Některé omyly a chyby nacházející se v publikaci Výpustek

Úvodem: tento rozsáhlý text revidující obsah knihy "Výpustek, bájná jeskyně u Křtin" byl doručen MUDr. Urbanem s  prosbou o jeho opublikování na Jeskyňářovi. Jeho autory jsou
MUDr. Jiří Urban,
Luboš Slabý, Martin Přibil. Jedná se o vemi rozsáhlý text o třiceti stranách, z nějž zveřejňujeme úvodních 6 stran pro náhled a v plném znění si jej lze stáhnout a uložit jako formátovaný PDF soubor. Dle slov Jiřího Urbana autoři uvítají diskusi pod tímto článkem.

 Stáhnout soubor Vypustek_Urban_Pribil_Slaby.pdf   (2,43 MB)

 

MUDr. Jiří Urban,
Luboš Slabý, Martin Přibil

Některé omyly a chyby nacházející se v
publikaci

 

VÝPUSTEK

Bájná jeskyně u Křtin

Její 400letá historie a význam

 

Text: prof. RNDr.
Rudolf Musil, DrSc.

Foto: Antonín Boček,
Bedřich Frodl, Petr Zajíček a archivy

Návrh obálky: RNDr.
Petr Zajíček

Grafický návrh,
sazba: PhDr. Lea Novotná

Jazyková
a stylistická úprava. Mgr. Zdeňka Mlýnská

Tisk:
Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno

Vydala:
Správa jeskyní České republiky, Květnové náměstí 3, 252 43 Průhonice

v edici
ACTA SPELEOLOGICA, svazek 1/2010

Průhonice
2010

 

V průběhu roku 2010 se nám dostala do rukou tato
publikace, kterou lze považovat po BURKHARDTOVĚ 
„Údolí Křtinského potoka" za snad první historicky ucelený soubor
publikací o této lokalitě, i když se nedá říci,
že by se jednalo o pokus zcela ojedinělý (viz například Martin Přibil 2004).

Jsme si naprosto
vědomi, že vytvořit jakékoli dílo není snadný úkol, vždy to vyžaduje ohromnou
spoustu času a vědomostí. Snad nejlépe toto vyjádřil Josef Pokorný:

„Někdo si dá tu práci a něco napíše. Jiný,
který má znalosti o části problematiky, to připomínkuje či kritizuje. To pořád
považuji za správné, neboť je to forma společenského pohybu, vedoucího
k rozšíření našich poznatků. Jinými slovy: Kdyby ten, kdo něco napsal,
nenapsal nic, nebylo by o čem mluvit, tedy ani co kritizovat. Klasik, za jakého
já považuji Jiřího Hanzelku, řekl: „Vždycky se dá něco udělat. Je ale chybou,
když si někdo myslí, že to málo, co můžeme udělat, je nedostačující, a proto
neudělá nic. I to málo, co můžeme udělat, má vždycky svoji cenu!"

 

Oslovili jsme
několik velmi dobrých znalců této lokality, aby se spolu s námi pokusili
některé omyly (překlepy) této publikace uvést na pravou míru. Odpovědi byly
různě vyhýbavé.

I přes tato
odmítnutí a vědomi si výše uvedených faktů jsme se rozhodli některé pasáže této
knihy, o kterých si myslíme, že nejsou zcela přesné, komentovat a předložit tak
těm, kteří mají o tuto oblast Moravského krasu zájem, těm, kteří o ní mají
jistě daleko hlubší vědomosti jako my, k diskuzi a vyjádření.

Je nám dokonce i
jasné, že nás za tyto připomínky nebudou mít někteří čtenáři příliš
v lásce, a že ani my nejsme neomylní, ale i tak si myslíme, že na některá
fakta je třeba upozornit.

 

Titulní strana obálky:

Text k obrázku:

Jeskyně Výpustek
při návštěvě císaře Františka I. z roku 1804.

