Dagmarácký pracovní týden (1.–10.7.2011)


Naše největší akce roku je za námi. Během těch deseti dní se
na základně různě střídali naši členové a vydatně nás podpořili také přátelé
z jiných skupin. Pracoviště jsme operativně měnili podle počtu pracantů a
počasí a program obohacovali různými exkurzemi. Výsledkem je kus odvedené práce
a mnoho zajímavých i nezapomenutelných okamžiků, které stojí zato zaznamenat a
podělit se o ně s ostatními. Proto se zápis patřičně protáhnul. Komu to připadá
dlouhé, ať přeskočí na konec článku na stručné shrnutí. Ostatním přeji příjemné
počtení.

 

Pátek 1.7. – den první: příjezd

Navečer se scházíme s Hotárkama, Rosťou a Ivou na
základně. Rozděláme oheň, vytáhne se kytara a po delší době si opět užíváme
večer uprostřed lesů Moravského krasu. Taková psychická příprava na
nadcházející náročné dny.

 

Sobota 2.7. – den druhý: příprava výdřevy, úklid jeskyně

Venku je krásně. Proběhla krátká kontrola Jedelského
propadání. Vzhledem k předcházejícím deštivým dnům nás překvapuje
minimální průtok potoka. Přijíždí Eternit, Regina, Vláďa a Bramborák.
Z overalovny jsme vytahali ven nachystané kuláče a fošny na výdřevu. Je
potřeba je nařezat a odkornit. Práce jde hodně rychle, tak se s Vláďou
odpojujeme a jdeme pod zem.

Nejdřív jsem zaběhl do jeskyně U Jedelské cesty, abych ze
dna vytáhl lódnu (bude potřeba v Dagmaře). Ještě kouknu do koncového
polosifonu, ten je bez vody. Návrat na povrch a na protější stranu žlíbku do
jeskyně Dagmar. Dnes jsme se pustili do úklidu jeskyně. Smotali jsme starou
nepoužívanou dvojlinku táhnoucí se od vchodu do Dómu konce. Tam jsme se chvíli
zdrželi a detailně prozkoumali všechny prolízačky v závalech, kterých je
tu několik. Nazpátek nejdeme po prázdnu, bereme ztrouchnivělou kládu a vynášíme
ji ven z jeskyně spolu s dalšími zbytky dřeva po dřívějších pracech.
V Dómu nádob ještě demontujeme kolejnice s vozíčkem z horizontálního
průkopu. Ne že by pracoviště nebylo perspektivní, ale kolejnice s vozíčkem
potřebují kompletní servis, popřípadě nahrazení jinou technikou, ale to
předbíhám. Naše hlavní pracoviště zde je to pod Kaplí.

Zatímco jsme se schovávali pod zemí, Rosťa pomocí dvou
smyček vystoupal na smrk hned vedle základny 10 m vysoko a zavěsil tam trám
a na něj lano – základ lezeckého trenažeru. Konfiguraci lan jsem ještě doplnil
o přepínku a zbytek odpoledne se trénovala jednolanová technika. Večer se
k nám u Němců připojil host z Babické skupiny, Kuča, který k nám
na sever přivezl horké informace o postupech ve Větrné propasti ve Sračkometu.
Předběžně jsme se taky domluvili s Devoňáky na úterní společné akci
v Okrouhlíku.

 

