by Od Štědrého večera neuplynulo ani 24 hodin a do krasu přijíždějí první účastníci poslední pracovní akce v roce 2018, Jenda se Šlimecem. Další den trávili svátečně, tj. jen nějaké povrchovky, návštěva Vandrácké jeskyně apod. V průběhu dne se k nim připojuje Růžovka. Ve čtvrtek 27. chystají dřevo, přijíždí Krteček se Zuzu a do Jedelské ventaroly zajdou na kontrolu stavu. V pátek dojel Vojta a společně s Jéňou, Zuzu a Krtečkem jdou bádat do jeskyně u Jedelské cesty, konečně se rozjíždí pracovní akce.
V jeskyni U Jedelské cesty společně vytahovali ven z jeskyně sediment uložený na deponii na dně vstupní propasti. V prostoru deponie se tak udělalo zase dost místa a po ukončení pracovky si šli Zuzu s Krtečkem zatěžit ještě na pracoviště v puklině, a i když pracovali jen ve dvojici, tak dnes vyklizený prostor na deponii zase z poloviny zaplnili.
V sobotu 29. přijíždí Aranka, Honza a Matouš a všechno osazenstvo základny jde bádat do Jedelské ventaroly s cílem pořádně máknout na dně Velkoopatovické propasti (VOP). Poslední akce byl dole na čelbě problém se vzduchem, na to jsme teď ale připraveni – do jeskyně jsme dotáhli baterii, větráček a kopoflex, kterým budeme vhánět vzduch dolů na čelbu. Větrání se ukázalo jako účinné, takže nebyl důvod dnešní pracovku ukončovat kvůli vzduchu a kopalo se dokud byla chuť a síla. Po dnešním zásahu je propast hlubší o více jak 1,5 m a konečně mění svůj průběh – začíná se rovnat do horizontu. Jsme spokojeni, máme velikou šanci, že jsme se konečně dokopali na dno a jsme tak v onom pomyslném kolenu tohoto zahliněného sifonu.
Bylo nás hodně, takže část lidí současně pracovala na dvou dalších drobných úkolech ve Ventarole: pokračovalo se na rozrážce v levé odbočce (byla zachycena skalní stěna a očištěna až ke skalnímu dnu) a v trativodu „střeva“ jsme rozšiřovali jeho koncové neprůlezně úzké partie (dnes byl cítit jen slabý průvan).
To ale ze sobotního bádání nebylo vše. Jenda rozebral vrátek z jeskyně Dagmar a zjistil, že kromě zarezlé brzdy bude potřeba také převinout cívku a rovnou si to celé vzal na starost. A Krteček si ještě hrábnul i v jeskyni U Jedelské cesty, opět z čelby „v puklině“ vytahal pár kýblů hlíny a kamení na deponii pod žebříkem. Čelba vypadá stále stejně – puklinou je vidět dál pod sklonem 45°, vepředu je vidět i drobná krápníková výzdoba. Za oba dny je zde celkový postup 1 m do hloubky. Večer na základnu dojíždí ještě Kača zelená, bude nás tak na práci ještě víc.
Ráno se rozdělujeme na 2 skupiny – UJC a JV. V jeskyni U Jedelské cesty se těžilo jak přímo z čelby, tak také materiál z deponie a vše končilo na povrchu před jeskyní. Postup přímo na čelbě nebyl nijak zázračný, ale v součtu s odtěženou deponií skončila na povrchu další hromada hlíny. Druhá skupina v Jedelské ventarole pokračovala v rozšiřování trativodu „střeva“, posunuli jsme se zase o kus dál, chodbička se stáčí prudce doleva a po necelém metru zase ostře doprava (tam už není možné nahlédnout). Leželo zde pár kostiček, také lebka zajíce. Protože je pokračování stále velice úzké, začínáme přemýšlet, zda má aktuálně význam tudy pokračovat dál. Krom toho jsme dokončili rozrážku v levé odbočce a v chodbě je tak obnažen kompletní příčný profil začištěný až na skálu. A dokončili jsme i rozrážku k levé stěně kousek za vchodem do jeskyně. Tuto činnost tedy máme hotovou a zjištěné údaje o skutečné šířce chodby a jejím tvaru budou doplněny do mapy jeskyně.
