Čtyři víkendy na domácí půdě

Letní a podzimní období bylo letos velice nabité. Účastnili jsme se na spoustě akcích. Od setkání jeskyňářů u nás i na Slovensku, přes badání a exkurzování na Slovenských planinách, v Moravském i Českém krasu, až po zahraniční expedice na Balkán, či do Alp. Nezastavitelný kolotoč a nápor těchto speleoakcí naštěstí trochu opadnul. Na přelomu říjen/listopad nastal konečně čas zašťourat na vlastních lokalitách a vnést trochu života do naší odpočaté základny ve Vilémovicích.

21-23.10.2016

Tento první rozehřívací víkend náš dlouholetý člen Ferda zajistil návštěvu skautské skupinky světlušek za poznáním Moravského krasu. Původní představa zneužít je k vytahování kýblů ze Člupku rozplynula, protože na takovou otročinu byla děvčata opravdu malá.  Zvolili jsme náhradní plán a to vyčištění vstupní chodby do Mastného fleku. Jeskyně má vstupní portál přímo u asfaltové cesty v Suchém žlebu a ne jednoho kolemjdoucího napadne tam přihodit obal od nějaké dobroty, co zrovna žere po cestě. V sobotu dopoledne vyrážíme všichni na poznávací procházku Suchým žlebem. Aby si holčiny užily trochu podzemí, tak nesmíme vynechat největší volně přístupnou jeskyni ve zdejším žlebu Koňskou jámu.

 

Je vidět, že skauti z Jevíčka jsou lepší oddíl. Dobře to tam Ferda vede. Kolmý stupeň do spodního patra se holky nechaly spustit na laně a žádné fňukání se nekonalo. Bylo na nich vidět, že poměrně pěkné spodní patro si vyloženě užívají. Po exkurzi pokračujem k onomu Mastnému fleku. Od povrchu až ke vstupním vratům tvoříme řetěz lidí a postupně veškeré nežádoucí předměty putují na povrch. Za odměnu samozřejmě následuje prohlídka jeskyně.

Od Mastného fleku jdou skautíci rovnou na boudu.  Já tu s sebou mám ovšem ještě další návštěvu. Nejvyššího rumového velvyslance a kladivo na všechny abstinenty Golémka ze spřátelené skupiny Dagmar. Poněvadž Suchý žleb a okolí je pro něj doposud neznámý revír, tak jsme ještě prolezli pár volně přístupných jeskyní, než skončíme v hospodě U Netopýra.

 

Na neděli už žádný program nebyl. Skauti se sbalili a už dopoledne odjížděli k domovu. Nezbývalo než se rozloučit levicí a potvrdit další shledání. Už teď bylo jisté, že s některými staršími se potkám už za 14 dní, kdy u nás bude Ferda organizovat čekatelky pro skautské vedoucí.

28-30.10.2016

Další téměř desetičlenná návštěva Vilémovic se zrodila čistě z vlakového seznámení. Aldova kamarádka (teď už i moje kamarádka) Evička, se kterou se Alda seznámil ve vlaku, po delší době využila pozvání do Moravského krasu a naplánovala jeskyňářský víkend se svými kamarády z vysoké školy z Českých Budějovic. Tentokrát to byla partička fyzicky zdatných dospělých lidí, takže tahání kýblů ze Člupku je neminulo. Hned v sobotu dopoledne vyrážíme v plné sestavě kýblovat zával v pravé chodbě hned za skruží, který už několik let brání v průchodu do druhé poloviny jeskyně. Největší otročiny (vytahování kýblů na vrátku) se zmocnily samozřejmě holky.

 

Dva borci jsme střídali baby u vrátku, Alda kopal na čelbě a zbytek udělal řetěz od skruže k Alešovi. Práce šla náramně od ruky. Dostatečný počet lidí dělá svoje. Za dopoledne jsme vytahali materiálu, jak za tři akce ve čtyřech lidech. Práce ustala až ve chvíli, kdy Alda naznal, že pokračováním v kopání hrozí další sesunutí závalu. Co se dalo bezpečně odkopat je v tuto chvíli venku z jeskyně a teď bude třeba počkat, než to opět žuchne dolů.

