by
S počátkem každého nového roku nám všem naskakují obrovské množství povinností. První z nich začíná úderem půlnoci, a to otevřít láhev šampaňského. Další úkoly se navalují ihned poté. Musíme sami sobě slíbit, že přestanem kouřit. Někteří chceme přestat pít, jiní pít začínaji. Není nad to, mít za rok s čím končit. My pomatenci, kteří věříme v objevení tajemné cesty do podzemní říše se snažíme si dávat závazky že zhubnem na polovic, aby plazivky pro nás zatím nedostupné byly v dalším období pouhou legrací. Tyto naše naše noční můry mohou být proto bezostyšně nahrazeny nočními můrami jinými, a to těmi spojenými s blížícím se termínem podání daňového přiznání. Pro jedince, kteří se rozhodli trávit svůj volný čas organizovaně, vyvstávají i další ponovoroční oficiality. Těmito jsou zákonem o občanských sdruženích předepsané výroční schůze. Ale každé zlo je vždy k něčemu dobré. Člověk alespoň pozná svoje spolubadatele. Lidé, se kterými se pravidelně setkáváme na pracovních akcích v oblastech svého zájmu nám nejsou vzácní. O to vzácnější jsou nám lidé, které v jeskyni nepotkáme, jak je rok mezi výročkami dlouhý. Holt, každý má své různé priority, rúzné oblasti zájmu. Od lidí, se kterými spolupracujeme se nedozvíme, co děláme dobře a co špatně. Hrajem na stejné vlně. Proto nám tato řídká setkání s touto druhou skupinou jedinců přináší mnoho užitečného. Krom druhořadých rad jak co máme dělat se dozvídáme i ty nejpodstatnější. Co dělat nemáme, a pokud by to aspoň trošku šlo zařídit tak ani nesmíme. Třeba objevovat. Třeba místo toho sedět u řeky a krmit kačenky.
V duchu blížící se výroční schůze ZO 6-01 jsme se vydali v čtvrteční podvečer do oblasti zájmu našeho, Odporného komínu. Události předešlých týdnů nás nabudili k určitým očekáváním. Výskyt tajemných zvuků, které byly vyvolány obrovským průvanem v oblastech stovek metrů od volných nepodzemních prostor. Výskyt kulmských břidlic v oblastech a výškách, kde by je nikdo neočekával a nemají tam logické opodstatnění. Blížící se spojení s nedávnými objevy HMŠ. Společně s Kolbim jsme se vysoukali do oněch inkiminovaných nejvyšších míst pracoviště. Naděje, že nadcházející den oznámíme celému širokému plénu badatelů nejnovější postupy však upadla s našim průstupem do koncových, zatím známých míst. Proudnice umístěná předešlý víkend sice udělala na rozdíl od lidského faktoru svůj zasloužený díl práce, ale přisvé činnosti uvolnila i jeden z bloků, který se v sedimentech uschován nacházel. Tento mazlík o váze asi sto kilogramů sice budil zasloužený respekt, ale znemožnil nám nahlédnout do míst vlastní čelby. Pouklízeli jsme alespoň jeho menší bratříčky do bezpečnějších míst, kde nás neohrožovaly při sestupu a následném budoucím výstupu na pracoviště.
Pátek už byl oním dlouho očekávaným dnem. Dnem setkání velkého počtu bývalých, současných i budoucích blátotlačků. Lidí, které na temných a vlhkých prostorách lákají různé, mnohdy i protichůdné skutečnosti. Výroční schůze se zdařila, lidí se sešlo mnoho. Pěkně jsme si poklábosili, schůzovní gulášek byl vynikající. Sice se tento den i přes obrovský počet zůčastněných osob v jeskyni neudělalo vůbec nic, ale aspoň jsme se dozvěděli i nedozvěděli mnoho věcí. Poznatek, že kdo nic nedělá nic nezkazí je taky poznatek.
Sobota byla prvním regulérním bádacím dnem. Většina aktivní části skupiny sice odjela na již dříve domluvenou exkurzi do jedné nejmenovatelné lokality mimo MK, ale my zbylí jsme se určitě taky nenudili. O zpestření dne se nám postaral Alda Havel, který přivezl skupinku skautů a hlavně skautek. Tito nám opět velice výrazně pomohli s úpravou Nové BS a za to dostali obvyklou odměnu v podobě exkurzního kolečka. Díky velice vysokým vodním stavům v jeskyni, které byly způsobeny prudkým oteplením v posledních dnech byla moje oblíbená trasa doplněna o jindy nepoužitelné atrakce. Našim hostům a hosticím se určitě líbily vložky typu pád po hlavě do rozbouřeného Jedovnického potoka, či plavba hučícími Kaňony. Pevně věřím, že se s nimi opět brzy setkáme. Aldo dík, více takových 🙂 . Po rychlém osušení a ohřátí se jsem vyrazil do jeskyně znovu. Tentokrát v doprovodu Předsedy jsme se v Odporňáku věnovali odstranění onoho mazlíka, který nám bránil v průstupu na čelbu. Za použití různých hmatů a chmatů se nám podařilo jej překulit zpátky do míst, kde nezavazí a pěkně si hajá na bezpečném místě.
V neděli jsme se vydali do jeskyně také. Mě s Kukličem opět doplnil pro nedělní akce už nepostradatelný Dagmarák Vláďa. Vydali jsme se opět šedesát metrů nad aktivní tok Jedovnického potoka, abychom provedli další hydroopatření pro kýžený další postup. V podvečerních hodinách jsme se se střední částí krasu rozloučili a vydali se do svých domovů rozjímat, jestli by nám nebylo lépe v domově důchodců.
autor: Hadař
