by
Poslední volné dny v roce 2017 jsme nemohli naplnit jinak, než bádáním v Moravském krasu. Přijelo hodně lidí a postupně se popracovalo na většině našich lokalit – v Jedelském propadání, v jeskyni Dagmar, Jedelské ventarole i v Křížových jeskyních. Již ve středu 27. večer dorazili na základnu Jenda, Vojta a Šlimec. Následující den věnovali chalupaření, ale i to bylo potřeba – myši úspěšně obsadily základnu a bylo nutné pouklízet, než přijedou další hordy jeskyňářů.
Čtvrteční večer přijeli Aranka, Honza a Matouš a začal se dolaďovat program na pátek. V plánu bylo další betonování v jeskyni V Jedlích a ani sněhový poprašek, který přes noc napadl, nás od toho neodradil. Ráno ověšeni materiálem a nářadím vyrážíme do zasněženého lesa směrem k údolí Jedelského potoka. Úspěšně jsme s kolečky s betonem doklouzali až před jeskyni V Jedlích, nastartovali centrálu a dali se do díla.
Levá stěna betonovaná minule hezky drží, dnes bylo potřeba podepřít zával na pravé straně. Postup stejný – navrtat skálu, zatlouct roxory, ukotvit kari sítě, postavit šaluňk a na povrchu se začalo s mícháním betonu. To dnes byl asi nejnáročnější úkol, venku bylo chladno a Jenda s Vojtou docela trpěli. Ale vydrželi až do konce. Honza s Arankou transportovali kýble s betonem jeskyní a já za postupného zvyšování dřevěného bednění betonem zalil železnou konstrukci. Tím máme dořešenou pravou stranu, ale zdaleka není hotovo, pár akcí tu ještě na zabezpečení celého průlezu proběhne. Za tmy se se vším nářadím vracíme na základnu, kde nás již čekala Zuzu. Na večeři upekl Jenda pro všechny plnej plech bůůčku, dokonalý zdroj energie na další den.
V sobotu se k nám připojili Katarina, Béďa a Silva a bylo možné se rozdělit na 2 pracovní čety. Skupina první se vydala do Jedelské ventaroly, kde pokračovala v prolongaci na obou čelbách, tj. v přímém směru chodby za jezevčí brloh a na konci levé odbočky. Vyvážení koleček přes rozbahněný svah před jeskyní bylo opět velkým zážitkem. Druhá skupina se vydala do Sloupu do Křížových jeskyní.
Po delší době jsme si řekli, že musíme dodělat ty nové žebříky, které čekají složené na dně Velkého dómu. Zašli jsme do Rozlehlého komína, kde budou oba žebříky umístěny, přeměřili stupeň, kde bude první žebřík, a konstatovali, že nemusí být tak dlouhý, jako ten původní, ale pro pohodlné vylezení postačí i o půl metru kratší. Nahodili jsme před Kůlnou centrálu, spustili nářadí do Velkého dómu a jeden z žebříků o půl metru zkrátili. Jenže ten ani poté neprolezl meandrující chodbičkou do zadních partií jeskyně. Bylo jasno, oba žebříky se musí rozpůlit a až v komíně zase sešroubovat, jinak je tam nedostaneme. Tak jsme taky udělali, oba jsme rozpůlili, ale na jejich navrtání už nebyl čas. Provoz Sloupsko-šošůvských jeskyní má v zimě zkrácenou pracovní dobu a my museli ven s poslední výpravou turistů. Před odchodem jsme si ještě naměřili délky podpěr pro nedávno umístěný 8 m dlouhý žebřík ve Velkém dómu a na pokladně SŠJ se domluvili, že se zítra zase ukážeme. Na základně pak Šlimec flexou nařezal potřebné délky podpěr a plocháčů na spojení žebříků (práce ho evidentně bavila, měl z toho takovou jiskru v oku 😉 A Aranka všechno ještě večer natřela.
