by
Ještě v pátek jsme s Honzou udělali menší noční akci v Dagmaře a zahájili likvidaci kamene pod Jezevčí síní, v současnosti poslední překážky v dráze těžební lanovky. To hlavní, kvůli čemu jsme sem tento víkend přijeli, se ale odehrávalo v sobotu. Dlouho jsme to plánovali, dlouho jsme to připravovali, do jeskyně se kvůli tomu nedalo chodit, výzkum na lokalitě stagnoval… ano, konečně to přišlo, zahájili jsme výměnu žebříků v Křížových jeskyních pod Kůlnou.
Současné žebříky jsou již léta v havarijním stavu, ve vstupu byl umístěn provizorní lankáč a za Rozlehlý komín se ani nechodilo. Teď už máme na míru vyrobeny žebříky nové a stačí je jen v jeskyni vyměnit. Žebříky vonící novotou Šmudla hned ráno nadvakrát odvezl před jeskyni Kůlnu ve Sloupu. Ke vstupu do Křížových jeskyní se nanosilo nářadí, vrtačky, flexa, prodlužovačky, lana, žebříky, venku na louce se nastartovala elektrocentrála a mohli jsme se pustit do díla.
Postup byl předem jasný: nejdřív byl vytáhnut provizorní lanový žebřík, pak Jenda zavěšen na laně postupně odřezal ze skruží všechny původní rezavé, zprohýbané a sem tam i rozlámané stupačky, poté spolu se Šlimecem na dně Vstupního dómu rozřezali vejpůl přístupový přes 8 m dlouhý žebřík, podobně jsme s Arankou a Martem zrušili shnilý trámek, o který byl žebřík nahoře opřený (přístup na nový žebřík bude řešen jinak, bezpečněji) a než všechen tenhle kovový odpad Šmudla, Honza a Golémek vytahali skružema nahoru do Kůlny, donesli Jéňa se Šlimecem zezadu z Rozlehlého komínu zbylé 2 železné žebříky. A přinést tyto pětimetrové kousky byl velký oříšek, až si nejsme jistí, jestli se nám tam nově vyrobené žebře podaří v celku protáhnout. Vzpomněli jsme si, jak nám ty 2 pětimetrové žebře kdysi vrtali hlavou, protože se zdálo, že tak klikatou přístupovou chodbou je snad není možné v celku pronést. A Hugo Havel nám to tenkrát potvrdil, že dostat ty žebříky dozadu byla hodně náročná operace.
Než jsme vyplnili prostor ve skruži novým žebřem, naspouštěli jsme si dolů všechny ostatní nové žebříky a vytočit se s těmi pětimetrovými už pod skruží byl boj o milimetry. A pak se začalo montovat. Nejdřív ten ve skružích, kluci dole zatím sešroubovali ten nejdelší určený do Vstupního dómu, pak jsme ho taky přikotvili… práce nám šla pěkně od ruky, ale čas byl neúprosný a blížil se okamžik, kdy Kůlnu opustí poslední skupinka turistů a průvodci budou chtít Kůlnu zamknout. Takže poslední, co jsme udělali, bylo rozpůlení starých žebřů z Rozlehlého komínu, vytahat ven jsme je už nestihli. Utíkáme sice od rozdělané práce, ale ani jsme nepočítali, že to dnes všechno postíháme. To hlavní je ale splněno, staré žebříky jsou demontovány, ve skružích a Vstupním dómu jsou namontovány nové a 2 žebříky pro Rozlehlý komín už čekají uložené v jeskyni na transport do komína. Tj. ještě jednu akci a máme hotovo, tedy alespoň s žebříky, přestrojení zadních partií jeskyně bude teprve následovat. Cestou ze Sloupu se stavujeme ještě v Šošůvce a užíváme si možná poslední letošní koupání v lomu.
V neděli jsme jeden z rozřezaných žebříků z Křížovek zanesli s Martem do vstupu jeskyně U Jedelské cesty. Žebřík, co tu býval původně, si odnesl nějaký náhodný kolemjdoucí a sestup do jeskyně nám tak dost ztížil. Tak jsme tam dali jeden dvoumetrový "odřezek", tady zatím postačí. Když už jsme byli u jeskyně, rovnou jsem Marta celou jeskyní protáhl. Dostali jsme se až do koncové síňky, polosifon před ní byl suchý.
Po návratu k základně jsme k sobě přibrali ještě Honzu, Šlimeca a Aranku a šlo se bádat do Dagmary. Slezli jsme do Propasti pod Kaplí, do pukliny ve stropě nad jejím 2. stupněm jsme usadili trámek, který jsme sem s sebou přitáhli, na něj se pověsila kladka a mohlo se začít těžit. Záhy se ukázalo, jak výborný to byl nápad, kladka pošetřila 1 – 2 pracovníky. Na úplném dně jsme se zahlubovali v posledně objeveném prostoru. Zahlubování probíhalo v kypré hlíně, místy se objevil kámen, našli jsme i jednu fosilní kost (už 2. v tomto místě). Jakmile dno kleslo, dalo se pořádně nakouknout do okénka nalevo, za kterým jsme posledně objevili volný prostor. Teď už můžeme s jistotou říct, že se jedná o boční kavernu o rozměrech 1,5×1×1 m, která bohužel nikam volně nepokračuje. Výzdobu tvoří pár krápníků a hlinité dno se svažuje ve stejném směru jako celá Propast pod Kaplí. Ta stále drží svůj generální směr a pokračuje zúženým profilem dál pod stěnu směrem k volnému stropnímu korýtku, odkud přichází průvan. Do něj zatím nelze nahlédnout, bude tu nutné opět nejdřív snížit dno. Kudy pokračovat dál je tedy naprosto jasné, ale stále je tu ten problém s ukládáním materiálu – v Dómu nádob už to není kam moc ukládat a dnes jsme docela slušně zaplnili i deponii v mezipatře propasti. Ale pár kýblů sem ještě vleze, takže se příště snad podaří přes stropní korýtko aspoň nakouknout do vytouženého pokračování Propasti pod Kaplí.
autor: Maty