Komentář:  

Obraz zachycuje velkou jeskynní prostoru, prostorný dóm,
podle velikosti postav asi 10
metrů vysoký, 20 metrů široký a i značně (v perspektivě
obrazu) hluboký. Od stejného autora známe i grafiku (akvatintu) z Císařské
jeskyně u Ostrova, zobrazující podobně nadsazeně Nagelův dóm s vysoce
postavenou společnostní plavící se na gondole ("Objevení jeskyně Eniodis u
Ostrova nad Macochou", Josef Fischer, akvatinta, papír)

Vše by bylo v intencích
romantismu 19. století i nemístné zveličení prostor, nebýt několika
skutečností. Ta hlavní je dobový popis jeskyně Výpustek starohraběte Hugo
Salma, ze kterého již v dávných citacích (Wankel 1871, 1882) vypadla
podstatná Salmova poznámka, citace:

Ich
besuchte ihn mehrmals; der vielfältigen Windungen wegen nahm ich Bindfaden und
Spreu zur Bezeichnung des Weges mit und mehrmals verbrauchte ich 4000 Klafter
Bindfaden, 3-4 Säcke Spreu und musste umkehren, weil ich ohne diesen sicheren
Führer in dem Labyrinthe nicht weiter vordringen wollte; jedesmal kam ich an
andere Stellen, und nie kann ich mich rühmen, das Ende der Höhle gefunden zu
haben, die äußerst gefährlich zu befahren ist, da sie nicht vielfältig größer, als ein ausgehauener Stollen wird, oft
aber nur die Höhe einer Krummhölzer Strecke im Mansfeldischen Schieferthon hat.

Český překlad:

…  Navštívil jsem jej
několikrát; kvůli mnohonásobným zákrutům jsem s sebou vzal motouz a plevy
ke značení cesty a několikrát jsem spotřeboval 4.000 sáhů [tj. asi 6.800 metrů = poznámka
překladatele] 3-4 pytle plev, a musel jsem se obrátit, protože jsem bez tohoto
jistého průvodce nechtěl v tomto bludišti postupovat; pokaždé jsem se
dostal na jiná místa a nikdy se nemohu pochlubit tím, že jsem nalezl konec
jeskyně, jíž projít je nanejvýš nebezpečné, neboť není mnohonásobně větší, než nějaká vytesaná štola, často má ale
výšku pouze krummholzské chodby v mansfeldské břidlici
. …

 

Tato noticka přirovnává výšku skalních chodeb jeskyně
Výpustek k chodbám nízkých rubání 
(„Krummholzstrecke") na mansfeldské jílové břidlice což jsou usazeniny
svrchního permu (zechstein), viz mansfeldské břidlice s Cu (Kupferschiefer).
Historická a značně rozsáhlá těžba sedimentárních mědinosných vrstev uložených
byla prováděna v nízkých, ploše ukloněných slojích v prostoru
Mansfeld – Eisleben (Sachsen-Anhalt). Polohu doprovází místy značná koncentrace
Ag. Hlavní zrudnělá poloha několik centimetrů, těženo efektivní zrudnění
v mocnosti pár desítek centimetrů, sloje byly v minulosti značně
nízké, náročné rubání slojí bylo
prováděno vleže
!!! Teprve později od konce 19. a hlavně 20. století se
těžily mansfeldské břidlice ve vyšších porubech.

 

Ani
Burkhart neznal Salmův článek z originálu, Salm je vždy citován jen
z Wankla. Ostatně Salmova poznámka žádné velké prostory nezmiňuje, pro
jeskyni byla signifikantní členitost, nízké prostory, labyrint – nikoliv
dómovitost prostor (viz též Marin Přibil 2004). K výraznému zvětšení a
zvýšení a zpřehlednění prostor ve Výpustku došlo až v letech 1920-23 při
těžbě jeskyních výplní pro potřeby zemědělství a v letech 1937-38 při
úpravách pro armádní muniční sklad.

Druhou důležitou faktickou
poznámkou je ta skutečnost, že pokud je nám známo, císař František I.
jeskyni Výpustek nikdy nenavštívil. Návštěva císaře v Moravském krasu je
celkem dobře popisovaná (Wolny 1846, Wankel 1882) a při
svém pobytu navštívil jeskyně Staré skály (Sloupsko-Šošůvské), Císařskou a Býčí
skálu, navíc v době jeho návštěvy na Moravě nebyl Výpustek ještě
turisticky upraven.