Neděle 3.7. – den třetí: jeskyně Dagmar pod Kaplí

Počasí je mizerné, prší, jdeme bádat do jeskyně Dagmar.
S Vláďou a Kučou jsme sestoupili na pracoviště pod Kaplí. Na transport
těženého materiálu nahoru do Dómu nádob jsme tentokrát použili dvě lódny a
velice se to osvědčilo (na těžbu jsme celkem v pohodě stačili jen tři). Po
odtěžení hlíny a sintrové drtě se celé pracoviště (puklina) začíná ve dně
uzavírat sintrem stmelenými balvany. Přes některé z nich je nateklý i
sintrový povlak táhnoucí se seshora z Kaple. Nevypadá to moc nadějně, mezi
kameny se dá pokračovat v těžbě dolů jen v prostoru o rozměrech cca 30×30
cm. Pár kýblů jsme odsud v pozici hlavou dolů vytahali a zjišťujeme, že
boční stěna zde mění svůj sklon a začíná ustupovat. Do akce tedy nasazujeme
kango značky Kuča a po chvíli je jeden z kamenů, který nejvíc zavazel,
rozdrcen a odeslán na nahoru. Profil stále není ideální, přesto jsme odtěžili
další porci kýblů. Pod touto proraženou balvanitou zátkou je hlína prosta
jakýchkoliv úlomků sintru či sintrových desek. Po skončení pracovky se
s námi Kuča loučí a v deštivém počasí od nás odjíždí šalinou zpět na
jih. Navečer jsme si za stálého poprchávání udělali povrchovou obhlídku lomu
Velká Dohoda.

 

Pondělí 4.7. – den čtvrtý: Síň štíhlých mužů

Ráno přijíždí Aleš z Myotisu. Okamžitě využil lezeckého
trenažeru a potrápil nás hlavolamem v podobě starší podomácku vyrobené
slaňovací pomůcky. Zadání znělo: „Jak správně založit do slaňovátka lano?" Na
řešení zatím nikdo nepřišel, slaňovátko se nejspíš objeví ve vilémovickém
speleomuzeu. Tak jako včera i dnes bádáme pod Kaplí. Opět jsme nadrtili pár
kamenů, rozšířili si pracovní prostor a pokračovali v zahlubování. Po
odtěžení několika lóden s hlínou jsme narazili na další sintrovou desku.
Tentokrát žádné úlomky, ale jednolitá pokrývka celého dna. Po jejím proražení a
odtěžení nás čeká další vrstva hlinito-jilovitého sedimentu. Dalším zahloubením
sledujeme stále ustupující boční stěnu. Dnes jsme se na tomto pracovišti
posunuli o znatelný kousek hlouběji.

Dnešní program v Dagmaře ale nekončí. Na konci října
loňského roku jsme se s Alešem oba pokoušeli protlačit do Síně štíhlých
mužů. Jak napovídá název, jedná se o docela obtížně přístupnou prostoru jeskyně
Dagmar. Tenkrát jsme se tam nedostali a při následném zhodnocení akce u piva
jsme si před svědky dali ruku na to, že až se příště v Dagmaře my dva
sejdeme, prolezeme tam za každou cenu. Dnes jsme se tu potkali, tak nám nezbylo
nic jiného, než se o to skutečně pokusit. Po skončení těžby pod Kaplí se
vracíme na krátký okamžik na povrch odložit zbytečné vrstvy oblečení, každý
milimetr bude dobrý. Na základně jsme naším prohlášením, že odcházíme do SŠM
nafotit krápníky, vyvolali patřičnou vlnu smíchu. Při průchodu jižní větví mi
to nedalo a ještě jsem slezl zkontrolovat výšku hladiny do propasti II.
Vzhledem k častým dešťům jsme tu očekávali vysoký stav, propast však byla
úplně bez vody. Podobně to vypadalo ve zbytku jeskyně, skap byl minimální.

