by
V půli února jsme zabádali v jeskyni Dagmar. Mráza byl v sobotu odborně dokumentovat další sedimentární profily v západní větvi jeskyně, my ostatní (Šlimec, Pepa, Honza, Dalda, Aranka a Maty) jsme odborně transportovali kameny z Dómu nádob do Jezevčí síně. Pro transport až na povrch nás nebylo dost. Při této činnosti nás dnes hřeje pocit, že je to možná už poslední kýblování kamenů v řetězu, že příště už by se mohlo začít se stavbou lanovky.
Při tahání kamenů se definitivně potvrdilo, kdo je ve skupině nepotřebný, protože byl dotyčný opětovně úspěšně zasažen "náhodně" uvolněným kamenem. Pokud to nebyl úmysl, bude potřeba svah ještě trochu začistit a stabilizovat. Po obědě jsme si stále hráli s těmito kameny, chvíli se na kolečkách odvážela hromada od vstupu na deponii u cesty, pak se z Jezevčáku vytahala část dnes uložených kamenů až na povrch, zase jízda s kolečkem… Já se z toho kolotoče odpoledne vytratil k Tarťákům, kde jsem u mistra Igeho absolvoval další výživnou lekci v jeskynním mapování. Večer jsme se zase všichni sešli na známém místě v Ostrově u Macochy.
V neděli jsme si chtěli zpestřit program a pustili jsme se do díla, o kterém jsme se hodně dlouho jen bavili. Tím dílem je vylezení komína v Horním patře jeskyně Dagmar. Z komína visí lano, je vidět přepínka, konec lana v nedohlednu a hlavně není žádný pamětník, který by si vzpomněl, jak je lano nahoře ukotveno. Není divu, že se za poslední roky nenašel dobrodruh, který by celý komín po tomto laně vylezl. Ve starých pracovních denících jsem sice dohledal, že by mělo být lano nahoře uvázáno na zapříčenou kládu (snad nejhorší možná varianta), ale podle kvalitně osazené nejnižší přepínky spíš soudím, že byl komín později přestrojen, ale už o tom nebyl učiněn záznam (nebo jsem ho nenašel). A proč se tam chceme dostat? Protože z komína občas vane velice silný průvan a není žádná mapka ani popis toho, jak komín končí. Cílem tedy je komín znovu vylézt, přestrojit a zdokumentovat.
Když dorazíme do Horního patra, zjišťujeme první zapomenutou věc – přezůvky. Minimálně ve spodní části komína vede lano při stěně, která je celá pokryta čistými sintrovými náteky a krápníky a bylo by škoda je nějak zašpinit. Nejdříve jsme se společně pověsili na staré lano a ověřili pevnost nejbližší přepínky, ta zátěžový test vydržela. Nakonec se obětoval Šlimec a lezl jen v ponožkách (věřme, že byly čisté 🙂 Po dolezení k přepínce z ní původní lano vypnul a slanil odtud na novém. Tato přepínka se navíc jeví pro nové vystrojení komína jako zbytečná, možná dřív sloužila při zdolávání komína jako postupové jištění. Šlimec následně svou lucernou prosvítil vrch komína, tam je vidět přepínka č. 2, lano nad ní uhýbá do boku a jeho konec stále není vidět. Pro promočenost ponožek jsme dnes dalšího lezení zanechali, jen jsme se před odchodem opět společně pohoupali na laně a ověřili bezpečnost 2. přepínky. Takže pokračování příště.
autor: admin1