Podle R. Musila (2010) navíc
v té době Křtinským údolím neexistovala žádná pořádná cesta, jak by se
tedy k jeskyni panovník dostal (Musil str 53).

Jedinou
seriozní zmínku o návštěvě císaře Františka I v jeskyni Výpustek je možno najít
v publikaci Jitky Sedlářové
»Romantismus 19. století v evropském umění«, t.j. katalogu
expozice Národního památkového ústavu z roku 2007 věnované romantismu
v dílech 19. století, ale zdá se, že se jedná o omyl. Autorku jsme,
bohužel, (zatím) nesehnali, takže není zřejmé, kde
vznikla tato, dnes již řetězová, chyba. Domníváme se, že původ chyby může být
právě v obrazu. Snad právě v podobně romantické reflexi jako je obraz
sám, byla již v minulosti Heintzova síň přejmenována na Císařský sál.

 

I když není
zcela korektní se pouštět do interpretace obrazu Josefa Fišera bez vyjádření
autorky výše zmíněného katalogu, jsou zde tři možnosti:

 

A.)

Jedná se o výjev zachycující návštěvu císaře Františka
I. ve Starých skalách, chybně ale lokalizovanou textem v obrazu do jeskyně
Výpustek. Otázkou je, zda je text v obrazu původní. To je důležitá
otázka pro odborníky NPÚ.

 

B.)

Jedná se o maximálně zveličenou fantazii malíře zobrazující
nějaké lepší návštěvníky v jeskyni Výpustek u příležitosti jejího prvního
zpřístupnění v letech cca 1807-1822 (kdy malíř zemřel). Časem se kolem
obrazu vytvořila legenda, že jeskyni Výpustek navštívil císař František I.,
která přežívá do dnešních dnů.

 

C.)

Aby nebylo všem otázkám konec, v evidenci zámku Lednice
tento obraz figuruje jako položka „Obraz
Jeskyně Gauch. Zlacený rám.50x77cm. I.č. 992/140 nová evidence LE00368"

(Jindřich Říha, Lednice, 2011, e-mail).
Otázkou tedy je, zda celá věc s obrazem Výpustku není celá nějaké „kukaččí
vejce", vtip našich předchůdců.

 

 

1. Stručný historický
úvod

Strana 9 – pátý odstavec, 19.řádek shora

Je uvedeno:

V roce 1908
uplynulo tedy již celých 300 let od
první písemné zprávy …..  a ihned za
touto větou,  začíná věta: Již uvedených 400 let ….

Komentář:

Snad si lze
spočítat, kolik let uplynulo od první písemné zprávy. Co s tím má
společného, konstatování, že před sto léty to bylo o sto let méně? Proč se zde
záměrně uvádí vztah k roku 1908, proběhla snad nějaká událost, která by
měla k tomuto roku nějaký výrazný vztah?

 

Strana 9 –  5. řádek
odspodu

Je uvedeno:

Nakonec i kniha profesora a kanovníka tohoto řádu M.A.Vigsia …

Komentář:

V originále
latinského titulního listu jeho knihy nad čarou, jsou údaje o autorovi. Je tam
doslovně napsáno:

R.P. MARTINI  ALEX: 
VIGSII, Canonic: Regul: Ordinis

Praemonstratensium
Zabrdovicii ad Brunam Professi

Bohužel tento text je ve zkratkách, které byly asi chybně přeloženy.
Latinská zkratka canonic. značí slovo canonicus, které znamená řádný,
zkratka regul. značí slovo regularis, které obvykle znamená pravidelný,
ale ve středověké církevní latině znamená i řádový, řeholní, mnišský. Latiny
znalý člověk jistě ví, co znamená zkratka R.P. před jménem, proto není
komentována. Správný překlad do češtiny tedy s ohledem na předchozí řádky
zní:

