Začátek léta v Moravském krasu

Sotva skončily zimní mrazy, nastaly jarní plýskanice. Skončilo jaro, oslavili jsme jarní rovnodennost i letní slunovrat. Za tu dobu proteklo Jedovnickým potokem mnoho vody. Vody, které se podílely na tvorbě zatím druhého nejdelšího systému znají mnohá tajemství. Snažíme se některá z nich taktéž poodhalit, proto věnujem každou volnou chvíli k tomuto poznání.

Díky souhře různých náhod se mě podařilo navštívit milovaný Kras v mezivíkendovém čase hned dvakrát. Protentokrát jsem vynechal tradiční středu a tento den rozdělil na dva přilehlé. První polovina tohoto nastala v úterý. Sešli jsme se v teplý podvečer na základně já, Předseda s Boženkou, Franci a Maruška. Nejprve jsme část podvečera strávili obvyklým klábosením o věcech více či méně nepodstatných pod Hříbkem. S příchodem tmy jsme se vydali do jeskyně. Cílem výpravy byla, jak už máme dlouhodobým zvykem, Stará štola. Opět jsme poshazovali a odebrali něco napadaného kamení ,které se nám neustále sesouvá. Zbytek večera už byl jen o virtuálním jeskyňaření a odpočínku.

Druhou polovinou tohoto mezivíkendového bádání byl čtvrtek. Do Staré štoly jsem se vydal s Předsedou a Maruškou. Vysoukali jsme se až na vlastní čelbu, abychom posoudili situaci a zvážili další kroky. Z prostor HMŠ se bohužel díky velké nestabilitě vstupní šachtice sesouvá stále další a další bloky. Rozhodli jsme se proto, že práce ve štole na čásek pozastavíme, než dojde k definitivnímu usazení podmáčenýchbloků a soustředíme své síly na vedlejší Odporný komín.

Páteční odpoledne znamenalo obvyklý návrat do vápencové pecky rozléhající se severně naší metropole. Byl to i den návratu do Odporňáku po tříměsíční odmlce. První práce ,potřebné před zahájením prací prolongačních byly o tom, že jsme poshazovali všechny kameny při předešlých akcích vyproštěné až do Velké síně. Tohoto úkolu jsme se zhostili společně s Kukličem a Vláďou. Podařilo se nám vyčistit celý první horizont a i část následného komínku. Danča s Raďasem nám tvořili "povrchovou hlídku" ve Velké síni a čas tímto trávený věnovali vytahování dalších kamenů, tentokrát z přístupové chodby Staré štoly.

V témže čase se pracovalo i v jeskyni Barové. Vlasta s Vojtou pokračovali v budování medvědí hřbitovní expozice v Liščí chodbě, holt se nám ten kongres blíží, tak ať je se čím chlubit.

 Sobotní den byl opět plně věnován oblasti jv.zlomu. Na lokalitu jsme se vydali v těsně poobědovém čase ve třech skupinách.Kuklič, Maruška a Vláďa pokračovali v čištění vertikálního průstupu od volných kamenů. Tentokrát pokračovali směrem vzhůru, z prvního horizontu dále a výše směrem k čelbě. Raďas si vzal na starosti dva brigádníky, se kterými pokračoval ve vyvážení kamenů ze Staré štoly a v jejich transpotu ke Kufru. Poté se odebrali na zaslouženou exkurzi n KLASICKÉ Májovkové kolečko.

Já s Dančou jsme se vydali pod Vysoký komín, kde nám bylo opět po dohodě s ADAVAKem dovoleno něco vyplavit. Pokračovali jsme stále nejperspektivnějším jihovýchodním směrem, kde jsme opět o nějaký ten metr postoupili. Tak jsme se do práce zabrali, až nás kolegové vracející se z Odporňáku museli vyzvednout. Ještě chvíli jsme zaplavili společnými silami a poté se vrátili k usušení do teplíčka louky před jeskyní.

