Pegynka

Dne 18.5. nás opustil věrný pes našeho předsedy a přítel všech Dagmaráků – Pegyna. Nechyběla při žádné akci v krasu. Doprovázela nás ke vchodu do jeskyně Dagmar a pokud šel do jeskyně i její páneček Termit, bylo jí líto, že za námi nemůže po žebříku slézt a trpělivě čekala na náš návrat.

Pravidelně s námi chodila na pracoviště v propadání V Jedlích, aby pozorovala, jak táháme ze sondy zablácené kýble. Že je opravdová jeskyňářka nám dokázala v jeskyni V Jedlích, kde se dokonce jednou ztratila (byla to samozřejmě naše chyba, protože jsme jí nikdo nepůjčili čelovku).

Pegy také byla stálým hostem restaurace U Němců, kde si občas ráda dopřála pivečko. Kamarády měla i mezi psy z Ostrova a jeden ji chodil navštěvovat až k nám na základnu. V noci, když jsme už všichni spali v podkroví základny, hlídala dole Pegyna před zloději. Poslední rok, kdy už byla téměř hluchá, odrazovala zloděje alespoň hlasitým chrápáním, kterému by se mnohý dospělý nevyrovnal.

Pegyna byla fenka velmi inteligentní. Tak například na povel „dáme ještě jedno" si přinesla misku na pivo, kterou si předtím schovala k Termitovi do somradla. Na Velikonoční pondělí si zase v lese našla červenou barvu, kterou tam zapomněli lesáci, důkladně se v ní vyválela a slavnostně se přišla pochlubit na Boudu, jak se na svátky nazdobila.

Veselých situací jsme s Pegynou zažili spoustu a možná se o ní mezi Dagmaráky bude vyprávět tak dlouho, jako o legendárním jezevčíku Dagorovi. Ještě během letošního Speleofóra byla čilá, pak se ale její stav začal rychle zhoršovat a nakonec ve věku 14 let navěky usnula.

autor: Maty