Důstojného otce Martina
Alexandra Vigsia, řádného professa [toto latinské slovo znamená člena
řádu, který složil věčné řádové sliby zachovávání evangelických rad] řeholního
řádu zábrdovických premonstrátů v Brně. Zřejmě zde došlo ke špatné
interpretaci překladu titulního listu pánů preláta a kanovníka Josefa Kalabusa
a prof. dr. K.Večeři, na který je odvolávka. V tomto překladu není ani
slova o profesorovi nebo o kanovníkovi. Profesor je titul akademický, kanovník
je člen kapituly při katedrálním kostele, což je v Brně a v celé
brněnské diecézi, pod kterou patří i Křtiny, pouze Petrov.

 

Strana 10, poslední dva řádky textu a str. 11 – první dva řádky

Je uvedeno:

Shromáždil jsem veškerou
publikační činnost o Výpustku. Je zajímavé, že většina dřívějších publikací se
časově soustřeďovala na 19. století, a to kolem roku 1923. pak až do roku 1945
publikace o Výpustku v podstatě neexistují. Bylo to do určité míry
způsobeno tím, že se Výpustek stal vojensky utajovanou jeskyní a během
druhé světové války byl dokonce využit jako továrna.

Komentář:

Výpustek byl již mezi léty
1923 až 1945 vojensky utajovanou jeskyní? Vždyť se tam těžily fosfátové hlíny a
prováděl speleologický průzkum (např. Polák, Urbánek). Utajován byl od konce
roku 1936 do října 1938 a
asi od června 1944 do května 1945.

 

Strana 11 – 5. řádek shora

Je uvedeno:

Jednalo se o první pokus na
bázi Speleologického klubu organizovat a soustředit veškerý výzkum krasových
oblastí. Do té doby byl výzkum více méně roztříštěný do různých spolků a
soukromých skupin.  

Komentář:

Snad se tím chce říci, že
Skupina pro výzkum jeskyní VDT (Verein Deutscher Touristen), která prováděla
výzkum za Rakouska-Uherska a za první republiky nebyla dostatečně
organizovanou, nebo dokonce roztříštěnou skupinou? Nebo že tam její členové nic
neudělali?

 

Strana 11 – 4. odstavec

Je uvedeno:

Výzkum Výpustku však neměl
dlouhého trvání. Došlo opět k jeho vojenskému využití, které trvalo skoro
do dnešní doby. K celkové a poslední devastaci jeskyně došlo krátce po
druhé světové válce, kdy jeskyně sloužila opět vojenským účelům.
V současné době převzala jeskyni Správa jeskyní České republiky a podnik
Moravský kras ……

Komentář:

Československá lidová armáda
započala využívat jeskyni začátkem 60. let minulého století. Patnáct roků není
opravdu mnoho, ale i v této krátké době zde probíhala čilá speleologická
činnost – R.Burkhardt a O.Zedníček, habrůvečtí členové Speleologického klubu a
jiní.

Správně by asi mělo být
uvedeno: Správa jeskyní České republiky a její organizační složka Správa
jeskyní Moravského krasu

 

2. Stručný
topografický úvod

Strana 11 – 7. řádek shora

Je uvedeno:

… v roce 1892 … u německých
pracovníků
Křtinská jeskyně.

Komentář:

Jací němečtí pracovníci
v té době ve Výpustku pracovali? Jedná-li se o členy VDT, ti tam snad
prováděli výzkum? Viz poznámku výše!

 

 

 

5. Hydrografie
Křtinského potoka

Strana 15 – první odstavec kapitoly

Je uvedeno:

Údolí mezi Křtinami a
Adamovem bývá označováno různě. Jeho vrchní část nese označení Křtinské údolí,
jeho spodní část od Býčí skály k Adamovu pak údolí Josefovské. U některých
autorů se však Josefovské údolí rozprostírá od Josefova až ke Křtinám, někdy je
tomu naopak.

Domnívám se, že první označení, Křtinské údolí, sahající pouze po Býčí
skálu, je správné. Komentář:

Tuto pasáž moc nechápeme,
nemá se v druhé větě rozprostírat Josefovské údolí od Adamova až ke
Křtinám?

