by
Program tohoto víkendu měl být spíše exkurzní, dorazila Zuzka s Bárou a jejich skalní duchové. Mladí členové tohoto jeskyňářského kroužku si přijeli prohlédnout jeskyni Dagmar a u toho vytahat pár symbolických kýblů hlíny. Přesunuli jsme se do Propasti pod Kaplí a pustili se do vyklízení kamení a odkopávání hlíny ze dna. Díky mimořádnému objevitelskému a kopáčskému nadšení se "ochutnávka práce jeskyňáře" zvrhla v regulérní pracovní akci.
Kýble se plnily sice jen poloviční až třetinové, zato však byly odesílány nahoru do Dómu nádob ve vysokém tempu. Ze dna propasti jsme vytěžili všechny naporcované kameny, poté dále odtěžovali hlínu a obnažili další skalní stěnu, která zdánlivě uzavírá možnost přímého postupu ve směru tektoniky Propasti pod Kaplí. Každopádně indicie jsou takové, že po dalším zahloubení dna snad bude možné stěnu podejít a pokračovat. Až se všichni protočili na čelbě, vracíme se na povrch na svačinu a následuje odměna v podobě slíbené exkurze po jeskyni. Skalní duchové byli s exkurzí spokojeni, já zase s odvedenou prací a s vědomím, že jeskyňáři nevymřou. Už teď se mezi členy kroužku zřetelně rýsují budoucí posily pro bádání v Moravském krasu, jestli se někdo z nich skutečně uchytí je otázka, každopádně základ mají výborný.
Když všichni odpoledne odjeli, vracím se ještě na chvíli do Propasti pod Kaplí trochu se věnovat plazivce. Výsledkem je pár nových šrámů po těle, roztržená nohavice na overalu, hromada šutrů na couvačku vytahaných z plazivky a postup na čelbě o 0,5 m. A ten pohled dál rozhodně stojí za to! Tentokrát jsem vybaven foťákem, takže okamžitě dokumentuji nově shlédnutý prostor. Špatná zpráva: pořád je to úzké a neprůlezné. Dobrá zpráva: plazivka valí stále v přímém směru, stoupá vzhůru (jak strop, tak hlinité dno) a volný profilu se nezmenšuje. Ještě pár fotek a návrat na povrch. Tím ale sobotní program zdaleka nekončí.
S Liborem a Janou se přesouváme do Suchdola na besedu pořádanou ZO Topas pro místní občany, kde byly prezentovány aktuální postupy Topasáků a Kerberosáků na lokalitách v okolí Suchdola. Sešli jsme se tu i s jižany Erikem a Lazarem. Ti byli odhodláni ještě něco podniknout, tak jsme se po krátké debatě a s mezipřistáním u Němců dopracovali až na parkoviště u Balcarky. Pro noční sestup jsme si vybrali Vintocké propasti. Když jsme vylezli zase ven, byla už neděle. Ještě jsme si prohlédli medializovaný propad u silnice a pak se rychle vrátili z mrazivé noci do tepla základny u Němců. To byl opravdu maximálně využitý den 🙂
V neděli opět nádherné počasí, takže povrchovky, toulání po okolí, kontroly závrtů a propadání. V Jedelském propadání potok stále teče, odtéká 2. ponorem. Nad tímto ponorem se opět sesula část svahu. To ostatně konstatujeme prakticky po každé návštěvě propadání, poslední rok dva to ujíždí neskutečně rychle. A z propadání přes les až do Baldovce, kde na mě už čekal bus.
autor: lukas
