by 
Na základnu jsme přijeli celkem pozdě, na kopání už nebyl čas, tak jsme alespoň zkontrolovali stav v propadání V Jedlích. Dlouhodobé sucho se projevilo i zde – Jedelský potok netekl, v řečišti nebyl ani náznak kaluže.
V sobotu ráno jdeme do Jedlí (Jaryn, Jenda, Bramborák, Tonda, Maty). Ze sondy v Mlhově závrtu jsme nejdřív v kýblu vytahali 26 žab a jednoho čolka a pak se pustili do prohlubování.
V hloubce přesahující 1,8 m jsme v JZ stěně sondy narazili na cca 20 cm silnou vrstvu ostrohranného štěrku – podobného jako je v současném korytě Jedelského potůčku. Možná se jedná o pozůstatky bývalého toku. Zvláštní je, že se vrstva štěrku uklání směrem ven ze závrtu, narozdíl od výše položených vrstev, které spadají směrem k nejnižšímu místu závrtu u skalní stěny. V hloubce 2,1 m s prací zde pro dnešek končíme a jdeme na Boudu na oběd.
Posilněni se vracíme do Jedlí, tentokrát do jeskyně V Jedlích. I zde je patrné sucho. Ve vstupní části jsou stěny vyschlé, skap je patrný až při ústí Honzovy chodby do Meandrového dómu. Propad ve dně Meandrového dómu (nachází se půdorysně 1m nad síňkou se skalním mostem za Klíčovou dírkou) byl propláchnutý vodou. Voda sem nejspíš přitéká ze Štěrkového sifonu, kde jsme už mnohokrát pozorovali, jak do sifonu voda zatéká (při aktivaci prvního ponoru), ale už z jeho ústí do Meandrového dómu nevytéká. Voda si asi našla jinou cestu ze sifonu do tohoto propadu, jak naznačují propláchlé kameny, a odtéká níže do odtoku za Klíčovou dírkou. To vše ale objasní až pozorování při zvýšeném průtoku Jedelského potoka. Při poslední akci na této lokalitě jsme začali čistit Honzovu chodbu, která je v současnosti v nánosovém sifonu zanesena naplaveným pískem, kameny a kusy dřeva. Udělali jsme řetěz a pustili se do kýblování. Ve stísněných podmínkách se nám podařilo postoupit o metr vpřed.
Následující den ráno se k nám připojil Vláďa a vyrážíme do Jedlí. Náplň práce stejná jako v sobotu. Dopoledne hloubení sondy v Mlhově závrtu, odpoledne čištění Honzovy chodby. V sondě jsme dnes dosáhli 2,5 m. Práci jsme ukončili, protože z takové hloubky se už materiál lopatou těžko vyhazuje. Příště postavíme trojnožku a pojede se dál. V Honzově chodbě jsme postoupili o další metr. Nejužší místo už máme za sebou a krásně erodovaný strop se začíná opět zvedat. Je vidět i kousek do dalšího pokračování, k jeho dosažení zbývá už jen necelý metr. Vracíme se na základnu, kde mají po celodenní práci Termit s Jirkou nachystané dřevo na zimu.
Navečer jsme provedli Kristýnu jeskyní Dagmar. I tady bylo velké sucho – stálé kaluže v Bílé síni byly vyschlé a dokonce ani v propasti II nestála voda (i když mazlavého bláta tu bylo pořád hodně). Naposledy tu nebyla voda letos v únoru. Tohoto stavu jsme využili a pokusili se dostat za již dříve zmiňovanou úžinu, vedoucí vzhůru z nejnižší části propasti do neznámého pokračování. Opět jsme při sobě neměli žádné kopací náčiní a bez potřebného rozšíření průlezu se nám i přes úpornou snahu nikomu nepodařilo prolézt. Pokud sucho vydrží do příští pracovní akce, zkusíme úžinu rozšířit a prolézt do dalšího pokračování II. propasti. Jinak jsou napříště v plánu samozřejmě i Mlhův závrt a Honzova chodba.
autor: Maty
