by 
Poslední březnový víkend jsme se s klukama rozhodli strávit explorací v Andy’s cave. Měla to být zase jedna z rychlých hard-core akcí, které jsme si tak "oblíbili".
Cíl jsme měli jasný, v horních partiích, ve studni Metro přesunout sestupovou trasu mimo padající vodu. Jinak žádné další přestrojování, žádné hledání odboček, ani aktualizace map prostě nic jen útok na známé dno a následně explorace do nových prostor! Materiál pro postup do nových partií jsme měli v propasti již z větší části připraven. Před odjezdem nám však klekla skupinová vrtačka a tak jsme ještě narychlo sháněli náhradní, abychom vůbec mohli odjet. Nakonec nám vrtačku půjčil Zdenál Dvořák – díky!
S přibývajícími výjezdy postupně vyčerpáváme nápady, jak si výlet do Andy’s cave ještě více zpříjemnit. Nicméně ještě jeden jsme měli, a sice že celou akci odbydeme za sobotu a neděli. Ráno, když jsem odcházel z domu říkám přítelkyni: "Ahoj Zítra". Už při vyslovení této věty jsem mohl tušit, že se pojede zase na krev a o zábavu bude postaráno. Celá akce začala symbolicky na poklopu propadu Tumperek 29. 3. 2014 ve 4:00. Parta týpků s ospalýma xichtama nasedá v sobotu ráno do auta a odjíždí z rodné vísky…
Ve 13:00 jsme v plné zbroji začali vykopávat vchod. Celá plachta byla pod sněhem a sníh se dostal i do vstupní úzké části, kde je operování s lopatou pěkně o nervy. S vchodem jsme si hráli cca 30 min. Nakonec se nám daří špunt překonat a pohltila nás temnota propasti. Jsme pouze tři Bob, Mattes a Kuře. Sestup je tak svižný a první zastávka je až nad špuntovnou. Zde jsme se rozhodli vytvořit rezervoár pitné vody z retunc deky. Tohoto úkolu se ujmul Kuře. Já s Mattesem jdeme vystrojit propast Metro po suché straně šachty. Odbočka do partií Krohovna zůstává zachována. Metro jsme z důvodu urychlení výstupu rozdělili na tři úseky. Už zde, v zatím největší vertikále celé jeskyně, pozorujeme zvýšený vodní stav. Nahoře bylo totiž nádherně a tak nám sněhová pokrývka zajišťovala neustálý
přísun studené vody. Po přestrojení Metra pádíme dál a v Depu jsme byli 16:00. Zde Kuře vytváří dálší zásobník na vodu. Doplnili jsme materiál ze skladu v Depu a míříme ke dnu.
Na okraji první studny za Depem nás zastavil vzdálený rachot. Studnu jsme slanili a hluk se začíná stupňovat. Náhle nás zastavil vodopád, který padá skrze celý profil meandru, kterým se ubírá naše cesta. Byli jsme už stejně značně mokří a tak padá rozhodnutí, že vodu "proskočíme". Naneštěstí ani jeden z nás není skokan takového formátu, aby tři metry dlouhou masu vody jen tak proskočil, takže jsme všichni tři mokří do poslední nitky. Tímto jsme byli v teplotě okolo 3°C odsouzeni k neustálému pohybu. Množství úzkých míst a vertikálních stupňů poskytuje pohybu naštěstí dostatek a tak se nám daří podchlazení úspěšně vyhýbat. V čase 17:10 jsme se dostali do místa, kde jsme minule otáčeli. Neváháme a ke spitu nad další, pro nás, novou studnou přidáváme kotvu. Nacházíme se zde přímo na aktivu. Studna má odhadem 25 m. Zhruba ve třetině bylo lano "naďablý". Staré lano tedy Mattes vyměnil za nové. Pro mě a Kuřete to znamená několik minut klepání kosy. Nakonec se všichni úspěšně dostáváme na dno nové studny.