 

Dobře vykonanou práci, zajisté odměníme nějakými prohlídkami. Takové hlavní atrakce Moravského krasu (Macocha a veřejnosti přístupné jeskyně) už většina účastníku viděli, takže jsme opět využili našeho oblíbeného Suchého žlebu a uskutečnili podobnou poznávací akci jako minulý týden.  Jen to bylo tentokrát trochu důkladnější. V Mastným fleku jsme nikoho neošidili ani o Porodní chodbu a trochu lezecké vložky k "Růžovým krapasům". Kousek od Mastného fleku je kraťoučká jeskyňka Trněného. Na konci této jeskyňky je úzký průlez do malého dómku. Na tomto průlezu jsem chtěl demonstrovat, jak vypadá taková úžina v jeskyni. Polovina lidí se tam protáhla, a to celkem bez zaváhání. Venku se stmívalo. Část lidí už vyrazila pěšky zpět do Vilémovic. Alda ještě s Jirkou šli okruhem přes Rytířskou jeskyni a poslední 4 vytrvalci semnou absolvovali ještě Koňskou jámu, kterou prolezli kompletně celou. V pozdních večerních hodinách se vracíme na boudu a jdem tento vytížený den zapít naproti do hospody. V něděli se naši návštěvníci už kompletně balí, ale mají na programu ještě exkurzi do Býčí Skály. Proběhlo rozloučení a na zimu máme na oplátku slíbený víkend u nich v jižních Čechách.

 

Po děkovačce a rozloučení mužské osazenstvo Myotisu jde ještě vozit dřevo. Na boudě byl kritický nedostatek topiva, tak Fox domluvil zakázku u nedalekého souseda. Ten měl na zahradě hromadu střešních latí a trámů, kterých se potřeboval zbavit. Za pomoci Aldovýho Forda jsme to převozili k základně a tím zajistili topení na pár víkendů.

4-6.11.2016

Naše jeskyňářská základna se opět proměnila ve skautskou klubovnu a zavládla atmosféra slušného chování a dobrých skutků. Ovšem postupem večera se začali sjíždět také jeskyňáři a tím dosavadní hra na bobříka střízlivosti přestala být zajímavá. Ferda tu měl pro své svěřence na tento víkend zorganizované završení čekatelských zkoušek pro nové skautské vedoucí. Mimo to se také bude samozřejmě jeskyňářit. Přemýšlíme jak zneužít takovou početnou skupinku. Chtělo by to pokračovat ve Člupku, ale posledně jsme ze závalu odtěžili všechno volné. Třeba od té doby zase něco spadlo. Ráno moudřejší večera. Nevím jestli bylo moudřejší, ale rozhodlo se, že půjdem do Člupku ještě trochu poškádlit zával. Šel jsem na čelbu a dlouhým kopáčkem odkopával hlínu, kam jsem dosáhnul. Už to bylo dosti o držku, tak bylo třeba se držet  zpátky. Nakonec to nebylo uplně marný. Vytáhlo se asi 30 košů (60 kýblů).

 

Zával je teď docela podkopanej a nachystanej. Teď ať si klidně padá. Každopádně dokud něco nespadne samo, tak sem nejdu. Už je to fakt děsivý a aby si člověk nakopal další hlínu, tak musí přímo k závalu. Kdyby se v tu chvíli něco odlepilo, tak mi tam můžou zapálit svíčku. Takže tímto díky všem zúčastněným. Na odpoledne má Ferda zajištěnou exkurzi do jeskyně Sedmnáctka v Pustém žlebu, aby se šli taky za vynaloženou dřinu pokochat do pěkné jeskyně. Já s Alešem jsme se museli trhnout a jet ke Kateřinské jeskyni, kde máme domluvenou každoroční výjmečnou akci "provádění průvodkyň" do horních pater.

