Únorová Andy's cave - Jeskyňář.cz

Před čtrnácti dny jsme podnikli další výpravu do Andy’s Cave. Úkolem akce bylo dostat se až do koncových partií zvaných „Kameňákovo". V průběhu sestupu aktualizovat technický plán jeskyně, a pokud to půjde pořídit nějakou dokumentaci.

Odkaz na video na konci článku.

V noci z pátka (7. 2. 2014) na sobotu přijíždíme do vesničky Obertraun. Naším base campem se opět stává Mílin Sportpenzion Schober. K našemu zklamání přijíždíme tentokrát pouze ve třech (Bob, Mattes, Kuře). Bubák musí bohužel plnit pracovní povinnosti.
V sobotu se nedočkavě probouzíme ještě před budíčkem, který jsme stanovili na 7:00. O chvíli později se už pohupujeme v kabince lanovky, která nás pomalu transportuje z mlžného oparu, jež se v údolí převaluje. Na vrcholu Krippensteinu je krásné slunečné počasí. Výška sněhu něco málo přes metr a tak neváháme a nasazujeme lyže. Na chatě Gjaid Alm si čistě kvůli zavodnění dáváme jedno točený a přezbrojujeme z lyží na sněžnice. Ještě se zde necháváme se slovy: "Ať nás líp najde" očuchat lavinovým psem horské služby, která zde má cvičení a vyrážíme

směrem k díře. Zimní cesta na Simony Hütte je vedena odlišnou trasou než letní. Cesta je však vyšlapaná od skialpošů a tak je orientace bez problému. Odbočku k jeskyni taky trefujeme na první dobrou a deset minut po dvanácté začínáme s vyhrabáváním vchodu. Plachta, kterou jsme loni nainstalovali, drží a vchod tak pěkně "dýchá". Rovněž orientační tyčka u vchodu je zatím nepoškozená na svém místě.

Do jeskyně zalézáme v 13:15. Po cestě překreslujeme v tech. plánu kotvení tak, aby odpovídal skutečnosti. Na pár místech doplňujeme kotvení, na které při poslední akci nezbyl čas. Po cestě také v rychlosti zkoumáme některé odbočky. To už ale stojíme na začátku oblíbeného „Meandru vzdechů". V této hrozné puklině opět proklínáme transporťáky, které se seknou všude, kde je to jen trochu možné. V 18:00 se dostáváme do „Depa" (dno studny za Meandrem vzdechů). Zde balíme lana a komplet vystrojovací materiál na další postup směrem ke „Kameňákovu". Dle informací, které jsme obdrželi od Andyho, je nalezení průlezu z Depa do Kameňákova trošku obtížné. Údajně zde ztroskotaly dvě expedice kvůli tomu, že toto pokračování vůbec nenašly. Nám se však naštěstí cestu najít podařilo. Jeskyně tudy pokračuje dalším meandrem. Hned na jeho začátku

jsme vypátrali novou odbočku, která vede nad bivak (není značená v mapě). Meandr ukončuje asi 12m hluboká studna. Po zjištění stavu lana a kotvení všechno raději měníme a osazujeme zde nerezovou kotvu a spit jako pojistku, sichr je sichr! Kotvení ve všech následujících studnách nebylo v nejlepším stavu. Všude byly osazeny "Waltrovky", které místy připomínali záhadné živoucí organismy. No-name plakety, do kterých byly karábky cvaknuty nám taky moc důvěry nepřidaly. Celý tento komplet visí na spitu v ne úplně ideální stěně, jak zjišťujeme poklepovou metodou. Padlo rozhodnutí, že celou trasu přestrojíme, nikdo z nás nechce pokoušet štěstí… Představy, že by se zde za těmi hroznými meandry někomu něco stalo, hned zaháníme a vše děláme tak, abychom co možná nejvíc předešli nějakému průseru.

Po slanění dvou studní se před námi otevírá dómek se zříceným stropem. Části spadlého stropu leží na dně. Bloky tak nějak levituji zaklíněné mezi stěnami a tak Mattes vydává rozkaz nedýchat. Cesta z dómku pokračuje jak jinak než skrz další meandr. Ne moc dlouhý ale o to užší. Zprvu se nám nedaří najít cestu kudy by se do něj dalo nalézt. Na to konto sundávám cajky a za zvuků párajícího se overalu nalézám kde je to jen trošku možné. Nakonec nacházíme relativně "pohodlně" průleznou úžinu. Následuje další cca 15ti metrová studna, ve které se dostáváme opět na aktivní tok podzemních vod. Na dně jsou malá jezírka, ze kterých se dá pohodlně pít, čehož hned využíváme. Hodinky ukazují 23:45, už jsme v díře skoro jedenáct hodin, čeká nás ještě cesta ven a sjezd na lyžích zpět do Obertraunu, tak velíme k návratu. Materiál, který jsme donesli až sem, zde necháváme zavěšen.
Zpátky v Depu ještě zapisujeme materiál, který jsme zde zanechali a 0:45 začínáme stoupat k povrchu. Na zpáteční

cestě jsme zvolili taktiku podávání pinglů, což cestu skrz Meandr vzdechů značně usnadňuje. Celkem rychle jsme v šachtě „Metro" a postupně se cpeme do „Špuntovny". Zde se Kuřeti sekl nejdřív transporťák a pak i celý Kuře. Nasranej na nás volá: "Dál už nejdu! Buď tady budu spát, nebo se vodříznu!". 🙂 Mattes mu však oba tyto nerozumné návrhy rozmlouvá a tak můžeme ve výstupu pokračovat. Ven z jeskyně jsme se dostali ve čtvrt na pět. Je polojasno, mrzne, ale naštěstí nefouká. Rychle se převlékáme z durch mokrých hader. Nasazujeme opět sněžnice a začínáme ťapat zpět na Gjaid Alm. Na chatu dorážíme v 6 ráno. Začíná drobně sněžit. Bohužel je zde tma a tak asi občerstvení nebude… Bereme si lyže ze skladiště a pokračujeme v ranním tripu směr sjezdovka. Na sjezdovku jsme dorazili za hustého sněžení v 7:00. Začalo se rozednívat. Sjezd dolů nám zabral cca hodinu. Bylo to dáno tím, že ve vánici jsme nic neviděli a taky kvalitou sjezdovky, která se v dolních partiích stala zmrzlou plotnou posypanou kameny. I tak byl sestup na lyžích výrazně rychlejší než posledně po svých. Po celém dni a s těžkým batohem na zádech mám však pocit, že mě zvláště v prudších úsecích sjezdovky shoří nohy.

Po asi 24 hodinách tedy kolem osmé jsme zpátky u Míly a jdeme se jí nahlásit. Jak nás vidí tak se ptá: "Kam máte ještě namířeno?" "Nikam, vždyť jsme teď došli." Obviňuje nás z toho, že si z ní děláme prdel a zve nás na snídani, kterou opravdu potřebujeme! Nabízí nám, že můžeme zůstat v podkrovním pokoji, který dnes nebude potřebovat. S díky tuto nabídku přijímáme, představa, že máme sednout do auta a jet hned domů není moc líbivá. Obertraun opouštíme asi v 13:00.
V jeskyni máme sestupovou trasu i materiál připraven na útok na samotné známé dno. Pokud vše půjde hladce, měly by na nás čekat na příští akci nějaké objevy!