Deník Josefa Szombathyho – rok 1880 část II.

15. srpna 

S panem vrchním nadlesním v jeskyni. V boční síni C kterou jsem našel téměř neporušenou, jsme udělali pokusný výkop a našli jsme asi 4 metry od vyústění pod fragmentární sintrovou deskou kyprou zeminu s popelem a dřevěným uhlím a žebry malých přežvýkavců.  

 

n) výklenek dolů

s) puklina směrem k severu, 4 m dlouhá, 0,50 m až 2 m vysoká

První část je asi 8 metrů dlouhá a nízká, rozšiřuje se do obou stran, zejména daleko doleva (Východ). Podlaha je pokryta sintrovým příkrovem, který je nyní na některých místech prolomen. Druhá, třetí a čtvrtá část je puklina táhnoucí se od východu na západ, uklánějící se k severu, jejíž klenba je velice různě vysoká.

Podloží všech jednotlivých částí je pokryto sintrovými útvary podobnými schodům a vodopádům, a také strop ukazuje četné útvary sintrových krust a krápníků. Druhá a třetí sahají nahoru až do 5 metrů a jsou jedna od druhé odděleny nízkým místem.

Čtvrtá je jenom malá, šikmá kaple, zatímco třetí je velmi pěkná, jak svou velikostí, tak také krásným bílým zesintrovatěním stropu a pěknými sintrovými útvary v nadloží, které hned od vchodu tvoří půvabné vlněné plsti. Podlaha druhé jeskyně je zemitá, podlaha třetí a čtvrté je pokryta sintrem.

  

 

 

 

17. srpna

Dopoledne nemohu do jeskyně. Odpoledne do Sloupu.

Jeden kilometr severně od Křtin na silnici do Jedovnic vlevo (Západ) je velký lom v břidlici.

Vpravo u cesty velký les se smíšeným dubovým, bukovým, smrkovým, modřínovým, atd. porostem. Slévárna Jedovnice hluboko dole v údolí, vlevo. Pod břidlicí se vynořují vápence a tvoří okolo skalního kotle, v němž závod leží, příkré, silně rozeklané stěny. Silnice zůstává v břidlici.

Jedovnice leží stejně jako Babice na okraji náhorní roviny, na horním konci, od sebe se stále dále tvořících údolních puklin. Lidé a farář s kostelem bydlí nejvýše, téměř na náhorní rovině. Domy jsou zcela bez stylu, ale zvenčí neobyčejně pěkně udržované.

Nahoře na náhorní rovině je vidět téměř jenom pole a vesnice. V silničním příkopu —  břidlice. V okolí kostela všude prosvítají hlavy vrstev břidlice. Dosti hluboko zaříznuté údolí směrem k Ostrovu dolů je ještě celé v břidlici, naproti vápenec v holých stráních. 

Na severozápadní straně vápenec. —  Hranice jde SV – JZ.

V údolí, kterým se jede dolů, stojí naproti na kraji vápencového úbočí větrný mlýn z kamene. Dostáváme se do „Suchého žlebu“, který se zde svou levou stranou údolí sestává z břidlice. Vlevo od cesty (pravá strana údolí) je vidět vedle sebe mnoho menších jeskyní.

1) nejnižší z nich je malá síň o asi 30 čtverečních metrech plochy, která v pozadí stoupá příkře vzhůru a v asi 3 m dlouhém komínu o průměru ¾ metru ústí na pole. 

2) potom přijde v údolí směrem vzhůru puklina, do níž odtéká dosti silný potok — (asi jenom nyní po deších posledních dní)

3) potom jedna v průměru 1 m široká puklina o asi 20 m délky, vzestupná, na jednom místě dna stopa po pokusném kopání.

4) potom opět vzhůru jdoucí puklina, rozeklaná divokou skalou.

1) a 3) jsou několik metrů nad údolním dnem. Jejich dno se sestává z kamenité, suché zeminy a mohl by se vyplatit pokusný výkop. 

Napravo od cesty, v údolí směrem vzhůru (levá údolní strana) 320° od větrného mlýna, asi 20 m nad údolním dnem jeskyně, 30 m dlouhá, 4 m široká, 2 – 3 metry vysoká na mnoha místech prokopaná [nečitelný výraz]  —  

Ostrov opět na úbočí náhorní roviny. Dole vápenec. Uprostřed Ostrova břidlice o jemné břidličnatosti. Břidličnatost je synklinální, tedy upadá k SZ. Nahoře opět vápenec. (Zde tedy také na levé údolní stráni — viz Makowského mapa v Průvodci po jeskynním území u Brna). 

Za Ostrovem opět náhorní rovina s velkolepým zemědělstvím. Několik velkých polí máku.

Vícero větrných mlýnů. 

Příjezd do Sloupu ve 2 hodiny, doba jízdy 1 ¾ hodiny. 

Jeskyně přímo před vlídným místem. 

Vchod do Kravské díry [ale pozor: Szombathy zde má asi na mysli Kůlnu!] vykazuje bezprostřední pod stropem (u a) silné stopy vymývání tekoucí vodou. Po dlouhou dobu musel protékat potok Luha se svým řečištěm, které nedosahovalo pod vytečkovanou čáru. 