Na Silvestra jsme popracovali stejně jako včera na obou lokalitách. Nad jeskyní U Jedelské cesty postavil Krteček trojnožku pro snazší vytahování kýblů z jeskyně. Poté se tam do práce pustil „Dívčí tým“ (Ari, Zuzu, Kača růžová a Kača zelená), který podal ukázkový výkon a končil až za tmy, kdy už z deponie pod vstupní propastí nebylo co vytahovat.
Pánové se vrhají do Velkoopatovické propasti v Jedelské ventarole zjistit, zda se dole jedná o čistý horizont nebo se snad začne celá chodba zvedat. Před jeskyni už bylo bahno tak rozježděno, že vyvážení koleček bylo možné jen s velkou námahou, takže jsme nakonec většinu sedimentu deponovali přímo v jeskyni. V průběhu dne tak byla ze dna vytažena další velká porce terra rosy (stále bez příměsí, kamení či kostí). A dnešní výsledek? Ne, stále jsme se nedokopali do vzestupné části tohoto sifonu, ani dole není žádný horizont, šlo pouze o krátké mezipatro (ve VOPce už druhé) a další průběh propasti se láme opět dolů! To je na závěr roku skutečně šokující zjištění a všichni nevěřícně kroutíme hlavou, jak hluboko tahle propast ještě povede a kam až nás zavede. A taky zda bude vůbec v našich silách toto tajemství rozlousknout. To už jsou ale otázky, které v roce 2018 nevyřešíme.
Za zmínku ještě stojí večerní dvoumužná akce Krteček+Honza, kteří byli zkusit možnost pokračovat v jeskyni U Jedelské cesty na novém místě. Krteček měl vytipováno jedno místo ve stěně vstupní propasti, puklinu směřující přibližně severním směrem. Ve dvojici z pukliny vytahovali kamení a postoupili minimálně o 3 metry vpřed, a i když je další pokračování na hranici průleznosti, stále je možné tímto směrem pokračovat. V poslední den roku 2018 tak bylo v jeskyni U Jedelské cesty otevřeno další pracoviště.
Po dnešních nemalých výkonech na obou lokalitách, se za tmy scházíme zpět na základně. Sdělujeme si poznatky a užíváme si poslední noc tohoto roku. Na večerní zábavu dorazil také Šmudla s Marťou, Milan s Anetou, Víťa s Hankou a Evžen. V průběhu večera se stihlo promítnou i pár videí „ze života Dagmaráků“, taková rychlá rekapitulace uplynulého roku. O půlnoci společně připíjíme na nový rok, aby k nám jeskyně byly přívětivé, odkryly něco ze svých tajemství, ale také abychom se z těch děr vždy ve zdraví všichni vrátili a mohli se spolu na všemožných akcích nadále potkávat.
Úterý, první den roku 2019. Všichni postupně balí, loučí se a mizí domů. Jen Krteček se Zuzu se mohli ještě jeden den zdržet a podnikli tak první pracovní akci roku 2019. Odehrála se v jeskyni U Jedelské cesty a z nově otevřeného pracoviště ve stěně vstupní propasti vytahali pár desítek kýblů ven na povrch. Pokračování je stále docela úzké, ale částečně volné a má smysl zkusit se tu dostat ještě kus dál.
Sváteční bádání je za námi, přineslo spoustu nových poznatků na obou lokalitách – v jeskyni U Jedelské cesty se stále pokračuje na pracovišti v puklině a zároveň bylo otevřeno nové ve stěně vstupní propasti. V Jedelské ventarole jsme dokončili všechny rozpracované rozrážky, prozatímně uzavřeli otázku trativodu „střeva“, ale především je tu ta VOPka… Tahle kompletně sedimenty zacpaná propast, kterou si poctivě musíme metr po metru celou vykopat, nás nepřestává fascinovat. Naopak, roste v nás napětí, kam nás tahle díra do středu země dovede. Snad se to podaří zjistit už v roce 2019.
autor: Maty