 

Strana 16

– 2. řádek

Je uvedeno:

Jeskyně Výpustek leží ve
Křtinském údolí skoro na začátku vápencové oblasti. Voda Křinského potoka se
ztrácí na levé straně údolí nedaleko této jeskyně …….

– 3. odstavec 1. řádek

Je uvedeno:

V roce 1864 M. Kříž do tehdejšího
propadání Křtinského potoka třikrát sestoupil ……

– 4. odstavec 1. řádek

Je uvedeno:

Rušivý zásah do hydrografie
Křtinského potoka znamenala stavba silnice v letech 1901 – 1902, při které
bylo původní propadání zasypáno, a tím vyřazeno z činnosti. Již
v době výzkumů H. Bocka (1902-1907) byly proto pukliny původního ponoru
zakryty náspem silnice.

Zatímco M. Kříž uváděl
v propadání tohoto potoka pouze jednu větší a širší puklinu, bylo později
zjištěno, že jich bylo nedaleko sebe více, ovšem již ne tak širokých ( Trampler
1897, Boček, Urbánek 1947). Do podzemí vtéká voda pěti malými otvory. Nové
propadání se nacházelo v zatáčce silnice před Výpustkem …….

 

Strana 16

– poslední odstavec, 1. řádek

Je uvedeno:

Podzemní vody ve spodním patře
Výpustku pocházejí nejen ze Křtinského potoka, ale v menší míře a
periodicky patří i vodám ze Skrejše a ze Slaniska jižně od Habrůvky.

Strana 17

– 2. odstavec, 1. řádek

Je uvedeno:

V roce 1911 objevil R.
Prix nový ponorný systém začínající v Rudolfově jeskyni. V pravé
straně údolí leží proti Výpustku mnoho propasťovitých jeskyní, komínů a závrtů.
V dubnu 1910 po náhlém tání sněhu zaplavil Křtinský potok louku a vléval se pod
skalní hřeben s hukotem do podzemí (Prix 1948b). Tak byla objevena dnešní
Rudolfova jeskyně. Celá řada známek ukazovala na existenci dvou na sobě
nezávislých jeskynních systémů. Projekt uskutečněný po druhé světové válce
v roce 1948 to měl dokázat a zároveň i usnadnit práce ve spodním patře
Výpustku. Od potoka bylo vykopáno nové, 30 m dlouhé řečiště směrem k naproti se
nacházející jeskyni Vokounce, kterým byl sveden Křtinský potok do jiného
podzemí. Tím se docílilo toho, že spodní patra Výpustku, a podobně i Nové
Drátenické částečně vyschla (Prix 1948b, Burkhardt, Zedníček 1950). Odvedení
vod potvrdilo domněnky o dvou cestách podzemního toku. Zjistilo se, že voda,
která teče do Rudolfovy jeskyně a Vokounky ponechává stranou chodbu Nové
Drátenické a Výpustku a spojuje se s tamním vodním tokem „až někde za
Výpustkem"
(Burkhart, Zedníček 1950). V oblasti prvních ponorů
Křtinského potoka byla tak prokázána bifurkace vodního toku. Podzemní tok
Křtinského potoka má tedy dvě větve, severní a jižní. Severní začíná na pravé
straně údolí před jeskyní Vokounkou, jižní na levé straně údolí pod závrtem
Čertova díra. ….

– 3. odstavec, 1. věta

Je uvedeno:

Voda jižní větve teče přes
Mariánskou jeskyni, Novou Drátenickou a Výpustek. Někde poblíž Výpustku přijímá
i podzemní vody z Babické plošiny a ze Skrejše.

– 4. odstavec, 1.věta

Je uvedeno:

Křtinský potok v délce
kolem 2 800 m
(Burkhardt 1946) teče tedy v podzemí dvojí cestou, a to jednak ponory do
Rudolfovy jeskyně  a Vokounky, jednak do
ponorů Čertovy díry, Nové Drátenické a Výpustku. ….