Ve večerních hodinách jsme se do jeskyně opět vrátili. Tentokrát v sestavě já, Kuklič a Maruška jsme v Odporňáku vylezli přímo až na vlastní čelbu, kde jsme započali ve vlastních prolongačních pracech. Na konci dómku, který se nachází v nejvyšších místech komínu jsme rozebrali kamenný zával, který zatarasoval úzkou puklinu. Z této však vane takový průvan, že sedimenty na jejím dně jsou úplně vysušené, na ozdíl od bláta všude kolem se nacházejícího. V její horní části je závalek dočista propraných kamenů. Po zvážení situace a promyšlení dalšího postupu jsme se odebrali k odpočínku.

Nedělní slunný den jsme strávili pracemi lehce odpočínkovými. Kuklič pokračoval v čištění vstupních částí Odporňáku. Já, Danča, Vláďa a jeden ze sobotních brigádníků jsme se vydali k Srbskému sifonu. Účelem této akce byly přípravné práce k instalaci průtokového měřidla, které tam budem instalovat pro účely výzkumu prováděného Karlovou univerzitou pod vedením Jiky Bruthanse. Po návratu do teplíčka Josefovského údolí jsme pobalili své sakypaky, rozloučili se milovaným krasem a odjeli k očistě a odpočínku do svých bydlišť.

Nedělní nocí se týden přeloupl do týdne dalšího, už dvacátého šestého . Bádací týden jsem započal obvyklou a oblíbenou středou. Podvečer tohoto dne byl věnován povrchové rekognoskaci terénu v nejbližším okolí vstupu do jeskyně. Společně s Předsedou, Vlastou a Maruškou jsme nejprve vylezli skoro k vrcholu rozhraní Býčí skály a Modrého rysa za účelem prohlídky závrtu nad jeskyní Svozilka. Poté jsme postupně prozkoumali celou tuto oblast až k vrcholu Krkavčí skály, přičemž jsme hledali a pozorovali povrchvé krasové jevy této oblasti vývěrové delty systému. Další činnost tohoto večera spočívala v přípravných pracech potřebných k prolongaci Odporného komína.

 Čtvrteční podvečer byl dalším dnem návštěvy milovaného krasu. Práce jsme tentokrát rozjeli na dvou pracovištích. Předseda, za podpory Boženky , pokračoval v prolongaci nadějné chodby za Mořským okem. Já s Maruškou jsme se odebrali do Odporného komínu. Nejprve jsem odstranil kámen, který se nám předešlý víkend svalil do průlezu a bránil pohodlnému přístupu. Pak jsme natáhli od rozvaděče ve Velké síni až na vlastní čelbu nový kabel, který nám bude v budoucnu sloužit jako ovladací pro plavící čerpadlo, případně komunikační pro spojení s civilizací. Odzkoušeli jsme jeho funkčnost a odebrali se k zaslouženému odpočínku.

 Po tyto dny pracoval na svých lokalitách i Vlasta, který ke svému oblíbenému kostišti v Barovce protentokrát přidal i pracoviště další. Spolu s profesorem Horáčkem a jeho studenty pokačovali ve výkopových pracech v suťovém kuželu před vstupem do jeskyně.

Páteční odpoledne bylo opět okamžikem návratu do Josefovského údolí před nastupujícím víkendem. Brzy po příjezdu jsme se odebrali schladit svá rozpálená těla do chladivých útrob býčiskalské sluje. Obvyklou sestavu mé maličkosti, Kukliče a Marušky doplnil tentokrát i nový člen týmu Jirka Skalička. Nasoukali jsme se do úžin Odporňáku, abychom pokračovali v pracech, které nám mají dopomoci tu Amatérku předehnat. Nejprve jsme do nejvyšších míst vytáhli další hadici. Délka těch, které jsme měly nataženy, nedostačovala k tomu, aby dosáhla až naúplnou současnou čelbu. Zbývající čas jsme strávili rozšiřováním koncové pukliny pomocí pyropatronek na průleznou velikost.