Přichází vrchol dnešního dne, průstup do SŠM. Jak řekl Aleš:
„Akce, o které by se dal napsat dlouhý článek." V Perlovém dómu zůstává
Vláďa, naše spojka s povrchem. S Alešem pak prolézáme do Klenotnice (taková
předsíň SŠM, do které už se každý nedostane). Ve stropě Klenotnice čeká komínek
do SŠM. Aleš jde první, já mu pomáhám a tlačím ho zespod. Po urputném minimálně
desetiminutovém boji Aleš vítězně stanul v proslulé síni. Teď jsem na řadě
já. Podávám Alešovi nahoru fototechniku a svou přilbu. Zespod mě nemá kdo
tlačit, tak mě musí Aleš svrchu táhnout. Boj to byl tuhý. Aleš z toho měl
srandu a občas udělal nějakou fotku. Oba žasneme nad geniálním utvořením tohoto
průlezu, dole není od čeho se nohama odrazit, po prostrčení ruky nahoru se není
čeho chytnout a za co se přitáhnout a do boku, na kterém ležím, mě tlačí skalní
hrot. Jak se s Aldovou pomocí soukám pomaličku nahoru, přepočítám si na skalním
hrotu všechna žebra a nakonec řádně odřu kyčel. Chvílema už jsem přestával
věřit, že se to podaří. Aleš mě však trpělivě pomáhal a střídavě tahal za
overal za krkem a pod bradou, až jsem se za velkého jásotu vedle něj postavil
v této krásné a těžce dobytné prostoře. Oba máme nesmírnou radost. Při
vzpomínce, jak se sem kdysi Kuča prosoukal sám bez cizí pomoci, jen nevěřícně
kroutíme hlavou. Uděláme zde pár fotek bílých sintrových hrázek a krápníků,
světlem prokazujeme spojení další výše položené úzké pukliny přímo
s Perlovým dómem, konstatujeme nemožnost dalšího postupu a pak se po hlavě
dolů protřepeme úzkým průlezem nazpět do Klenotnice. To už jde celkem hladce,
jen rukávy máme shrnuty až do podpaží. Následuje triumfální návrat na povrch. Na
co jsme si tenkrát s Alešem dali ruku, to jsme také dnes splnili. Ani
jeden ale nemáme chuť přemýšlet o tom, jestli se tam ještě někdy vrátíme. Ať se
zase trápí někdo další. Dnešní dobrodružství jsme završili, když jsme
z fotografií stanovili čas mého průstupu 1,5 m dlouhým průlezem na 45
min. Rychlost v cm/min ať si spočítá každý sám, doteď tomu nemůžu uvěřit.  

 

Úterý 5.7. – den pátý: Okrouhlík

Na dnešní den se podařilo domluvit pracovní exkurzi
v Okrouhlíku. Ve stejné sestavě jako včera (Vláďa, Aleš a já) vyrážíme na
10. hodinu ke Kančímu ponoru. Spolu s pěti Devoňáky je nás pořádná banda.
Do jeskyně sestupujeme exkurzním tempem a dostáváme perfektní výklad
k historii objevování jeskyně. Navíc každý máme svého průvodce, takže
luxus. V nejzazší části jeskyně se pak společně pouštíme do práce a
odtěžíme přes 100 kýblů tekutých sedimentů. Jsme rádi, že jsme mohli pomoct se
zdoláváním zdánlivě nekonečného druhého sifonu a že jsme si tuto stále
populárnější jeskyni mohli prohlédnout. Podrobně celou akci popsal Mojmír na
stránkách Devonu
. Den jsme společně zakončili v ostrovské hospůdce.

 

Středa 6.7. – den šestý: Křížovy jeskyně

Počasí je parádní, nás ale čeká dlouhý pobyt v hlubinách.
Dnešním cílem je změřit potřebné délky lan a žebříků pro nové vystrojení
Křížových jeskyní (spodní patra Kůlny), dostat se až na konec jeskyně a
popřípadě provést tam fotodokumentaci. Jeden z mála lidí, který byl až na
konci jeskyně, nám popřál zdar při „cestě na konec světa." Další akce, která by
vydala na samostatný článek.

Sraz je v 8 hod. ráno u pokladny Sloupsko-šošůvských
jeskyní. Dnes se mnou půjdou dolů Aleš (Myotis), David (Vilémovická), Kuča
(Babická sk.) a Hadař (Speleologický klub Brno). Když jim sdělím, že dole
budeme zhruba 8 hod., nevěří mi a považují to za vtip. Prý za 2 hodiny musíme
být venku. Nehádám se s nimi, však oni uvidí….

