Další z mnoha víkendů, který navazuje na naše dílo započaté při Dagmaráckém pracovním týdnu. U práce se přes víkend vystřídalo celkem 23 lidí a na obou lokalitách (Jedelská ventarola + propadání V Jedlích) došlo k výraznému posunu. Začínáme v pátek navečer v Jedelské ventarole, kde byly vyklízeny sedimenty z nově objevené dutiny (horizont či koleno sifonu) ve Velkoopatovické propasti (VOP). Dno bylo plošně sníženo o 0,5 m, ale při žádné stěně se nerýsuje výraznější pokračování. Chce to odtěžit ještě víc hlíny.
V sobotu se událo další velké bádání v Honzově chodbě (jeskyně V Jedlích) a postupně se zapojuje tolik lidí, že se nakonec část přebytečných pracantů oddělí a jde pokračovat do Ventaroly. Z Honzovy chodby byla ten den vytěžena až na povrch standardní porce dosahující téměř 2 kubíků hlinitopísčitých sedimentů. Na čelbě Honzovy chodby i přes množství vytěženého materiálu nedošlo k bůhvíjakému postupu, což je dáno potřebou vykýblovat sediment z koncové kaverny celoplošně a najít kýžené pokračování chodby, hlavní směr odtoku vod. Při vyklízení bylo zjištěno, že zdánlivě nadějný trativod při levé stěně komory se prudce zužuje a patrně se jedná jen o další z přítoků do tohoto místa. Trativod se lomí téměř o 180° nazpět a za zákrutou se opět prudce stáčí. Nastrčili jsme do této klikaté roury foťák a potvrdilo se, že i další pokračování je velice úzké a neperspektivní, tohle není cesta, kterou hledáme. Dále se v koncové komoře podařilo při vyklízení štěrků uvolnit pod stropem dutinu (komínek?), odkud se vysypala další porce říčních valounů a štěrkopísku. Aby bylo možné se do dutiny lépe dostat a prozkoumat ji, zda náhodou nepokračuje někam nahoru, bude se muset příště odtěžit i tento vysypaný štěrk a kamení. Ale nevypadá zezdola moc průlezně a stejně půjde zase o přítok.
To nejzajímavější se povedlo až v závěru akce, kdy byla komora po ukončení těžby nafocena a hradba sedimentu před námi ještě trochu oťukána kopáčkem. A právě v ten okamžik se podařilo v sedimentech před námi prokopnout do volného. Otvor jsme bleskově zvětšili, aby se dalo nakouknout a zjistit více. Podařilo se nakopnout malou dutinu uprostřed sedimentu, jen jednu stěnu tvoří skalní stěna. Sedimenty tu byly vymílány a vodou vtaženy někam dolů pod stěnu. Ze dna dutinky vystupuje skalní žebro, které prostor ve dně přepažuje, sedimenty jsou vkleslé nalevo i napravo od něj, vše je to na hraně průleznosti a ucpané, ale až se veškerý štěrk a hlína okolo vytěží, mělo by to být průlezné. Toto místo momentálně vypadá nejnadějněji a klidně by to mohl být ten hlavní odtok, který tak usilovně hledáme. Při další akci bude potřeba vytěžit ještě spoustu sedimentu, aby bylo možné zalézt dál, každopádně tato dutina je pro nás hodně pozitivní zprávou.
Mezitím se v Jedelské ventarole nezahálelo – bylo vyvezeno několik desítek koleček z průkopu směřujícímu k trativodům při pravé stěně, ale hlavně byla opět zahlubována VOPka. Minule objevený prostor na jejím dně byl zahlouben o další metr a začíná pomalu vycházet najevo krutá pravda – objevené volné dutiny nejsou žádným horizontem ani kolenem sifonu, ale pouhým mezipatrem, schodkem a další pokračování propasti je opět přímo dolů. Tak tohle nás hodně překvapilo, ale pořád doufáme, že to bude jen nějaký stupínek a že se propast brzy zlomí do (volného) horizontálního pokračování.
Neděle byla zdánlivě volnější (exkurze do Dagmary, povrchová procházka po Hrádském a Ostrovském žlebu s návštěvou vybraných jeskyněk), přesto pár vytrvalců věnovalo i poslední hodiny víkendu kopání v Jedelské ventarole. Po vyvezení další série koleček hlíny byl dokončen průkop k trativodu při pravé stěně, u samotné stěny je hlína silně tmelená sintrem a až se příště začneme prokopávat do trativodu, máme se na co těšit, bude to makačka. Současně se dál zahlubovalo dno VOPky a postoupilo se v plném profilu o 0,5 m dolů. Propast je i zde stále sevřena ze všech stran v liťáku krásného kruhového průřezu, skutečně radost pohledět.
Odjíždíme navečer z krasu a zanecháváme tam po sobě objevený velice slibný odtok vod v Honzově chodbě a 9 m hlubokou propast v Jedelské ventarole. Otázkou zůstává, jak dlouho bude ještě Velkoopatovická propast klesat a kam až nás zavede.
autor: Maty