Já jsem si odtáhl do Jedelské ventaroly centrálu a kango a dal si ještě jednu večerní akci tady, abych nasekal další materiál a bylo zítra zase co z jeskyně vyvážet. Materiál na obou čelbách totiž opět pěkně ztvrdnul a práce s krompáčem přestala být efektivní. V domluvený čas došli Šlimec s Béďou, aby mi pomohli vercajk odtáhnout zpět na základnu. Tam už byl naražen sud, přijel Bohouš z Myotisu a zábava jela v plném proudu.
V neděli byl program velice podobný, skupina pracantů se vydala do Ventaroly vyvážet sedimenty, druhá partička vyrazila do Křížových jeskyní. Spustili jsme si nářadí do jeskyně a vrhli se na to – pod skruže jsme ukotvili pár metrů lana s uzlíky pro snazší výstup z jeskyně, na dlouhý žebřík ve Velkém dómu jsme ukotvili podpěry, takže žebřík už se ani nehne, no a na dně dómu jsme se dali do navrtávání rozpůlených žebříků.
Jak jsme měli připravený první, odnesli jsme obě jeho poloviny do Rozlehlého komína (teď už bez komplikací) a tam ho sešroubovali. Vrátili jsme se navrtat druhý, ale tady nastal problém – při vrtání předposlední díry se zlomil vrták v pásovině tak blbě, že nejde vytáhnout. Snažili jsme se díru i s vrtákem převrtat, ale celé se to díky tomu zdrželo a opět jsme museli ven z jeskyně kvůli zavíračce Sloupských jeskyní. Musíme to dodělat příště, chybí jen ty 2 díry a žebřík vzadu složit a může se na exkurzi hlouběji do jeskyně.
Zpátky na základně jsme zjistili, že partička z Ventaroly se dnes zrovna nepředřela. Vyvozili sice připravený materiál z čelby hlavní chodby, ale připravenou hromadu v odbočce nechali, protože se jim to tam zdá neperspektivní. To je samozřejmě jen výmluva, aby nemuseli vozit 😛 Ještě bylo brzo, začít slavit Silvestra už teď by taky mohlo znamenat nedožít se půlnoci. Tak jsme se s čerstvě příchozím Kučou a Béďou rozhodli dát si ještě pracovní akcičku v jeskyni Dagmar. Během převlékání do overalů nás upoutal neskutečně barevný západ slunce. Kochali jsme se tou červenou září a fotili, poslední západ slunce roku 2017 byl opravdu impozantní.
Se západem slunce jsme zapadli do jeskyně, sestoupili do Propasti pod Kaplí a na čelbě v závalu za Rakví narubali další hromadu kamení. A ve vchodu do jeskyně jsme zakryli vrátek na míru ušitým plachtovým obalem.
Po návratu na základnu nás čekalo nemilé překvapení v podobě totálně zadýmené Boudy. Na vině nebyli kuřáci, ale kouřící kamna. Nechápali jsme, proč tak strašně dýmí, ještě odpoledne bylo vše zdánlivě v pořádku. Z komína nad střechou kouř lezl, ale jen velice líně. Nakonec Béďa vylezl na střechu a přišel tomu na kloub – zacpaný lapač jisker na komínu. Pár temp ocelovým kartáčem a komín opět chytil tah. Krize byla zažehnána a mohli jsme se pustit do takové té klasiky posledního dne v roce – dopíjení bečky, pojídání chlebíčků, do toho nám hráli na kytaru a ukulele Kuča s Víťou, prostě paráda. Na půlnoc jsme zašli tradičně k Tarťákům, Kuba tam o půlnoci předvedl své speciální ohnivé číslo, následovali jej Šlimec s Kučou a jejich ohňostroj byl později přejmenován na dělostřelecké cvičení doktora Chocholouška 🙂 S Tarťáky jsme pak pobili na jejich základně a až v bůhví kolik hodin se posbírali a po skupinkách odtáhli zpět na tu naši Boudu. Tak jsme tedy do Nového roku vkročili (někteří byli do Nového roku spíš odtaženi).
V pondělí už se jen uklízelo a postupně odjíždělo. Tak jsme završili rok 2017. Přichází čas na jeho zhodnocení a naplánování činnosti pro rok další. Ale to už je úkol na výroční členskou schůzi, která nás v krasu čeká na konci ledna.
autor: admin1