Relativně rychle se dostáváme ke III. propasti a sestupujeme
na její dno. Propast byla bez vody, pár metrů nade dnem bylo vidět
v prudkém svahu propasti protékat sotva znatelný cůrek vody. Na úplné dno
se podíval Dejv a už při jeho návratu se do cca 3 m hlubokého posledního stupně
sesula část balvanitého dna propasti. Ještě když jsme propast definitivně
opouštěli, byl slyšet občasný rachot řítícího se kamení.

Na lano visící z okna (vedoucího do prostor za III. propastí)
jsem se pověsil společně s Hadařem a pořádně jsme se pohoupali. Zdálo se,
že výstup nahoru bude bezpečný. První lezl Aleš. Po dosažení okna se ozvalo
nadávání na korozi karabin. Po doplnění kotvení novou karabinou jsme postupně
pokračovali všichni vzhůru. Narozdíl od relativně „čistého" dna III. propasti
nás nahoře čekal neskutečně mazlavý sajrajt. Celá výstroj byla během chvíle
dokonale obalena. Rozdělili jsme se a každý nakouknul do nějaké odbočky (a
z některých byl problém dostat se zase ven). V této části se jeskyně
zajímavě větví. Do všech stran se rozbíhá množství různých chodbiček a
propástek, z nichž spousta má viditelné další pokračování. Koncovým místem
byla síňka s nádhernou krápníkovou výzdobou a chodbička překvapivě
vyplněná jen čistým pískem. Nakonec jsme provedli zevrubnou fotodokumentaci a
opustili toto zapomenuté místo.

A jak dlouho jsme tam nakonec byli? Je 17:05, po 8,5
hodinách strávených v podzemí vylézáme vyčerpáni na sluníčko. Křížovy
jeskyně se staly pro některé účastníky sestupu sprostým slovem, tuto akci mám
zakázáno připomínat a kolem poklopu ve dně Kůlny budou příště chodit
s respektem. Navíc Hadař prohlásil, že příští exkurzi plánuje on a že se
půjde do Pekárny. Já jsem byl spokojen. Podařilo se nám kompletně prolézt
prostory objevené v roce 1990 v okně za III. propastí a konečně jsem
tak dosáhl konce „vlastní jeskyně." Po cestě jsme změřili potřebné délky žebříku
a lan. Samozřejmě jsme se museli vypořádat i s několika komplikacemi (silné
lano + mazlavé bláto v okně za III. propastí + ojeté blokanty =
strastiplné slanění + téměř nemožný výstup). Ono se ale v tak náročných
podmínkách musí počítat s nějakými problémy asi vždy.

Popis návštěvy Křížových jeskyní najdete i u Hadaře. Při následné
konfrontaci mapy s tím, co jsem dole viděl, jsem asi našel zásadní chybu,
na kterou zatím nikdo neupozornil. Poradím se nejdřív se znalými problému a
časem to vše sepíšu tady na webu.

 

Čtvrtek 7.7. – den sedmý: Mlhův závrt

Vláďa musel včera odjet kvůli práci, ale neplánovaně u nás zůstal
Kuča a hned ráno přijel i Jaryn. Po předcházejících náročných dnech jsme se
rozhodli trochu si odpočinout a využít krásného počasí. Vyrazili jsme na Mlhův
závrt. Materiál na dně sondy se dobře nakopával, Jaryn neúnavně vytahoval jeden
kýbl za druhým a tak se to celé nakonec zvrhlo v pořádnou pracovku a Kuča se
s vrchovatými kýbly pěkně naběhal. Dnes jsme vytahali 120 kýblů, takhle
jsme si odpočinkovou akci neplánovali. Odpoledne se přihnal prudký přívalový
déšť a cesta kolem základny se změnila v řečiště. My jsme ale nedovolili,
aby nám počasí nabouralo plány, a tak jsme si koupání na Helišovce užili i
za té bouřky. Prostě paráda. Večer bylo opět krásně, den jsme završili
povrchovou exkurzí kolem Holštejna.

