by
Začátek května přinesl možnost pobýt v krasu déle než obvykle, čehož jsme využili a naplánovali rozsáhlou pětidenní pracovní akci. Sešla se opravdu vydařená a početná sestava, byla sranda, pohodička, vypilo se nemálo lahví, zažili jsme neskutečné příhody (které jistý jižan přímo přitahuje) a mezi tím vším se průběžně bádalo v podzemí. O krasových eskapádách netřeba se rozepisovat podrobněji, to podstatné se událo především v propastech jeskyně Dagmar.
Příjezd do krasu a aklimatizace již ve středu odpoledne, do bádání se pouštíme ve čtvrtek ráno. Jako první nás čeká kontrola vody v propastech II a III, od toho se bude odvíjet program následujících dní. Při sestupu do II. propasti jsem úzkou puklinou ve stěně hodil kámen do paralelní III. propasti a ten dole žbluňkl do vody. V ten okamžik to vypadalo, že tady opět nebude možné zabádat. Ale po slezení až na dno II. propasti nebyla voda zastižena ani v nejnižším bodě, práce na propojení obou propastí mohly po více než roční vodou vynucené přestávce pokračovat! Okamžitě jsme se pustili do díla, do odtěžování tekutého sajrajtu ze spojnice propastí. (Pro připomenutí, o co se zde vlastně snažíme, doporučuji přečíst tento článek). Dělali jsme dnes tak dlouho, dokud nebyly oba již dříve nachystané železobetonové panely kompletně zasypány. Tedy spíš zality blatem, protože sediment zde je skutečně největší extrém, který lze v jeskyni Dagmar najít. Po zaplnění deponie se jdeme na povrch usušit.
Pracovní morálka je dnes výborná, takže nakonec stíháme odpoledne ještě jeden sestup pro změnu do Propasti pod Kaplí a i zde jsme ze dna propasti přesunuli do Dómu nádob značné množství hlíny. Doplním zajímavou informaci: Při poslední akci jsem ze dna Propasti pod Kaplí vynesl neforemnou hroudu prosintrované hlíny, ze které trčela šnečí ulita (v této vrstvě jsme jich napočítali už kolem deseti). Překvapení přišlo doma, když se po důkladném opláchnutí sintrové hroudy od blata ukázalo, že kromě šnečí ulity je tu i sintrem zalitá zčernalá kost. Vzorek byl nafocen a předám k dalšímu zkoumání.
V pátek jsme se všichni věnovali pracem kolem základny, stavbě nového venkovního stolu, ale samozřejmě došlo i na propast II. Změřit rozměry dalšího panelu, na povrchu na míru uříznout, dopravit do propasti a usadit na místo, to vše se bez problémů povedlo. Odpoledne jsme ještě zastihli poslední výpravu do Sloupských jeskyní a v Kůlně promazali panty a zámky na uzávěře do Křížových jeskyní.
A sobota opět ve II. propasti, úkol jasný: přemístit za včera usazený panel co nejvíc materiálu ze spojnice propastí. Dnes už to nebylo tolik o tekutém blátě, bylo mnohem víc kamení a taky jsme se dnes během těžby propracovali až k vodní hladině. Pracovník na čelbě tak měl válení v hnědé kaši zpestřeno občasnou ztrátou pevné půdy pod nohama, to když sem tam nějaký kámen zajel pod vodu. Krásně nám to vyšlo, deponii za nově usazeným panelem jsme zaplnili přibližně v okamžik, kdy by se těžba dole stejně zastavila kvůli vodní hladině. Podle toho, o kolik jsme za ty 3 dny postoupili a ze situace na dně, jak se kameny snadno hrnou pod vodu, usuzuji, že nás od průniku na dno III. propasti dělí už jen jediná akce. Tedy pokud voda dovolí…
Poslední den se osazenstvo postupně rozpadá a odjíždí domů, vytrvalci ještě dolaďují poslední vychytávky kolem základny. Společně zakončujeme vydařenou akci krátkou zastávkou u Němců a pak už se každý dáme zase svou cestou.
Pracovní akce se zúčastnili a patří jim za to veliký dík: Adam, Amálka, Andrea, Dejv, Honza, Iva, Jarda, Jaryn, Kuba, Kuča, Lída, Maty, Ráďa, Rosťa, Šmudla, Termit, Zuzka
autor: lukas