Komentář:

Velmi dlouho jsme přemýšleli
jaký komentář napsat k této kapitole knihy, neboť popis hydrografie
Křtinského potoka se nám zdá poněkud matoucí. Nakonec jsme se rozhodli pokusit
se popsat tuto problematiku dle vlastních znalostí a posouzení ponechat na
čtenáři.

Do r. 1921-1922 fungoval jako
hlavní ponor Křtinského potoka ponor Čertova díra, který se nachází
v levé-jižní stráni údolí cca 300 m zpět ke Křtinám mezi silnicí a vchodem do
jeskyně Mariánské. Do tohoto ponoru sestupoval M. Kříž (popisuje pukliny uvnitř
ponoru, ne na povrchu). Od těchto let je tento ponor za normálního vodního
stavu nefunkční, pouze za zvýšených vodních stavů přijímá vodu puklinami pod
dnešní silnicí, ta pak teče přes jeskyni Mariánskou a Novou Drátenickou do
spodních pater Výpustku.

Od r. 1921 či 1922 funguje za
jako hlavní ponor ponor „E" (dle Burkhardta) v zatáčce silnice před
vstupem do areálu Výpustku. Odtud tečou vody přímo do spodních pater Výpustku a
ponechávají stranou jeskyně Mariánskou a Novou Drátenickou.

Pokud je abnormální vodní
stav, nebo pokud by se opět svedla voda umělým řečištěm do severní větve
odvodnění Křtinského údolí, pak voda protéká jeskyní Rudolfkou do spodních
pater j. Vokounky a dále do Jestřábky. Umělé řečiště vykopané v r. 1948 je
na louce patrné dodnes a vede k jeskyni Rudolfce, ne Vokounce. Vchod do
jeskyně Vokonky leží poněkud výše nad údolním dnem. Pokud byla voda svedená do
severní větve a v j. Nové Drátenické a Výpustku došlo k výraznému
snížení průtoku, nevidím důvod, proč by vody ze Slaniska u Habrůvky, které se
nachází nad severní větví, měly odtékat větví jižní, tedy do Výpustku. Což je
správně uvedeno i na straně 16, 3. odstavec, 1.věta ( Slanisko zde není
uvedeno).

V pravé straně údolí
leží proti Výpustku j. Arnoštka, výš proti toku leží j. Vinckova a Malá
Drátenická j., j. Rudolfka a Vokounka leží cca. 300 m od Výpustku. Za v
pravém slova smyslu  propasťovitou
jeskyni bych považoval asi pouze j. Vokounku.

Strana 16

– obr. 6.

Je uvedeno:

Křtinské údolí v místě
propadání Křtinského potoka ze začátku 20. století (1922). ….

….. Foto A. Boček 1928

Komentář:

Z roku 1922
fotografováno v r. 1928?

  

 

 

 

 

 

6. Stručný
přehled starších publikací a zpráv o Výpustku

Strana 19 – Oswald Croll (Crollius)

Je uvedeno:

   1608. V publikaci „Tractatus de signaturis internis rerum,
seu de vera et viva anatomia majoris et minoris mundi" uvádí
pleistocénní nálezy kostí. Nacházejí se „drey
Meyl Wegs von Brün (allda ich zur selbigen Zeit mit einem fürnehmen Medico D.Ioanne
Bergero practiciert) unfern von dem Gebirg dess Abts von Obrovitz auff einem
sehr hohen Felsen zwey Bein unbekandter Thier einer unerhörten Grösse mit zwey
andern unnd jüngern herauss gegraben wurden
"
[toto poslední tučně vytištěné slovo v originále není, to si tam
někdo přidal] a následuje český překlad v závorce (Kosti se nacházely tři míle
cesty od Brna v území opata ze Zábrdovic u velmi vysoké skály, a to dvě nohy neznámého zvířete nebývalé
velikosti se dvěma dalšími již dříve vykopanými
).

