálce a nikomu se v neděli už nechtělo nic dělat.
Do začátku roku 2017 jsme si připravili prostor pro vytěženou hlínu v Propasti pod Kaplí a můžeme opět posunout čelbu o kus dál. Snad se ten letošní rok čelba prokouše až do vysněných objevů.
autor: Maty