 

Pátek 8.7. – den osmý: odpočinek

Dnes už na nás dolehla potřeba udělat si trochu volno, tak
jsme společně vyrazili na malý výlet. Termitovi bylo svěřeno řízení šaliny do
Lipovce na nákup. Po cestě nazpět jsme natrhali třešně do buchty. Předseda
přislíbil, že když je ten pracovní týden, tak nějakou upeče. Jeden plech by pro
nás byl málo, tak jsme se s hrníčky rozprchli ještě do lesa na
jahody. I takhle může vypadat pracovní akce u nás. Odpoledne jsme se rozloučili
s Kučou, kterého brzy vystřídaly čerstvé posily. Jenda přivezl partu
pomocníků, kteří k nám jedenkrát do roka zavítají a někde nám výměnou za
exkurzi pomůžou.

 

Sobota 9.7. – den devátý: Střelecká úžina

Na práci je nás nebývale hodně, takže jdeme na pracoviště,
kde se bez takového počtu lidí neobejdeme – do jeskyně č. 567A V Jedlích,
konkrétně do Střelecké úžiny. Naplavený štěrk jsme v mnoha desítkách kýblů
odeslali až na povrch z dosahu Jedelského potoka. V pozdním odpoledni
přišel čas exkurze. Jeskyni Dagmar většina z pomocníků už zná, tak jsme
využili Hadaře a navštívili Býčí skálu. Dnešní program se povedl, hosty se nám
podařilo uspokojit = utahat.

 

Neděle 10.7. – den desátý: povrchovky

Poslední den v krasu jsme si dali dvě povrchovky. Zašli
jsme k jeskyni č. 567B, kde došlo k sesuvu hlíny mezi závrty č. 5 a 6. Dřív tu býval třímetrový
kolmý stupeň, teď je zde svah se sklonem přibližně 45°. Následně jsme se vydali
na Ostrovskou plošinu k závrtu č. 260. Omrkli jsme současné pracoviště
skupiny Tartaros a s přáním brzkých objevů se zase rozloučili. Po cestě zpět se
zastavujeme na poslední kofolu a loučíme se s Miluškou. Pracovní týden
definitivně končí.

 

Shrnutí

dva dny jsme se věnovali pracovišti pod Kaplí (j. Dagmar),
kde se nám podařilo v úzkém profilu sondu značně prohloubit

uskutečnil se úklid jeskyně Dagmar (smotání staré dvojlinky,
vytažení zbytků staré výdřevy, demontáž kolejnic v Dómu nádob)

podařilo se proniknout do Síně štíhlých mužů (j. Dagmar),
pořízena fotodokumentace

vypomohli jsme skupině Devon při zdolávání druhého sifonu na
jejich lokalitě Okrouhlík

zorganizovali jsme pracovně-exkurzní sestup do Křížových
jeskyní, kde jsme změřili potřebné údaje pro přestrojení jeskyně, pořídili pár
fotek a dosáhli těžce přístupného konce jeskyně

pokračovalo se v prohlubování sondy v Mlhově
závrtu v propadání V Jedlích, vytěženo 120 kýblů

přichystali jsme si materiál na budoucí dřevení sondy v Mlhově
závrtu

pracovní akce zaměřená na vyklizení sedimentů proběhla ve
Střelecké úžině jeskyně V Jedlích

u základny byl vybudován trenažer pro nácvik jednolanové
techniky, na kterém se průběžně celý týden trénovalo

povrchové exkurze proběhly v okolí propadání
V Jedlích, na Holštejnsku a Ostrovské plošině

 

Na závěr bych rád poděkoval všem našim členům, hostům z ostatních skupin
a jiným pomocníkům, kteří se pracovního týdne zúčastnili. Svou přítomností jste
přispěli k pohodové náladě, ale také ke značnému posunu na našich
pracovištích. Zase jsme společně udělali krůček vpřed při odhalování podzemních
tajemství Moravského krasu.

autor: Maty