 

 

Příjezd k Wesselému.

Sedlák má málo kostního materiálu (bydlí v domě u Wesselého) – neumí německy) Neměl kopat, nalezl ale v poslední době mamutí kosti a odevzdal je Makowskému (švagrovi Wesselého). Krásnou starou lebku medvěda za 6 zlatých jsem si téměř mohl odnést. Mimo medvědů zde byly jenom   4 kostičky, které jsem vzal s sebou, v tom jeden fragment mamutího žebra.

 

S[edlák] slibuje dobré kosti, které najde, zejména ne medvědí, vyzvednout pro Vídeň, a podá předem zprávu na adresu von Hochstettera. Wessely mně dává radu, abych si přivezl povolení k vykopávkám přímo od místodržitelství, a kopal s vícero lidmi na podzim, kdy jsou velmi laciní — ale přece pod vlastním dozorem. 

Nová krápníková jeskyně je překrásná. Krápníkové útvary mohou soutěžit s nejkrásnějšími kusy Postojenské jeskyně. Jeskyně je dobře upravena a osvětlena, přístup celý vystlán pilinami (zde se 7 dámami, dále sám).
Přístup k hlavní části jeskyně je velice ztížen vysokou vodou, která včera široce vystoupila. Museli jsme dvakrát pomocí prken a žebříků sbít můstky. 

Velikost chodeb a propastí je impozantní. — M[akowského] plán je zcela nedostačující.
Není to žádná obzvlášť velká část jeskyně, která byla doposud prokopána. Sloupská jeskyně obsahuje ještě mnoho tun kostí. 

Poměry usazeniny jsou následující:
na mnoha místech, zejména na oněch, která mně byla označena jako ta nejbohatší, není žádný sintrový příkrov. Na povrchu je často přes 2 metry hluboká vrstva zeminy bez kostí a teprve pod ní vykazuje zemina téže vlastnosti (přítomnost) kostí. Jenom na místech, kde se vyskytuje tvorba sintru, leží kosti blíže povrchu. Určité vykopávky jdou přes 4 metry hluboko. (Zemina – produkt zvětrávání klenby, se tvoří  neustále, také od doby, kdy už se žádní jeskynní medvědi nevyskytují). 

Jestliže obsahují ty malé jeskyně u Ostrova pravěké nebo jiné zbytky, pak tyto leží dosti hluboko, neboť také tam probíhá zvětrávání stropu. 

Při cestě nazpět jsem si povšiml v Jedovnicích všeobecných příprav k obrovskému osvětlení.

18. srpna

Velký svátek. Církevní slavnost. Odpočinek.
Dopis panu dvornímu radovi.

19. srpna

3 muži. Vykopávky v chodbě nad prostříleným místem.

Ještě jednou jsem prohlédl co nejpodrobněji stěny této
chodby. Vykazují neznatelně ony povrchové tvary, které tvoří tekoucí voda na
vápenci: výklenkovité a kotlovité prohlubně, zakřivené, místy silně zakulacené
hrany.

V této chodbě se střídala období průtoku vody a tvorby
sintru. Na mnoha místech příslušné skály lze s jistotou rozlišovat tři
sintrové úlože. Nacházejí se jedna vedle druhé v nejrůznějších poměrech
překrytí a přesmyků a ukazují na blízko vedle sebe ležících místech (zejména
vpravo asi 3 m
od ústí) že mezi obdobími jejich tvorby se stále musely konat vpády vody, neboť
každá sintrová úlož je opět omytá. Tento vertikálně členěný reliéf pocházející
od tvorby sintrové krusty je místy setřen horizontálně vyrytými stopami
denundace.

Nejsilněji je každá vrstva denundována tam, kde nebyla dále
přikryta.

Pravděpodobně jsou takového typu zbytky vrstev jedna přes
druhou, ale s dokladem pro denundaci jsem viděl jenom tři.

Téměř po všech starých sintrových útvarech a také po mnoha
volných místech vápence chodby se nyní táhne nová vrstva sintru, která již
vytváří stalaktitové sloupy až do průměru 8 centimetrů, malé záclony, atd.

Vykopávky naráží na překážky, přičemž sintrový příkrov je na
některých místech neobyčejně těžké odstranit a uzavírá chodbu až na 20 centimetrů. Když
to zítra nepůjde s těžkými nástroji, musí se použít prachu.

 

20. srpna

Chodba I +  je 5
m po druhém souběhu s malou chodbou vlevo zasypaná,
ale jenom hlínou, takže znovu otevření této chodby ležící na konci se po
několika létech od sebe uskuteční.

Malá boční chodba jde shora pod 220°, a má vpravo na
výklenku ještě jedno vyústění.

Večer návštěva a večeře u lesmistra Schwertführera, který
mně od včerejška pravidelně posílá své noviny.

