Beskydy 11-13.9.2015 – Jeskyně Cyrilka, Čertova díra a Kněhyňská

Letošní podzim se náš valašský kamarád Dušan ujmul velké odpovědnosti a naplánoval nám velice povedený exkurzně-poznávací akci v jeho rodných Beskydech. Měli jsme možnost poznat lokalitu Dušanových začátků jeskyňaření a alespoň pár těch větších jeskyní, ve kterých kdysi dávno aktivně působil a podílel se na jejich objevování se zdejší speleologickou skupinou.
V pátek 11.9.2015 se v odpoledních hodinách sjíždíme s ostatními přáteli v Hranicích na Moravě, abychom dále všichni společně vyjeli vlakem směr Valašské Meziříčí a Frenštát pod Radhoštěm, kde už nás měl očekávat Dušan na nádraží.
Dojeli jsme ve třech kusech. Já, Aleš a Matouš ze spřátelené skupiny Dagmar. Po přivítání s Dušanem popojedem autobusem do Trojanovic, kde si dáme v místním restauračním zařízení po jednom pivu před cestou na Pustevny.


Vyrážíme pěšky asi v 9 hodin večer, takže při čelovkách asi po hodině a půl chůze jsme nahoře a jdeme hledat jeskyni Cyrilku u které, nás má očekávat poslední člen výpravy. Je to starý Dušanův kamarád Pavel se kterým se 10 let neviděl. My dorazili asi o hodinu a půl později, než byl původní plán, takže chudák Pavel si musel udělat tajný ohníček u jeskyně, aby nezmrzl.
Kolem 11 večer zalízáme do jeskyně Cyrilka. Všechny jeskyně jsou pseudokrasové a prakticky bez výzdoby, ovšem o to zajímavější to byly prolízačky. Cyrilka nás všechny překvapila svou velikostí. Je to závalová jeskyně nějakého druhu pískovce. Spleť chodbiček, úzkých puklin a propastí nám zabrala dost času najít správnou cestu ke konci. Strávili jsme tam asi 3 hodiny a poněvadž tam byly i fyzicky náročnější pasáže, příjemně unavení se přesunujem asi ve 2 ráno k nocležišti, které jsme si udělali z altáku u cesty z Pusteven na Radhošť.
Tuhle noc nám ještě kulturně obohatili Matoušovi kamarádi, kteří se k nám nechali ve 3 ráno zavést taxíkem a posilněni alkoholem nám předvedli divadelní představení. Jejich následné 4 hodiny chůze z Pusteven do Frenštátu jim nikdo z nás nezáviděl.
Azurové sobotní ráno bylo po noční mlze příjemným překvapením. Na Pustevnách se hned zrána zahřejem kyselicou a kávou a razíme směr Čertův Mlýn po vrstevnici neznačenou cestou. Dušan s Pavlem to tu znají, takže jim věříme. Je to prý kratší cesta k další jeskyni, kterou plánujem navštívit.


Po kratším bloudění opravdu nacházíme vchod do jeskyně Čertova díra, kde se potkáváme se dvěma zdejšími jeskyňáři.
Čertova díra je spíše propast než jeskyně a když jsem ji prolízal, byl jsem trochu nervózní, protože zaseknuté kameny všude nad hlavou vypadaly, že drží jen silou vůle. Pod nohama se všechno drolilo a hroutilo a jen sem čekal až se mi to všechno sesype na hlavu. Já byl rád, že sem tu byl, ale něco mi říkalo, podívat se a rychle pryč. Vůbec mi to tu nepřipadalo stabilní. Čertova díra je opravdu čertova.

 

Na tomhle kopci je všechno čertovo. Samotný kopec se jmenuje Čertův Mlýn a my po cestě svačili dokonce u Čertova stolu. Podél hřebenové cesty byla pěkně vidět menší tektonická porucha. Dušan říkal, že se tam dá na nějakém místě i pár metrů zalíst, ale nechtělo se mi převlíkat.
Z vrcholu Čertova Mlýna pokračujem kolem studánky U Partyzánky k poslední jeskyni Kněhyňská.
Musím říct, že to nejlepší bylo opravdu na konec, protože tady jsem si to užil nejvíc. Kněhyňská jeskyně je jedna velká zavalená propast a šílené bludiště. Člověk se tu 15 minut někam souká, aby zjistil, že to nikam nevede. Postupně jsme se navzájem všichni postráceli, protože každý hledal svoji správnou cestu propastí. Asi po půl hodině prolízání se potkávám s Alešem a postupně nacházíme cestu do větší a větší hloubky. V nižších partiích potkáváme další naše kamarády Matouše s Dušanem, kteří tvrdíli, že už byli na dně. Pokračujem s Alešem v naší cestě na dno propasti ovšem pokračování končí v úzkých poměrně hlubokých propástkách s naprosto hladkými stěnami. Vypadalo to na hranici výleznosti a netrofám si zatím dolů. Otrlejší a zkušenější Aleš se bez váhání rozporem klouže propastí dolů. Teprve až mi názorně ukáže, že to jde vylíst nahoru, sestupuju dolů také. Poslední pasáž ke které se Aleš dostal, tam už všechno odpadávalo pod nohama a všude volně zaklíněné gilotiny a hraničilo to s životním nebezpečím. No rozhodně jsem si tu posunul kult sebezáchovy zase o kousek dál.

 

Nahoře nad jeskyní jsme si pak vykládali kde jsme všude byli a obě skupiny si v podstatě popisovaly stejnou cestu. Až nakonec večer v hospodě se zjistilo, že byl asi každý někde jinde. To svědčí o tom, že ani jedna skupina nebyla všude a máme pořád motivaci se tam vrátit. Kněhyňská jeskyně je opravdu zážitková díra. Dokonce aji Aleš prohlásil, že místní jeskyňáři jsou drsňáci, že takový věci lezou na volno, a když to řekne Aleš, tak to něco znamená.
Plní zážitků večer složíme batohy v hospodě v Čeladné. Aleš nám *)vysemišákoval guláš, Dušan si zatancoval se servírkou a v raních hodínách se příjemně nalomení odebíráme ke spánku na krásný místo u řeky za hospodou, kde nám majitel dovolil přespát. Dušan s Pavlem přespali u kapličky se studánkou asi kilometr od nás.
Právě u této kapličky se studánkou byl ráno sraz, protože odtud vede modrá turistická do Ostravice na vlak. Po cestě nás zastaví překážka v podobě příjemné hospůdky, takže se asi hodinu zdržíme.
To nás málem přišlo draho, protože Aleš na nádraží zjišťuje, že poslední rozumnej spoj už je pryč a že teď se domů dostane až v 9 hodin ráno následující den.
Nakonec se to podařilo vymyslet alespoň tak, že se stihnul ráno dostat včas do práce.
Suma sumárum vžichni jsme přežili, příjemně se opili a jeskyně byly perfektní, takže DUŠANE….Děkujem za skvělou akci a už se těším co vymyslíš příště.

Vysvětlivky: Semišákovat – (Mužským šarmem okouzlit ženu a docílit svého úmyslu) 

Autoři fotek: Matouš a Aleš

 

Odkaz na všechny fotky:  

trtislav.rajce.idnes.cz/Beskydy_11_-_13.9.2015_-_jeskyne_Cyrilka%2C_Certova_dira_a_Knehynska/#  

 

 

autor: Trťa