 

Komentář:

K tomu
následující poznámky: Latinský originál byl vydán skutečně v roce 1608;
ale pokud někdo cituje německý text, tak ten vyšel až roku 1623! A nyní
k překladu: Slovo „kosti" se
v úvodu citované německé věty vůbec nevyskytuje. Pokud byste si srovnali
latinský originál a německý překlad [viz Jiřím Urbanem napsaný originál a
překlad na příklad ve vstupní hale jeskyně Výpustek] tak zjistíte, že
německý text není doslovným překladem latinského originálu. Český překlad
se ovšem týká latinského originálu, nikoliv textu německého, ten je tam jenom
pro srovnání. „Dvě nohy" v německém textu je „zwey Bein" což by bylo možno přeložit jako dvě nohy, ale lepší
překlad je dvě kosti.  Tak je to také v latinském originále: „duorum inusitatae
magnitudinis animalium incognitorum ossa"
kde slovo „ossa" znamená jednoznačně kosti.

 

Dále je v této stati uvedeno:

Bůh nám
hojně uštědřil na různých místech. Tak když např.
Unicornu verum je pro
vzácnost vysoce ceněno, tu jiný druh, který se nazývá unicornu minerale,
vykopává se ve vodních tůních nebo ve skaliskách jako časem na Moravě asi 30 mil
od Brna, kde jsem prováděl lékařskou praxi. Nebylo to daleko od statku
zábrdovického opatství, kde pod vysokou skalou vykopány byly kosti dvou
neobyčejně velikých zvířat, a dvou mláďat, která tu zahynula v neznámém
čase za přívalu vod při potopě světa. Dostal jsem se náhodou po několika
měsících v tato místa a byv upozorněn na tento nález, postaral jsem se o
vykopání ještě dalších hojných zbytků těchto kostí i podivuhodných zubů a
zachránil je od zkázy pro užití v lékařství, neboť se mohly léčebným
účinkem rovnati rohu jednorožce
."

 

Komentář:

Zarazila mě vzdálenost 30 mil, v latinském
originále se píše „tribus
milliaribus Brunnae" což znamená „tři míle od Brna" [třicet se řekne
latinsky triginta, slovo je nesklonné!]   

Toto je ovšem chybně opsáno již ze Zapletalovy práce, kde se
tato chyba vyskytuje. Zapletal je totiž na překlady velice nespolehlivý autor,
spíše píše, co by si přál, aby v originále bylo. 

Vzdálenost
z Brna do Křtin k Výpustku tři míle naprosto odpovídá, 1 rakouská
míle = 7.585 metrů;
tudíž tři míle = 22,75 km.

 

 

 

 

 

 

 

Strana 19 – Anselmus
Boëtius de Boodt (též Bodt)

1. řádek

Je uvedeno:

: … vyšla v Hanau
(blízko Frankfurtu u Mohuče) a byla

 

Komentář:

Nemohlo by se
prostě napsat, že Hanau leží blízko Frankfurtu nad Mohanem, než to vztahovat až
k Mohuči?

 

Strana 20 – Martin
Alexander
Vigsius

– 1. řádek

Je uvedeno:

Alexander Vigsius
(polatinštené jméno Vichs) se narodil kolem roku 1631 v Lublici (okres Opava).

Poznámka:    Pokud by někdo tu jeho rodnou obec Lublice
hledal na mapě, tak ji nenajde. Dnešní název: Stará Lublice, místní část obce
Kružberk (asi 26 km
jihozápadně od Opavy). Část obce je ale dnes pod vodou Kružberské přehrady.

– 3.řádek

Je uvedeno:

V roce 1658 byl několik roků farářem ve Křtinách …

Komentář:

Martin Alexander
Vigsius byl vysvěcen na kněze dne 11. ledna 1660, tudíž v žádném případě
nemohl být dva roky před svým vysvěcením na kněze farářem, maximálně nějakým
bohoslovcem pomocníkem na faře. Kdy přesně přišel do Křtin, nevíme, ale řádové
sliby premonstrátského řádu složil dne 8. prosince 1654, takže v uváděném
roce 1658 byl již mnichem tohoto řádu, ale ne knězem.

– 4. řádek

Je uvedeno:

letech 1661 – 1663 vyšla v Olomouci
….