Zde nacházíme materiál z předchozích expedic. Polovina lan je v podstatě nepoužitelných a ostatní materiál také nevypadá nejlépe. Mezi věcmi nacházíme i kovárnu, kterou nás Andy žádal vytáhnout na povrch (Úkol splněn, už se u mě suší!). Vertikála se zde dělí na tři možná pokračování. Jedno jde přímo ve směru padající vody hlavního vodopádu, tam se mi moc nechce… Druhá varianta je suchá část, malé okno nad místem, kde leží hromada materiálu. Poslední cesta vede z nejnižšího místa studny krátkou lehce meandrující puklinou. Pod kterou se rozprostírá další asi 10m hluboká studna jejíž dno přechází v dóm. Na dně studny, kde je uložen materiál, je poměrně vlhko. Voda dopadá na dno ze strany, kterou jsme sestoupili. Ve spodní části studny ještě přibývá další vodopád z protější stěny. Hlavou mi prolétne: "Tady asi neuschnu…", a tak než kluci proberou a sepíšou materiál, který zde zanecháme, beru vrtačku a mířím k okraji další studny, která je položena na nejnižším místě. Rozkročuju se v meandru a přímo pod nohama mi proudí nevelké množství vody, které míří do "novejch". Situaci vyhodnocuju na kotvený "Y" a začínám vrtat. Po vyvrtání obou děr si všímám, že lano, na kterém se jistím, svádí vodu přímo z hlavního vodopádu přes moje ramena až k nohám. Jsem znovu durch promočen, ale zaráží mě, že už studenou vodu ani necítím, asi je něco špatně… Vidina zdolání nové studny je o chlup silnější než pud sebezáchovy a tak vytahuju kovárnu a začínám osazovat. Druhá kotva se v díře protáčí a nejde tak dotáhnout. Situaci komentuji několika peprnými výrazy. Kombinace vody, chladu, únavy a protáčející se kotvy mě morálně srazila na
kolena a tak se balím a vracím za klukama. Ti už mají vše sepsáno a Kuře nasazuje blokanty na lano. Je 18:30 a mi otáčíme k povrchu. Cestou vzhůru Mattes zjišťuje, že nově osazené lano je zase načaté, příště musíme v tomto místě instalovat týřidlo.
V Depu jsme přesně ve 20:00, doplňujeme vodu a jíme tyčinku. Na větší oddech není čas, teda vlastně teplo. Začínáme se soukat do meandru vzdechů. Cesta je zdlouhavá, ale nakonec se dostáváme ke Studni radosti, teď už máme vyhráno. Zbývá vylézt přibližně 200 m špagátu, což nám oproti rvaní se meandry nečiní žádný problém.
Dlužno dodat, že rezervoáry na vodu se Kuřeti povedly a za dobu trvaní akce se oba naplnily min. pěti litry vody.
Po bezmála dvanácti hodinách vylézáme z propasti ve 23:30. Je jasno a mrzne. Převlékání do suchého oblečení
komentuji se slovy: "To je lepší než sex!". Noční ubytování jsme si domluvili na Gjaid Almu a tak zbývá asi hodina cesty k útulné horské chatě a spacáku. Na Gjaidu jsme ve čtvrt na dvě a k našemu překvapení mají ještě otevřeno, takže se občerstvujeme zrzavým mokem. Jen Kuře „Starej pivař" usrkuje čaj :-). Ráno chatu opouštíme v 8:00, díky změně času spíme jen asi 4 hodiny, ale zatím to stačí. Před odjezdem se ještě stavujeme u Míly na kafe, kde se potkáváme s Bubákem. Probíráme, co jsme udělali a co je potřeba udělat příště. Nakonec se loučíme a s kurzem nastaveným k Rudici, Obertraun opouštíme.
Příští akce musí proběhnout, až nebude v horách sníh. Voda cestu propastí znesnadňuje. Také snaha organismu vysušit promočený overal stojí hodně energie, která dřív nebo později chybí.
Bob, ZO 6-04 RUDICE
autor: Bob