 

21. srpna

Chodba K (vpravo). Zde je jeskyně vysoká, přičemž četné
trhliny dostatečné šíře jdou nahoru až do 12 a 15 metrů výšky. Do středu této chodby sahá ze
stropu dolů mohutná paralelní skalní hmota, která jde zprava vpředu doleva
dozadu. Vpředu souvisí se stropem, několik metrů vysoká prostora, která se
směrem dozadu stále snižuje.

Vzadu stojí na podlaze asi 12 m od hlavní chodby , takže
pod sebou napravo a nalevo je od stěn oddělena vysokými puklinami.

+ má chodba nízký vchod a jde příkře dolů. Zde je půda
pokryta sem spadanou zeminou. 
  

Na konci chodby K jde vpravo nízká, 2 m široká, až 5 m vysoká chodba, která je stejně jako hlavní chodba silně prohrabaná, doleva asi 4 m dlouhá puklina. Téměř v ose chodby na pravé stěně dříve zmíněné skalní hmoty jde šikmý puklinový žlábek směrem nahoru. Zde byly dříve schody do horního patra, nyní tyto zcela zmizely. —  Ode dna až k nejvyšší patrii pukliny 5 ½ metru, její směr S – J. Několikrát jsem ji prošel. 

Chodba L (vlevo) je dosti široká, příkře směrem k východu stoupající, zčásti skalními troskami ucpaná puklina, jejíž strop a horní část jsou potažena sintrem. Doprava dolů souvisí často s hlavní chodbou. 

Chodba M je v nízké chodbě přerušena velkým kuželem zeminy. Vpravo u ústí je vidět, že sintrový příkrov, který pevně lpí na skále, je několik centimetrů od okraje odtržen a spolu se svým zemitým podkladem poklesl o 30 – 40 cm. V této časti hlavní chodby jde mnoho otvorů vlevo nahoru, jsou ale ucpány sintrem. Chodba je směrem vzhůru průměrně 1 m vysoká, 3 – 5 m široká, na stropě a na podlaze se sintrovými útvary. 

10 metrů do nitra jde velká díra přes celou šířku jeskyně. Zde byl jednou prolomen hledači kostí sintrový příkrov, ale dodatečně pokleslo zemité dno. Zcela se shoduje se zvětšeninami jeskyně v F a D.

Dopis od Julia, večer návštěva u vrchního nadlesního Heintze v Babicích. 

 

22. srpna 

Marný lov na dva jeleny v revíru Březina. S lesmistrem Klofsem do Adamova, setkání s nestydatým-bláznivým-brutálním, [nečitelný výraz] prof. Bauerem z německého gymnázia v Brně na nádraží, jízda do Vídně.

23. srpna 

[nečitelné, nesrozumitelné výrazy, zkratky]
V mineralogickém kabinetě lovecká doga přinesená ……., Fiedlerův dotaz, jestli může poslat …. lebku. 
Dr. Kříž, advokát ve Ždánicích.
O některých jeskyních a jejich podzemních vodách na Moravě. 1 zlatý
Verlässlicher Führer durch das Gebiet devonischen Kalkes.
(Spolehlivý průvodce uzemím devonského vápence). 
____________________________________________ 

24. srpna

Jízda Vídeň – Adamov. V Brně mě již očekává vrchní nadlesní Heintz, který dělal nákupy osvětlovacího materiálu. Velké přípravy.
Mladý kníže Karel z Lichtenštejna, synovec vládnoucího knížete, přijde jako jeho host zítra do Adamova a pozítří navštíví jeskyně v Josefovském údolí, zejména Výpustek, na který ho kníže Jan obzvláště upozornil. Já mám obstarat schůdnost chodeb a osvětlení. 

25. srpna 

(kníže Karel přišel na návštěvu na Nový hrad). 
Ráno 1krát, odpoledne 2krát, prolezl všechny kouty jeskyně —  ó běda —  

26. srpna

V 9,30 hodin dopoledne přišel kníže Karel, štíhlý mladý muž 18letý, k jeskyni. Byl tam postaven stůl, a já jsem zase vybalil část již zabalených kostí, abych je vyložil. Vrchní nadlesní Heinz přidal veškerou literaturu, která mně chyběla.

Poté, co bylo všechno vysvětleno a ukázáno, šli jsme o ¾ 10 dovnitř. Já jsem postavil ve všech bočních chodbách, pokud byly vidět, světla, tak, aby bylo možno z hlavní chodby určit rozlohu celé jeskyně. Tento druh osvětlení se všude líbil. Prošmejdili jsme všechna důležitá místa. Ve velkých síních bylo osvětlení magnéziem, a v Medvědím sále, stejně jako „zpětně“ měly být při vycházení zapáleny bengálské ohně; tyto byly ale zapáleny již při vcházení, a tak jsme měli při vycházení tak hustý kouř, že bez mé přesné znalosti místa bychom to našli jenom s námahou. Jeden horník skutečně zabloudil. 

Kníže byl velice spokojen. Pozval mě k večeři do Adamova a odpoledne velmi naléhavě k jízdě do Vranova (rodinná hrobka). 

Přišli jsme velice pozdě nazpět a já jsem spal v Babicích u Heintze. 

 

 

autor: krtek