Tropické počasí sobotního dne nás zahnalo do chladu a vlhka jeskyně hned v popoledních hodinách. Já, Kuklič, Maruška a Jirka Skalička jsme se vydali opět do Odporňáku. Prvním úkolem této akce bylo odstranit jeden z kamenů ve vstupní vertkále, který se v těchto silně zkorodovaných místech uvolnil při pátečním sestupu. Stáhli jsme do bezpečných míst hadici tlakové vody a ovládací kabel. Po odstranění mazlíka jsmevše uvedli do provozuschopného stavu a dolezli až na vlastní čelbu. Chvíli jsme se ještě věnovali rozpatronkovávání koncové pukliny, a když nastal čas, ve který nám bylo ADAVAKem dovoleno zakalit vodu, spustili jsme hydrotěžbu. Podařilo se nám vyplavit takřka všechen sediment pod závalkem a tím vytvořit dostatek místa pro jeho bezpečné rozebrání. Po několika hodinách těchto prací jsme se promáčeni, ale spokojeni s množstvím odvedené práce vrátili na základnu.

 V době, kdy jsme se plácali v Odporňáku, Danča s Vláďou pokračovali ve zkrášlování Velké síně. Odvozili poslední dávku kamení od Staré štoly ke Kufru. Poté těmito kameny začali zarovnávat tůň smrduté vody ležící bokem toku Jedovničáku. Těmito pracemi dělají velice záslužný čin, jelikož se tím jenk zbavíme cizorodého materiálu a i cesta k Rudově štole bude příjemnější. Když už jim byla tato práce monotónní, přesunuli se k Mořskému oku. Nízké stavy podzemních vod se projevily i v této tůňce a je možno se touto cestou dostat na pracoviště v chodbičce za okem bez nutnosti břit podplavávat, případně se máchat v Kaňonech. Začali poto odebírat píseček ze dna této tůňky pro zvětšení průlezu, a tento součaně rozsypávali na cestu u ústí Kaňonů k dokončení návratu této k přírodnímu stavu.

Neděle byla dalším z tropických dnů. Rozhodli jsme se ho proto prožít jak správní rekreanti odpočínkem. Vláďa vzal Jirku Skaličku na exkurzi do Skalního zámku, Danča se odebrala do Kufru pokačovat ve zkrášlovacích pracech. Vláďa s Jurou se po návratu ze Skaláku ještě chvíli věnovali písečku v Mořském oku. Posléze se všichni tři vrátili za námi na zasloužený oběd.

 

 Vedro stále neupadalo, rozhodli jsme se proto před ním schovat i na zbytek dne. Cílem naší výpravy, které se kromě mě zúčastnili Raďas, Vláďa, Danča a tři Jirkové ( Kuklič, Skalička a kamarád egyptolog – nějak se nám to přejirkovává 🙂 ) se stala Floridská pláž. Abychom si rekreaci na písečné pláži mezi kokosovými palmami a hosteskami s lahodnými nápoji dostatečně zasloužili, první část akce byla věnována práci. V prostorech za Mapou republiky se nachází jeden z neprozkoumaných komínů s velmi výrazným průvanem a skapem. Věnovali jsme proto nedělní odpoledne pracem spojenými s jeho průzkumem. Donesli jsme do těchto blátivých míst dlouhý skládací hliníkový žebřík, aby nám usnadnil první metry výstupu. Vytáhli jsme ho do nejvyšších možných míst pod nástupem, připrovazkovali ho k různým výstupkům aby s námi nespadl a zahájili výstup. Podařilo se mi vylézt do výše asi 10 metrů, kde se průlez částečně zužuje.Po posouzení situace a naplánování dalšího postupu jsme se už věnovali vlastní rekreaci. Takřka patnáct metrů vysoký, skoro kolmý blátivý svah končící v obrovské vrstvě bláta k radovánkám přímo vybízel. Strávili jsme proto několik hodin doznívajícího odpoledne veselení se na této úžasné skluzavce vedoucí až na Floridskou pláž. Poté, co některým z nás zůstaly v blátě nedobytně uvězněny součástky oblečení a obutí, odebrali jsme se k očistě.

Večer zpestřený bouřící oblohou nadd Babickou plošinou jsme strávili odpočínkem před nadcházejícím, prodlouženým krasotýdnem.

autor: lblazek