Dagmarácko-myotisácká pracovka na našich lokalitách (7.–9. 4.2017)

Byl to takový ten víkend, kdy moc lidí do krasu nedojede a aby se něco udělalo, je lepší spojit síly. Nebo spíš aby na každé základně neseděl jeden jeskyňář, když si ten víkend v krasu můžeme užít spolu. V pátek jsme se na základně sešli v sestavě 2 Dagmaráci (Aranka a Matouš) a jeden Myotisák (Bohouš), sobotní ráno se přidal ještě náš Golémek a pustili jsme se do práce. Každý se vrhnul na "svoje dílo", tedy to co bylo především potřeba udělat.

Golémek v rámci výzkumu vedeného prof. Musilem zalezl do Propasti pod Kaplí odebrat vzorky sedimentu pro pylovou analýzu. Aranka zase natírala desky, které jsme při minulé akci přidělali na štít základny, aby nám v ní nehnízdili ptáci a sršni.

Aranka natírá nová prkna na štítu základny

Já jsem s krumpáčem v ruce vykopl pár kamenů z příjezdové cesty, které nejvíc trčely a pravidelně otloukaly výfuky projíždějících aut. Některé kameny byly překvapivě veliké a ukázaly, že se s tím při tvorbě lesní cesty kdysi někdo nemazal, možná jde o vyvážku z lomu Velka dohoda.

rovnání příjezdové lesní cesty

No a Bohouš vytahal z auta všechny své vrtačky, brusky a svářečku (aneb nářadí, o kterém Šmudla prohlásil, že s ním pravděpodobně pracoval už Wehrmacht) a s evidentní chutí začal vrtat a svařovat další žebříky určené do Dagmary.

vše potřebné pro výrobu žebříků

Když jsme měli Golémek a já splněno, šli jsme spolu do Jezevčí síně v Dagmaře nějak pořešit ten přechod z Jezevčáku do Dómu nádob. Při prohlubování kvůli lanovce tu vznikl schod cca 0,5 m vysoký tvořený jen zaklíněnými kameny a ty by se mohly sesypat hlouběji do jeskyně. Tak jsme část těchto kamenů odtěžili a zatím uložili v Jezevčáku, schod se tak podařilo trochu zesvahovat a pomohla nám přitom i stěna nalevo, kde se liťák po malém meandru vrátil zpět. Při odkopávání dna jsem samozřejmě pátral po jakémkoliv náznaku toho, že v těchto místech měla být dle prapůvodních informací penězokazecká dílna. Nic, co by to potvrzovalo, se ale najít nepodařilo.

Aranka se zatím podívala do Jedelského propadání, potok teče slabě a ztrácí se už v 1. ponoru. Golémek odjel, místo něj se vzápětí zjevil další Myotisák – Adam. Bohouš neúnavně vaří žebříky, Adam, Aranka a já jdeme na nedávno otevřené pracoviště v jeskyni U Jedelské cesty, ideál pro 3 jeskyňáře. V puklině pod vstupní propastí se při dnešním kopání začalo objevovat větší množství kostí, budeme si je muset někde nechat určit. Jinak pod stropem (pod sintrovou deskou) jsou kameny uloženy volně bez sedimentu, níže je sediment stále štěrko-písčitý.

Bohouš = mašina na výrobu žebříků

Pracovku končíme až navečer, Bohouše odpojujeme ze zásuvky (nářadí si musí aspoň přes noc odpočinout), připojil se další Myotisák – Alda (v tuto chvíli už jsou Myotisáci na naší vlastní základně v přesile) a udělali jsme si krásný společný alko-grilovací večer u ohniště.

V neděli Bohouš dodělal žebřík, co měl rozdělanej ze soboty, vše jsme posklízeli do overalovny a už bez Aranky jsem se třemi Myotisáky odjel do Sloupu ke Křížovým jeskyním. Chtěli jsme odnést nové žebříky, které jsou teď složené ve Vstupním dómu, na jejich místo určení do Rozlehlého komína. Jenže nastal problém… Kdysi dávno jsme všechny žebříky v Křížovkách změřili, a když se pak měla skutečně zahájit jejich výroba, zdálo se nám divné, že máme na papíře napsané dva žebříky, každý 5 m dlouhý. Nešlo nám do hlavy, že by bylo možné tak dlouhé žebříky dozadu dostat přes přístupovou meandrující chodbičku. Tak jsme se na to pro jistotu byli s Jendou ještě jednou podívat, hledali jsme, zda nejsou žebříky někde sešroubované či jinak poskládané z menších dílů, ale skutečně byly pětimetrové v jednom kuse. Takže to musí jít. Někdy poté, když už byly žebříky vyrobeny, přišla na toto téma řeč ještě s Hugo Havlem a ten si vzpomněl, jak tam ty žebříky tenkrát instalovali. Sám řekl, že "to byla pořádná makačka ty žebříky dozadu protáhnout, rozhodoval každý centimetr". Nebyl jsem u toho, když Jenda, Mart a Šlimec ty staré žebříky přitáhli z Rozlehlého komína, ale Jenda prohlásil něco v tom smyslu, že "kdyby ty žebříky nebyly tak děsně rezavý a nešly ohýbat, tak by je v celku ven nedostali". No a teď jsme s Myotisáky popadli nový žebřík, došli k první zatáčce a skončili jsme. Nebyla nejmenší šance, že ten žebřík protáhneme dál. Že by se jeskyně smrskla? Ne, našli jsme jiné 2 příčiny: 1) nové žebříky z pásoviny jsou širší než původní trubkové a 2) svářeč při výrobě uznal, že je v komínu jedno, jestli ten žebřík bude měřit 500 cm nebo 510 cm. Řešení je jasné, žebříky se buďto zkrátí nebo rozpůlí a v komíně zase sešroubují. Dnes na to ale nejsme vybaveni, takže končíme. Dál do jeskyně se bez žebříků podívat nedá, takže pro Bohouše s Adamem to bylo zatím jen takové první lehké seznámení s lokalitou, pořádná exkurze je čeká až někdy příště.

na parkovišti u Sloupsko-šošůvských jeskyní

V Křížovkách jsme zastihli pár netopýrů velkých, jeden z nich měl WNS. Cestou zpět na parkoviště jsme ještě prolezli Staré skály, když už nás ty Křížovky nepustily. S Myotisáky jsem se svezl do Vilémovic, u Netopejra jsme si dali na rozloučenou jednoho ruma a valil jsem na bus.

Tak kamarádi Myotisáčtí, příště si ten víkend musíme zopakovat pro změnu na vašich lokalitách! Dík za spolupráci.

autor: admin1