Komentář:

kniha vyšla celá
naráz v roce 1663, viz chronogram v knize.

V souvislosti s tímto textem nelze přehlédnout
následující stranu 21, kde je přetištěn nikoli originál latinské titulní
strany, jak se uvádí v popisku k obrázku 9, ale její přepis. Je zde
opět chybně uvedeno profesora místo professa,
rok
vydání je zde 1663, což je správně.

Na přepisu latinského titulního listu je dole
v hranatých závorkách údaj [Anno Domini 1663]

V českém
překladu titulního listu je taktéž uvedeno Léta Páně 1663. Toto je správně i
v textu k tomuto obrázku – obr.10.

 

Poznámka: je škoda,
že jak u přepisu latinského originálu tak ani u překladu titulního listu není
uveden jejich autor, když se v knize uvádí čí je foto, nebo z čich  archivu dokument pochází, tak by snad mohlo
být uvedeno jméno překladatele. Nebo snad autor není znám?

 

– 5. řádek

Je uvedeno:

„Vallis Baptismi
alias Kyriteinensis seu Diversorii in honorem, memoriam et gloriam Magnae Dei
Matris"o rozsahu 407stran (Údolí křtu neboli Křtinské čili Útulku na památku a
ke slávě Matky Boží). Pokud se týče útulku
v názvu knihy, povstal tak, že v roce 1660 postavili premonstráti
ve Křtinách pro mnichy a poutníky budovu….

 

 

Komentář:

Správný český
překlad má znít: Údolí křtu neboli Křtinské čili Útulku ke cti, paměti a slávě
velké Matky  Boží … atd. Takto je to i
uvedeno na českém překladu titulní strany na vedlejší straně 21.

Slovo útulek se vůbec netýká nějaké budovy ve
Křtinách, nýbrž je míněno tak, že Křtiny a Panna Maria v údolí Křtinském
jsou útulkem hříšníků! To má náboženský, přenesený, nikoliv obecný význam.
Pokud se týče obsahu celého díla, odkazuji na literaturu, str. 114, SKUTIL J.
(1974-1975) kde je obsah celé knihy, a tudíž i druhé části, uveden.

– druhý odstavec této stati – 6. řádek

Je uvedeno:

Zaznamenal jako
první i pověst o jeskyni Vokounce … (nyní následuje opis latinského textu:
Laurentius Wokon ab amicis est huc jactatus…)

Komentář:

Tento opis pochází
z Burkhardtova  Údolí Křtinského
potoka str. 20. Ve Vigsiově originále zní ten text následovně: Laurentius Wokoun ab amicis istuc jactatus,
perfidiae suae poenas exolevit;

Česky to znamená:
Tam byl [svými] druhy svržen Vavřinec Vokoun, a odpykal trest za svou zradu.
Pokud je citováno nějaké dílo, je třeba citovat skutečný originál, nikoli
nepřesný opis. Je ale velice sporné, jestli se toto skutečně stalo, jestli
v Olomučanech v té době nějaký Vavřinec Vokoun vůbec žil. O tom ale
píše ve své práci SKUTIL J. (1939), Lebka švédského důstojníka Kallenberga.
Anthropologický příspěvek k episodě z r. 1645. Anthropologie, XVII, 1
– 3, 1939. Též zvláštní otisk.

 

Jedna zvláštní poznámka: na straně 20, v odstavci Martin Alexander Vigsius, řádek 10 textu, je správně uvedeno :
Kniha je psána latinsky. Jak to, že na straně
21
, druhý odstavec, řádek 4 až 12 je
citován z Vigsia německý text? S uvedením na řádku 4, že pochází
z roku 1661, tedy dva roky před vydáním Vigsiova spisu. Kde se vzal tento
německý překlad a kdo jej ještě před vydáním latinského originálu pořídil?

 

Strana 21

– popisek k obrázku 9

Je uvedeno:

Originální
latinská titulní strana knihy profesora

Komentář:

Bohužel, nejedná se o originální titulní
stranu, nýbrž o její opis pořízený dr. Urbanem. Originální titulní strana viz
náš obrázek

 

autor: krtek