by V roce 2001 pronikli členové rudické skupiny do nových prostor v závrtu nacházejícího se na Rudické plošině, cca 500m JZ od obce Rudice (60m od místního hřbitova).
První pokusy o průzkum tohoto závrtu byly zaznamenány ve třicátých a následně v osmdesátých letech minulého století. V roce 2000 se závrt samovolně otevřel a u paty kompaktní stěny v hloubce 5m byl nalezen malý trativod. Labilní vstup byl zabezpečen zkružemi a 5.11. 2000 byla provedena kolorační zkouška která potvrdila spojitost se systémem Rudického propadání a to v oblasti Obří dóm – Písčitý dóm. Následné otvírkové práce byly korunovány úspěchem 5.srpna 2001, kdy se podařilo objevit pokračování závalem na dně 7m hluboké propasti. Rozebrání závalu umožnilo 1.září 2001 proniknout do nových prostor propasti. Vertikální a geologicky zajímavý průběh propasti se zastavil na kótě –40m, kde probíhaly další, prozatím neůspěšné, otvírkové práce. Prokázána spojitost s podzemním tokem Jedovnického potoka a nadmořská výška vstupu (cca 525m m n. m .) dává tušit denivelaci více jak 200m!!
Geologický výzkum na lokalitě Krchůvek
RNDr. Dušan Hypr
Krchůvek je závrt s propasťovitým jeskynním systémem. Nachází se ve střední části Moravského krasu na Rudické krasové plošině, cca 500 m ZJZ od obce Rudice (60 m od hřbitova). Závrt je ve vápencovém hřbetu vrcholové části krasové plošiny v nadmořské výšce cca 525 m n.m. Geologická stavba je znázorněna na obr. č.3 Lokalita je vyvinuta pravděpodobně v habrůveckých vápencích ochozského sedimentačního cyklu (macošské souvrství). Vápence jsou však značně podobné ekvivalentu vintockých vápenců z okolí Ostrova u Macochy a stratigrafické zařazení bude vyžadovat biostratigrafický výzkum. Vápence jsou šedé, místy s polohami vápenců s hlíznatou až hlíznato – brekciovitou texturou a hojně s vložkami šedohnědých břidlic. Ve větších celcích se střídají polohy vápenců s deskovitou vrstevnatostí a vložkami břidlic s polohami vápenců s s lavicovitou a místy až s nevýraznou vrstevnatostí v nichž jsou vložky břidlic ojedinělé.
V prostoru závrtu a jeskyně probíhá šikmá asymetrická vrása s vergencí k ZJZ o výšce nejméně několika desítek metrů. Směr osy b je 10 – 25o, úklon vrstev je v křídlech vrásy kolem 10 – 35o a ve středním rameni vrásy 65 – 75o. Původně ohybová vrása byla dále deformována jako klivážová. Výrazná kliváž způsobuje na několika místech redistribuci hmoty břidličných poloh mezi litony kliváže a obdobně jsou reorientovány polohy s původně hlíznatou nebo hlíznato – brekciovitou texturou. Pukliny ac jsou strmé a mají směr 120o. V jádru této synklinály a směrem k východu pak lze nad habrůveckými vápenci očekávat vápence vilémovické.
Ve středním rameni vrásy je poklesový zlom (pokles východní kry, pravděpodobně i s horizontální složkou pohybu k jjz)- Zlom je vyvinut jako rozvětvující se systém kvaziparalelních a prohnutých ploch, včetně syntetických střižných doprovodných poruch a ve spodní části i antitetických doprovodných střižných puklinových zón. a drobných zlomů. VJV okraj poruchového pásma je zónou nejintenzivnějšího poklesu, místy s tektonickou brekcií o mocnosti do 5 cm.. V rámci zlomového pásma je východně od bodu 10 uvnitř zlomového pásma jen několik metrů mocná čočkovitá kra s relativně zabržděným poklesem. Její vjv tektonické omezení představují právě výše zmíněné antitetické střihy dvou řádů. Na několika místech jsou jako doprovod zlomu vyvinuty vlečné vrásy rozměru 0,5 – 2 m, dále přizlomová paralelní kliváž a místy jsou obnaženy plochy tektonických zrcadel.
Poklesový zlom ve středním rameni vrásy téměř kolmo přetínají tři příčné strmé zlomy v pozici tahových ac puklinových zón . Podle nich došlo vždy k poklesu ssv. kry. To je zřetelné zejména u bodu polygonu č. 7, kde proti sobě stojí dva odlišné bloky. V pokleslé nižší kře jsou vápence se strmou vrstevnatostí ramene vrásy (habrůvecké vápence s vložkami břidlic) oproti stratigraficky starším vápencům relativně vyšší kry z blízkosti jádra synklinály vrásy, s hrubě lavicovitou až nezřetelnou subhorizontální vrstevnatostí (možná v blízkosti hranice s vápenci sloupskými).
Mladou sedimentární výplň tvoří polymiktní, nestejnozrnné jílovité písky, s malým, proměnlivým množstvím štěrkovité příměsi. Tento materiál je jak v pokračování dna systému pod bodem pol. č. 10, tak i v trativodech u bodu pol. č. 7. Jedná se o přeplavený materiál tzv. staršího a mladšího pokryvu z nadloží rudických vrstev. Jejich základ tvoří přemístěný materiál – směs zvětralin hornin rudických vrstev. Pod bodem pol. č. 10 je i relikt hnědožlutých písčitých jílů (starší generace výplně). Analogické jíly jsou na bázi rudických vrstev v nedalekém okolí a mohly tak být k dispozici pro přeplavení do propasťovitého systému z prostoru dnes obnaženého vápencového hřbetu.
autor: Romec