 

Tahle unikátní podívaná byla parádní tečka za tímto víkendem, a než se zítra všichni rozjedem k domovům, tak si jdem všichni společně povykládat zážitky do tepla vilémovické hospůdky.

11-13.11.2016

Winter is coming! A s ní přichází i nutnost uskutečnit velkou pracovní akci na dřevo. AKCE DŘEVO může vypuknout! Jak už bývá zvykem, na pomoc nám přijeli kamarádi z Čech z okolí Karlových Varů a Prahy. V sobotu hned z rána pádíme na domluvené místo, kde máme povoleno porazit pár stromů. Profík Michal může začít řádit s pilou.

 

Pěkně to odsejpá. Jirka to hned ve svahu krájí na dvoumetrové kusy a dalších 8 lidí to nestíhá kutálet dolů. Za dvě hodiny je všechno dole a tam se to ještě řeže na krátké špalky rovnou na štípání. Alda se s nafutrovaným autem a plným vozíkem otočil asi čtyřikrát.

 

Před základnou už je štípací četa v plném nasazení. Štípe se úplně vším co bylo po ruce. Od kalače přivařenýho k lešenářské trubce přes Fiskársky a nimisekyrky až po klíny a palicu. O půl čtvrté odpoledne je vše vyřádkovaný a poklizený.

 

Za takovou výpomoc musí následovat nějaká zasloužená oddechovka v podzemí. V podvečer jdem všichni na exkurzi do NSK (Nový Sloupský koridor), neboli šachty Broušek. Prošli jsme to tu poměrně poctivě. Zezačátku k pátému sifonu směrem ke Sloupským jeskyním a poté hlavní tah ke čtvrtému sifonu. Nakonec přes Erotický dómek a Bahnopád do Velkého dómu k sifonům 2,3 a na druhou stranu Bahnopádu k osmému sifonu.

 

Po celé exkurzi se zájemci mohli po pás namočit v pátém sifonu, aby mohli nakouknout k šestému. Směrem ke Sloupu. Večer jsme ještě stihli bujarou veselici U Netopýra a na boudě. Závěrečný den víkendu následoval přesun ke Kateřinské jeskyni. Zde máme v úmyslu prošmejdit dvě díry na Chobotu. Jeskyni Ventarolu a Horní v Chobotu. Dělíme se na dvě skupiny s tím, že každá vleze do jedné a následně se prostřídáme. U obou jeskyní se předpokládá, že mohou komunikovat s horními patry Kateřinské jeskyně. V případě Ventaroly je to téměř jisté. Výzdoba v nejnižší pasáži má velmi podobný charakter jako horní patra Kateřinské.

 

Nicméně nějaké větší bádání tu bude problematické. jediná možnost, kde se zkoušelo bádat je pravá severní strana, která je zasuťovaná a není moc kam dávat materiál. V malé síňce to v přímém směru působí dosti nebezpečně a druhá strana končí v blbě průlezných komínech, které stejně povedou někam k povrchu. Uvidíme jestli se tu kluci do budoucna něčeho chytnou a třeba jednou obejdou ten zapeklitej Danťák :-)Po exkurzích už Čecháčci odjíždějí domů. Přeci jen to mají pár hodin cesty. Zbytek jsme se rozhodli ještě využít prohlídky Kateřinské jeskyně, což byla už opravdu poslední třešnička za tímto víkendem.

Děkujeme všem zúčastněným za každou přiloženou ruku k dílu, protože jste to VY!!! Kdo za to může.

Jen díky vám, že se tu sejdem každý rok na dřevoakci v téhle akční sestavě, je to otázka pár hodin práce. Základna je nažvejknutá dřevem a celou zimu můžem bezstarostně chlastat v teple! Díky a těšíme se na další společné akce.

Nějaké čerpání – zo620mk.webnode.cz/ 

Fotogalerie na Rajčeti: trtislav.rajce.idnes.cz/Podzim_v_Moravskem_krasu/ 

autor: Trťa