Deník Josefa Szombathyho – rok 1880 část I.

Deník  Josefa  Szombathyho  —  rok 1880

Archiv Naturhistorisches Museum Wien
Z pozůstalosti J. Szombathyho
S přispěním Dr. K. Maise
MUDr. J. Urban, I. Harna, L. Slabý     2010

4. srpna 1880
Dopis panu vrchnímu nadlesnímu Gustavu Heinzovi v Babicích, oznamující můj příjezd v neděli. Pohled profesorovi Fr. Bauerovi z Brna, který chce do Výpustku, na Vranov.

7. srpna 
Od Hanáka zakoupena za 33 zlatých velká busola s astronomickým dalekohledem a malým stativem. 

8. srpna
6,25 hodin odjezd Vídeň
12,12 hodin příjezd Adamov
Pan vrchní nadlesní na mě čekal se svým povozem, a zavezl mě vzhůru krásným Josefovským údolím do Výpustku.
Horní vchod je zazděn (proti zlodějským tlupám) dolní vchod je uzavřen zdí a dveřmi. 
Pan vrchní nadlesní mně napřed ukázal přední bludiště, v němž byly blízko pod sintrovým příkrovem nalezeny pazourkové nástroje, střepy, kosti domácího zvířectva, atd. Potom mně ukázal loňské práce v severovýchodní boční chodbě. Vykopal pod levou (severní) stěnou asi 25 metrů daleko 1 – 2 metry širokou jeskynní chodbu s kyprou půdou. S původní jeskynní prostorou je ta nová spojena jen na 3 místech, na konci této boční chodby proudí dovnitř vzduch. 
Pan vrchní nadlesní mně potom ukázal letošní práce, které se provádějí v hlavní jeskyni. Počínají krátce za 2. pokusným výkopem, a jsou asi 50 metrů daleko. Je to asi 1 m široký, 1 – 1,5 m hluboký výkop, který jde zčásti uprostřed, zčásti v západní stěně, a v posledních dnech byl hnán na současném konci do hloubky. 
V obou částech jeskyně není odkopaný materiál brekcie. Je to dosti kyprá zemina, která se v jemném stavu drží na stěnách (jílovitý, jemný vápencový písek) a která je velice bohatě promíšena s kameny a kostmi. Vápence jsou na hranách oválené. Mimo ně se vyskytují ještě úlomky sintru, na které se musím ještě podívat, jestli snad nejsou méně oválené. 

Vedle mnoha medvědích kostí obvyklého kalibru 1 obrovské stehno jeskynního medvěda, 1 metatarsus kočky? A 1 metatarsus nosorožce. 

Bydlení v hostinci Ant. Kunze, první dům od Křtin.
Krátce za Výpustkem překvapí pohled zámek a státní poutní kostel.
Chtěli se předběžně domluvit u pana lesmistra hraběte Bubna, ale nenašli jej doma. 
Pan vrchní nadlesní má Špačkův plán, je přesnější než starý plán, správně orientován je ten starý.
Dopis matce, korespondenční lístek dr. Bernarthovi.

9. srpna

U (1) jsou všechny propasti zasypány. Zde se nacházející konec výkopu je až do hloubky 1,5 m vykopán v tučném hnědém jeskynním jílu. Tento je plastický, vodotěsný a zcela bez kamenů a kostí. 
U (a) se pracuje do hloubky, nyní jsou asi 4 metry hluboko. 
V zemině (u α) našel jeden muž, zatím co jsem pozoroval ty celé práce, 2 malé kůstky. 

Také zde v hlavní chodbě je vidět, že stěny jeskyně pod dnešní úrovní dna téměř výhradně divergují. Je jisté, že jenom 10 – 20 % jeskyně je naplněno vzduchem, ( – jenom štítové stěny jednotlivých chodeb), největší část prostor je vyplněna kostní zeminou. 

S panem vrchním nadlesním jsem pokračoval v obchůzce. Až k rozvětvení s druhou [chodbou] je profil zeminy dna na všech místech prohrabaný, jinak nic zvláštního. 

U rozvětvení šel pan vrchní nadlesní vlevo, já vpravo. Tato pravá část je dosti rovnoměrně nízká, na určitých místech jenom 50 cm vysoká. Zejména v nejjižnější části se musí dlouho plazit po břiše. Ale také zde je všechno prohrabáno. 

Na prostříleném místě je možno znovu jít vzpřímeně. Dříve než to zde bylo prostříleno, muselo se nějakým druhem komína nahoru do vyššího patra (2) a potom se přišlo na druhé straně (3) opět dolů.         ( → není pravda – poznámka v závorce)  zde (u 3) se jeskyně zvedá až do 12 metrů.

U (2) je vedle velkého ještě jeden druhý, malý komín, oba jdou téměř kolmo nahoru. Na nich a v blízkosti jsou skály silně denudovány. Vápenec je odloupán a čisté žíly vyčnívají. Tvorba sintru zde chybí. V malém výklenku (4) je stropní část tak vyluhována na hieroglyfy, jako v medvědím hostinci. Puklina jdoucí krátce za tímto místem přímo k severu je vysoká a široká. Odtud dále je zase všechno prokopáno. 
Jak jsme viděli, leží ve vykopané suti ještě mnoho malých kostí. 

Okolnost, že v části velké jeskyně, kde se teď kope, bylo nalezeno tak mnoho malých kostí, se mně zdá, že povede k hodnocení nazpět přes vodu.

Strop je téměř na všech místech pokryt sintrem, mnoho stalakmitů stojí jednou nohou v podlaze a tak vytvářejí pilíře a arkády. V západní větvi hlavní chodby je zesintrovatění stropu velice živé, v běhu;  tisíce malých ještě dutých stalakmitů zdobí strop a velká část od kouře začerněných brček je opět potažena bílým vápencem. Jenom komíny na prostříleném místě jsou úplně bez sintru. 

