Výsledek dotazníkového šetření – názvy uzlů

Někdy před týdnem jsem spouštěl dotazník a nyní bych chtěl touto cestou poděkovat 33 skvělým lidem (z nichž jeden jsem já 😀 ), že se podíleli na jeho vyplnění (stále je možné jej vyplnit, ale pracuji s daty získanými do 21. 4. 2020, tedy do doby, kdy jej vyplnili 33 respondenti). Všem děkuji za účast, neboť bez Vás by to nešlo.

Oceňuji upřímnost těch, kteří přiznali, když některý uzel neví, a pobavily mě i vtipné odpovědi typu “suk“, “další suk” či “haďák“, nebo názvosloví osvojené na pionýrských táborech “autíčka“, “autobus“. Zajímavým zjištěním bylo, že se užívají přeložené či přímo anglické názvy uzlů – “zaječí uši” a “bunny knot“. A potěšila mě i zahraniční účast, vďaka chalani 😉

Překvapilo mě, jak moc dokázal zamotat hlavu roztažený dvojitý rybářský uzel (obr. 1), který poznalo méně, než 20 % respondentů. A velmi mě překvapila i jedna rezolutní odpověď, že osmičkový uzel (obr. 2) “není lezecký uzel, je to jen “polotovar”” (přiznám se, že s tím naprosto nesouhlasím. Pominu-li, že z něj lze uvázat oko, či spojku, tak použitý samostatně je plnohodnotným koncovým uzlem či jsem se setkal s jeho použitím, coby “vklíněncem”, viz obr. 3) a je zajímavé, že nic podobného neuvedl ten samý respondent u rybářského či dvojitého rybářského uzlu 🙂

Ale zpátky k tématu. Objektem mého zájmu byla nejednotnost názvosloví. To se liší jak napříč profesními/zájmovými skupinami, tak i v rámci těchto skupin. Použité názvy se tak liší i v různých odborných publikacích a mnohdy i v rámci jedné publikace jednoho autora.

Například samotný Mates nazývá osmičkové oko (obr. 4) pokaždé jinak – jednou “osmičkové oko“, podruhé “osmičková smyčka” a pak “osmičkový uzel” [1, s. 68, 78, 83]. Elstner nazývá rybářský uzel (obr 5) jednou “oko“, podruhé “očko” a dvojitý rybářský uzel (obr. 1) “převinuté očko” či “uzlinka“. Jenže rybářskou spojku (obr. 6) nazývá “rybářská spojka” a dvojitou rybářskou spojku (obr. 7) “dvojitá rybářská spojka” [2, s. 30, 35, 46, 75], tedy bez návaznosti na názvy dílčích prvků – uzlů, které tvoří tuto spojku. Do toho Procházka ty samé uzly nazývá “jednoduchý očkový uzel” a “dvojité očko” a spojky pak jako “rybářský uzel“/”jednoduchý rybářský uzel” a “dvojitý rybářský uzel” (a to i přesto, že tzv. uzel UIAA nazývá “očková spojka“) [3, s. 105, 109, 110].

Všeho všudy se v dotazníku objevilo 10 různých uzlů (vlastně pouze 3 uzly a zbytek byly jejich variace). Skutečnost, že se opakovaly, nebyla způsobena chybou ani nepozorností. Byl to záměr. Zajímalo mě totiž, jak moc se budou použité názvy téhož uzlu lišit. Často se setkávám s tím, že někdo nazývá uzel “osmička“. Když chce lano kotvit, nazve “osmičkou” osmičkové oko (obr. 4), když chce spojit dvě lana, nazve “osmičkou” osmičkovou spojku (obr. 8), a když jen tak cvičně váže osmičkový uzel (obr. 2), i ten nazve “osmičkou” a má-li všechny tři uzly od sebe odlišit, je poněkud zmaten.

