by
Už nějakou dobu jsme výjezd za jeskyňáři z oblastnej skupiny Čachtice plánovali, ale vždy to byl spíš takový záložní plán, protože je to pro nás přece hned za humny a není problém kdykoliv vyrazit bez velkého plánování místo do Moravského krasu právě sem. Tento víkend to ale konečně klaplo, domluvili jsme se s Lukášem, dostali pokyn dopravit se v pátek do Zemianského Podhradie a jelo se. Skupinu Dagmar reprezentovali Aranka, Jenda, Matouš, Šlimec a Šmudla, ze Speleohistorického klubu Brno jela Zuzu a Péťa, ze Strážovské skupiny se k nám přidali Katarina s Borisem.
Do Podhradie dorážíme za soumraku a Palo už nás tu čekal se svým terénním vozidlem. Nejdřív odvezl nahoru na základnu (bývalá salaš) všechnu batožinu, pak se vrátil pro nás. Zastihl nás už na kraji lesa a na dotaz, kolik se nás do jeho třídveřové Vitary vleze, odpověděl, že záleží na tom, kolik se nás tam naskládá. Takže jsme jeli všichni 🙂 Na základně vybavené vlastním ovocným sadem jsme se přivítali s dalšími členy OS Čachtice a po chvíli i s dalšími kolegy z Moravy. Nezávisle na nás si tu s Lukášem domluvili pracovní akci také Tišnováci a s nimi Myotisák Luboš a na pořádnou pijatiku bylo zaděláno. K tomu nám Lukáš promítl fotky a mapy okolních jeskyní a seznámil nás s místními speleopoměry.
Ráno dorazili v malém traktůrku veteráni čachtické skupiny, na vlečce vezli elektrocentrálu, vrtačky, kango a další nářadí a jeli bušit na své nedaleké pracoviště. Skutečně inspirující pohled na zasloužilé jeskyňáře, kteří jen nesedí doma a nesepisují svoje paměti, ale vezmou nářadí a vydají se v upršený den do kopců vytrvale pracovat na své jeskyni.
Nám Lukáš připravil jako hlavní bod programu návštěvu Beckovskej jaskyne. Cestou dolů do vesnice k autům jsme měli možnost se za světla pokochat krásnou okolní krajinou.
Ještě hezčí to bylo cestou k Beckovské jeskyni. Daleké výhledy, Beckovský hrad v zádech, no a pak samotná exkurze. Už historie objevu Beckovské jeskyně byla zajímavá, po sestupu dolů jsme ale viděli něco mimořádného. Nejvíc nás jeskyně překvapila svou hrachovou a krystalovou výzdobou. Propasťovitá jeskyně je po svých stěnách bohatě zdobena hrachovcem, dole se přidaly i kalcitové žíly a naprosto nás dorazila krystalová výzdoba v jednom z komínů. Jehlice krystalů tu narostly v divokých tvarech, trčely z krápníků, prorůstaly sintrovou výzdobou, navzájem propojovaly paralelní záclonky, čím vzdálenější síňka, tím bizarnější krystaly… toto jsme vážně doposud neviděli, neuvěřitelné. Velkým štěstím této excentrické výzdoby je, že přístup k ní není úplně snadný a má tak větší šanci se zachovat.
V pozdním odpoledni dorážíme zpět na základnu, kde se už vařil zvěřinovej guláš. My obědváme/večeříme, lehce vydechneme a dočerpáme energii. Večer se menší skupinka vytrvalců (Lukáš, Luboš, Boris, Michal, Aranka a Matouš) vydává na noční akci do nedaleké Landrovské jaskyne (též Jaskyňa na Landrovci). V jeskyni nás čekala nejdřív prohlídka jednoho z pracovišt této puklinové jeskyně, kde se systémem lanovek odtěžuje ven z jeskyně nekonečný zával. Odtud jsme se přesunuli na mladší pracoviště, kde se místní zahlubují v zahliněné kruhové studni. Vytahali jsme pár desítek lóden hlíny a na závěr pak prolezli zbytek jeskyně, tedy aspoň části, do kterých se nám vůbec podařilo protlačit 😉
V noci se vracíme k ostatním na salaš, vrháme se na Palův guláš a ještě dlouho sedíme a debatujeme. V neděli ráno zase prší. Počasí nepřálo ani nějaké procházce po okolí, takže balíme a ještě před obědem Landrovec opouštíme.
Bylo to naše první a velice podařené setkání s čachtickou skupinou a všichni věříme, že nebylo poslední. A setkání s Beckovskou jaskyňou taky nemělo chybu.
P.S. Při vkládání na web zjišťuji, že i Luboš už sepsal článek z akce, takže čtěte i u něj a nevynechejte jeho fotogalerii na rajčeti, další fotky také tady.
autor: admin1
