by
Dětské stavebnice se skládají z několika součástek. Jejich množství a obtížnost je závislá od kategorie cílové skupiny, pro kterou je stavebnice určena. Tak, jak se výrazně liší složitost a náročnost různých těchto stavebnic, liší se i velikost, náročnost a míra zkrasovění vápencových území rozsetých po celé naší matičce Zemi. I blátotačkové, kteří se spokojí s málem, vezmou zavděk naším pidikrasíkem, krasem Moravským. Vidina velkých objevů tu sice není, kilometry objevů s minimálním úsilím tu nemáme, ale stále je nás naštěstí dost, kteří se spokojíme s každým volným metrem i za cenu obrovského úsilí. Sice nepíšem světové dějiny speleologie, neobjevujem prostory typu Naica, nechlubíme se kilometry nádherně vyzdobených prostor, ale zato si dokážem krásně odpočinout od nástrah civilizace. Posedíme s přáteli, v jeskyni zakutáme, semtam něco drobného objevíme, ale hlavně se do svých metropolí vracíme psychycky odpočati na další mezivíkendové boje o přežití. V rámci tohoto se i snažíme využít každé volné chvilky k návštěvě milovaného pidikrasu. Jezdíme tam často, ne jen na předem naplánované megaexpedice.
V rámci této úchylky mě čas strávený mezi předešlým a následným, právě skončeným krasotýdnem nepřišel příliš dlouhý. Josefovské údolí, které jsem opustil v nedělní podvečer se mi stalo příjemným zázemím hned v pondělní odpoledne. Důvodem této návštěvy bylo dokončení prací spojených s vědeckým poznáním jeskyně. Jirka Bruthans společně se svými studenty dokončoval hydrologické a stopovací zkoušky v jeskyni a v závěru těchto jejich prací se našel čas i na to, abychom v počínajícím podvečeru strávili několik hodin bezesporu plodnou diskuzí o našich, v něčem souhlasných, v něčem protichůdných názorech a myšlenkách. Ale nebýt diskuze, není poznání 🙂 .
V pozdně večerních hodinách, po Brutově odjezdu jsme se vydali i do jeskyně. Cílem výpravy byla tradičně Stará štola. Vzhledem k silně pokročilé době však nedošlo k žádným prolongačním pracem, ale zkontrolovali jsme momentální situaci a naplánovali si další práce. Pak už zbyl čas jen na chvilku teoretického jeskyňaření na základně a odpočínek.
Další plodná návštěva zeleného a tajemného Josefovského údolí následovala v oblíbenou středu, kdy se nám láme pracovní týden do druhé poloviny. Práce ve štole bylo naplánováno víc než dost, proto jsme se brzy po příjezdu nasoukali do overalů a v sestavě já, Předseda, Maruška a Boženka vyrazili do jeskyně. Cestu jeskyní jsem si užíval, jelikož jsem poprvé testoval své nové světlo vzor Jura Svozil. Tento nový prototyp s devítiwattovým čipem vesele ukrajoval tmu a při prohlížení krás jeskyně, v takové záři zatím neviděných, nám cesta vesele utíkala. Při příchodu ke Kaňonům nás čekalo velice milé překvapení. Díky dešťům, které v předešlých dnech skrápěly i náš pidikrasík, jeskyní právě procházela povodňová vlna nesoucí s sebou velké množství sedimentů spláchlých z z volného terénu nad Rudickým propadáním.
Už i proto, že jsme na takový okamžik čekali dlouhé měsíce, okamžitě jsme se shodli na změně plánu. Už delší dobu mě totiž vrtá hlavou prostora na protilehlé straně jv. zlomu, než se nachází Stará štola a Odporný komín. Sedimenty pod tímto, Vysokým komínem jsou výrazně odlišné od těch, na které jsem zvyklý z pracovišť na severozápadní straně zlomu. Sice jsem tam v minulosti zkoušel ve volných chvílích kutat, ale práce byly velice neefektivní kvůli obří kalcitové brekcii, která ležela v lůžku sedimentů přímo uprostřed tektonické linie. V rychlosti jsme natáhli hadice, ovládání plavícího čerpadla a pustili se do práce. Nejprve jsme kolmý několikametrový svah k pracovišti upravili na pohodlnou šikmou stezku a zavrtali se do vlastní čelby. I když jsme z důvodů bezpečnosti rozplavovali ze vzdálenosti několika metrů, ale ostrá tryska společně s dostatečným tlakem, který jsme díky malé výšce měli, práce jsme udělali dost. Kameny se sypaly, bláto odtékalo a podařilo se nám postoupi o více než tři metry ve výškovém profilu přes čtyři metry. Navíc jsme i splnili hlavní úkol této nečekaně a narychlo uskutečněné akce a brekcii jsme přesunuli do míst bezpečných, kde nám navíc nebude překážet při další prolongaci. Po několika hodinách jsme se sice promáčení, ale spokojení s výsledkem této akce vrátili k odpočínku na základnu.
Páteční odpoledne nám bylo okamžikem opětovného návratu do střední části krasu. Poté, co jsem se zabydlel, vyrazili jsme s Dančou ještě za plného sluníčka do ponuré sluje. Jako úkol této akce jsem si předsevzal provedení prací ve Staré štole, které jsem měl v plánu ve středu. Při cestě na pracoviště jsem nejprve odbočil pod vysoký komín. Jednak jsem si potřeboval vzít proudnici, kterou jsem tam ve středu zanechal v bláhové naději, že deště a tím i povodňové stavy budou pokračovat. Bohužel tomu však tak nebylo a v pracech na této lokalitě nebylo možno pokračovat. Druhý z důvodů této návštěvy byl ten, že jsem si vylezl až na vlastní čelbu k zhodnocení situace, což se kvůli nestabilitě po plavení nedalo udělat ve středu. Chodba si drží dále svůj neměnný profil i směr, kalcity i bloky vápence v sedimentech jsou velice silně zkorodované. Což je velice zajímavé vzhledem k velice malému skapu v těchto místech Vysokého komínu. V pracech v těchto místech budu, pokud mě to příroda dovolí pokračovat i nadále.