Opakované zobrazení téhož uzlu, proloženého jeho variacemi, ukázalo, že ne každý později použil své předchozí označením a v okamžiku, kdy dostal na výběr možnost lépe vystihující daný uzel, jí využil. Největší paseku na souběhu odpovědí napáchalo v případě rybářského uzlu (obr. 5) a dvojitého rybářského uzlu (obr. 1) označení “očko“, “převinuté očko” atp., kde se názvů dokázalo držet pouze 11 % respondentů (z toho polovina zastánců označení “očko” a druhá polovina zastávající označení “rybářský uzel“). Ve většině případů se názvů uzlů (včetně těch z volitelné nabídky) dokázali držet ti, kteří dělí uzly podle způsobu použití a jejich vlastností, tedy:

  • uzel – samostatný průběžný uzel, do něhož lano jednou stranou vstupuje a druhou vystupuje, např. rybářský uzel (obr. 5), osmičkový uzel (obr. 2) či devítkový uzel (obr. 9),
  • oko – uzel s pevným okem, které z něj vychází a při zatížení nemění velikost, např. osmičkové oko (obr. 4) nebo devítkové oko (obr. 10),
  • spojka – dva samostatné uzly vzájemně provázané, aby spojovaly dvě lana/dva konce téhož lana, např. osmičková spojka (obr. 8), rybářská spojka (obr. 6) a dvojitou rybářskou spojku (obr. 7),
  • vícenásobný uzel/spojka/oko – vzniklý přidání dalšího závitu či oka jednoduššímu typu téhož uzlu/spojky/oka, např. dvojitý rybářský uzel (obr. 1), dvojitá rybářská spojka (obr. 7) nebo dvojité osmičkové oko (obr. 11).

Jejich odpovědi v tabulkách jsou znázorněny zelenou barvou.

Na druhou stranu pouze minimum těch, kteří uzly tímto způsobem nedělí, se dokázalo svého názvosloví držet po celou dobu (ve volitelných odpovědích pak zaškrtávali “žádný z uvedených“). Jejich odpovědi jsou v tabulkách znázorněny červenou barvou (Milane, že jsi jeden z nich Ty?!? 😉 )

Odstínem žluté jsou pak v tabulkách odpovědi těch, kteří se drželi stejných názvů, ale v některé z odpovědí se odchýlili (např. buď si spletli uzel, nebo přestože sami uzel nazývali osmičkovou/devítkovou smyčkou, u otázek s volbou jedné z možností netrvali na svém označení, a v souladu se zadáním vybrali název, který z uvedených daný uzel nejlépe vystihoval.

Z tohoto článku nevyplývá žádný závěr ani ponaučení (snad kromě “nepijte na ovoce“, a že nestačí umět uzel pojmenovat, důležité je umět jej řádně uvázat a správně použít v praxi). Chtěl jsem si jen udělat představu, jak moc jsme schopni se rozejít v názvech pár uzlů. Každý si může udělat svou představu z obrázků v příloze. Pokud by někoho výsledky zajímaly víc, rád mu sebraná data předám.

Přílohou k tomuto článku je velké množství obrázků. Kromě automaticky generovaných grafů (12 – 30) jsem byl nucen vytvořit grafy 38 -45 duplicitně, neboť automaticky generované grafy považovaly za samostatnou kategorii jakoukoliv odchylku od ostatních odpovědí (např. očko X ocko X Očko X Ocko X oko X Oko, nebo osmičková smyčka X Osmičková smyčka X osmickova smycka X osmyčková smyčka X osmičková slučka atp.)

Přehled obrázků:

– obrázky 1 – 11 jsou ilustrační obrázky k mému textu, aby bylo jasné, o kterém z uzlů zrovna píšu,
– obrázky 12 – 30 automaticky generované grafy,
– obrázky 31 – 37 tabulky odpovědí seřazené podle uzlů (a v pořadí vyplnění dotazníku),
– obrázky 38 – 45 upravené grafy po seskupení odpovědí.

Použitá literatura:

[1] MATÝSEK, Radomil. Speleoalpinismus. Ostrava: Gazela, 1993. ISBN 80-900198-9-7.
[2] ELSTNER, František Alexander. Vázání uzlů. 2. vyd., v Atosu 1. vyd. Praha: Atos, 1991. 124-14-91.
[3] PROCHÁZKA, Vladimír. Horolezectví. Praha: Olympia, 1990. Sport (Olympia). ISBN 80-7033-037-6.

Obrázky 1 – 11 jsou ilustrační obrázky k mému textu, aby bylo jasné, o kterém z uzlů zrovna píšu:

Obrázky 12 – 30 automaticky generované grafy

Obrázky 31 – 37 tabulky odpovědí seřazené podle uzlů (a v pořadí vyplnění dotazníku)

Obrázky 38 – 45 upravené grafy po seskupení odpovědí.

Default Comments

Napsat komentář

Facebook Comments