Po této revizní návštěvě jsme se vysoukali do Horní dómku ve Staré štole, což mělo být hlavním pracovištěm tohoto večera. Pomocí pyropatronek jsem rozdělil na několik menších kousků jeden z vápencových bloků, který nám duch Guntra Nouacka, našeho nového spolupracovníka sezhora poslal. Odstranil jsem i jeden z břitů, který v průlezu zavazel shazování kamenů. V závěru akce jsem vylezl až na místo současné čelby při znovuzpřístupňování HMŠ, abych zavtal nýt pro uchycení proudnice, kterou bylo nutno posunout o další kus výše. Pak už jsme se přesunuli do teplíčka údolí k odpočínku před náročnou sobotou.
Sobotní dopoledne jsem zahájil plánovanou exkurzí. Skupinku eskurzantů jsem provedl do Skalního zámku. Mezitím Danča pracovala na úklidu kamení, které Kuklič předešlý víkend podhazoval z mezizakládky v Odporňáku. Za čtyři hodiny, které jsem já strávil ve Skaláku udělala obrovský kus práce, když poshazovala všechny balvany z terásky pod komínem, přeházela je na druhou stranu Jedovničáku, z tohoto napadané kamení vybrala a navíc ještě skoro všechny odvozila do Kufru.
Po návratu na základnu už byl přítomen Předseda, takže jsem se přímo dozvěděl aktuální situaci ohledně naplánovaných akcí. Ćerpání sifonů a pokračování prací v Dómu ticha se sice kvůli nedostatku blátotlačků zrušilo, ale s ADAVAKem byla domluvena možnost zakalit potok, což pro mě znamenalo udělat něco na svých pracovištích. Odběhl jsem proto hned do Velké síně abych spustil plavení. Jak prozíravé bylo proudnici přemístit už v pátek večer 🙂 . Po shltnutí oběda a chvíli odpočínku jsme se vydali do jeskyně znovu.
Tentokrát mě s Dančou doplnil i Vláďa. Hlavním úkolem této akce bylo vyčistit něco sedimentů z přístupové chodby, které tam neustále splavujem z míst výše položených. Proudnice se tentokrát po většinu času ujal Vláďa, kterému se toto tahání kbelíků velice zalíbilo. Zkušenosti měl už zminul, takže jsem mu nasadil pro větší efektivitu ostrou proudnici, by si mohl chrochtat blahem. Kdaž už se blížil dohodlý čas, kdy bylo nutno ukončit hydrotěžbu, vysoukal jsem se znovu na čelbu, abych upravil novou polohu proudnice pro další práce. Provedli jsme ještě chvilkový závěrečný klystýr Šnekových střev a vydali se využít posledních paprsků sluníčka k alespoň částečnému usušení overalů a podoveralů.
Sobotní den strávil na svém medvědím pracovišti i Vlasta. Spolu s Adamem, Petrou Dohnalovou a Martinem Vágnerem pokračovali v obnažování profilu medvědího hřbitůvku. Je krásné sledovat, jak se z Liščí chodby a jí přilehlých prostor postupně rýsuje vzorová paleontologická expozice. Je i příjemné poslouchat, jak si Vlastík před spaním dělá Brumrum. Po odpárání písmene "B" občas vydáváme zvuky obdobné, proto nás to neznepokojuje. Víme aspoň, že Vlasta je jeden z nás. Dokonce i poslední informace Brněnské městské policie o tom, že v jednom nejmenovaném hypemarketu byl odhalen jedinec pazourkem se dobývající do sklenice medu berem s rezervou. Lidé z města přece nepoznají pazourek 🙂
S odchodem sluníčka a příchodem tmy základna osiřela. Většina osazenstva se postupně přesunula na základnu TARTAROSu, kde se Zuzka Musilová loučila s republikou a přáteli a přátelkami před svým odletem do daleké Kanady . Vydali jsme se proto s Dančou opět do ponurých, temných a tajemných podzemních prostor. Tato akce byla čistě exkurzní. Prosoukali jsme se Buzgaňkem, prolezli si Hlinité síně. Čas nás netlačil, já si užíval svého nového světlokombajnu, Danča nádherných meandrujících chodeb v oblasti Kóty a Balkónové chodby. Při exkurzi jsme navštívili i vstupní partie chodby Smradlavé princezny a Májových jeskyních Ďáblův dóm. Pak už jen zbývala koupel spojená s umytím overalů v Kaňonech, tradiční krátká debata s duchem Guntra Nouacka na posledním schůdku Šenkáče a odchod do hajan.
Nedělní den byl plně věnován svému jménu. Budíček byl až v předpoledních hodinách, přece jen si člověk nenechá ten oběd ujít. Jeskyni jsem navštívil pouze jednou, a to v rámci exkurze do Velké síně s muzikanty skupiny Ozvěna, kteří měli v odpoledních hodinách v předsíni svůj koncert. V podvečeních hodinách jsme se rozloučili s rychle uběhlým víkendem, torzem osazenstva, bujně zeleným Josefovským údolím a odjeli do svých domovských hospůdek smutnit po temných a tajemných prostorách a soušasně se těšit na další chvíle, strávené v milovaném pidikrasíku.
autor: lblazek