Odpoledne: v jeskyni se nepracuje, neboť žebříky jsou nutné pro průzkum jižního patra a výdřeva pro zapažení nových výkopů (obojí na můj podnět) se musí připravit.

Exkurze na Babickou náhorní plošinu. 

5 minut od Křtin leží při silnici lom na mramor. Vrstvy jsou zcela rovnoměrně skloněny.
Silnice: jihovýchod – severozápad. Sklon: 40° SV. 
1 ½ kilometru V od Babic, SZ od jeskyně Výpustek, se nachází na náhorní rovině, na jižním okraji babických polí 9 závrtů různé velikosti. 

Ten 2. je 10 x jižněji, asi 15 x dlouhý a široký. 

Ten 3. leží 100 x dále jižněji a je asi 50 x dlouhý a 35 x široký —  největší a nejčistší prohlubenina. 
20 x před ním leží 2 malé závrty každý o průměru 5 – 6 x  (čísla 4 a 5).

Ten 6. leží 150 x  JJZ od 3. s asi 40 x v průměru. 

Ten 7. leží 50 x JV od 6. mimochodem právě tak velký jako tento. 

Těchto 7 prohlubní jsou závrtové trychtýře, které se zdají, že leží na jednom a témže systému puklin nebo jeskyní. Bohužel je ten 4. největší závrt vyplněn vyčnívajícími skalními troskami. 

Ten nejsevernější z nich, i když nejpříkřejší, je přece nejvíce zarostlý. Zdá se mi, že je nejstarší. Ten jihovýchodní je nejméně zarostlý; 1)  mnoho z těchto skalních trosek vypadá jako čerstvě zlomených, mezi některými jde díra do hloubky a výstřel, který pan vrchní nadlesní jednou vystřelil, vzbudil hluboký, dlouhý podzemní hrom. Pracovník Blažík tam bude muset dolů. 

Na poli ZJZ od (1) leží téměř v jedné linii 3 menší doliny [závrty]. Jedna (čís. 8) je asi 60 x , druhá (čís.9) 250 x vzdálena od čísla 1, obě o průměru 12 – 15 x . Třetí z těchto dolin (čís. 10) je vzdálena 1 kilometr daleko. 

Pan vrchní nadlesní, který se mnou nebyl, se mě večer ptal, jestli tyto závrty souvisejí s Výpustkem, a byl velmi deprimován, když jsem mu řekl „to nevím“.

10. srpna
Vše, co o té jeskyni vím, mluví pro to, že hlavní přítok vody se konal u prolomeného místa. Tvar komínů, vlastnost stěn na tomto místě, obojí mluví pro živý vodní proud. 
Toho druhu jsem jinak neviděl v žádné jeskyni.

1)  P.S. 7.X.  Severovýchodně od Kanic se vytvořil (údajně před mnoha léty) pramen, který nyní dává dostatek vody, a který tak dosti leží ve směru těchto dolin [závrtů].

V 9 hodin návštěva u pana lesmistra Schwertführera (hraběte Bubny). Projevil se co nejochotněji, že se mnou navštíví Ochozskou jeskyni.

11. srpna

Také v hlavní chodbě se narazí na zavodněná, ne opětovně zasintrovaná místa.
Na severním konci prostříleného místa kde je jeskyně tak vysoká, by se mohlo pokusit se o výstup. Na první zleva z prostřílených kusů, 2 ½ metru vysokou zeď, byl postaven 5 m dlouhý žebřík. Dosahuje právě ke dnu jedné dole zpočátku 4 metry široké, 15 – 20 m vysoké pukliny, která se táhne jihovýchodně. 

Stěny pukliny spadají k severovýchodu pod 70 – 80° takže se temeno sklání směrem k jihozápadu. Podlaha pukliny je pokryta mohutným suťovým kuželem, jehož povrch stoupá pod asi 30° a ve vzdálenosti  * metrů, která se shora napojuje za zužující se místo.

Odkopali jsme ze štěrku 1 – 1 ½ krychlových metrů, aniž bychom našli nějakou kůstku. 
Bezprostředně nad výstupem je vidět na jihozápadní stěně pukliny ve výši asi 3 metrů významný otvor. S pomocí (vytaženého) malého žebříku jsme se dostali do chodby, která je u ústí asi 1 m široká a 2 metry vysoká, táhne se směrem k SZ, ale brzy se zužuje a jako velmi úzká a nízká roura se táhne směrem do hory. Podlaha této chodby je pokryta zeminou, z níž jsme také asi 1 krychlový metr odkopali, aniž bychom v ní našli nějakou kost. Kamenů v ní bylo málo. 

/:  Poznamenal jsem, že povrch této zeminy, stejně jako části mnoha skal, které jsou nahoře, jsou potaženy jemnou černou vrstvou. Tato nepochází z různých náplav, nýbrž ze sazí loučí – pochodní a petrolejových lamp, které se vznášejí ve vzduchu a z něho se zde usazují. :/

Stěny této chodby jsou podle svých tvarů vymyty tekoucí vodou, ale nyní opět potaženy sintrem.
* údaj v textu chybí

Od prostříleného místa odbočují jižním směrem dvě nízké chodby. Komíny, které vedou nahoru, byly opět prozkoumány, ale dozvěděli jsme se, že nejsou průlezné, minimálně ne do větší výšky. 

Bližší průzkum jednotlivých částí jeskyně a založení četných profilů je nutné. 

Od první chodby vlevo se dostaneme na jejím konci (b) vlevo malým otvorem do nízké směrem JZ se táhnoucí prostory, 30 – 40 cm dolů. Odtud opět 50 cm hlouběji k propasti, kolmá díra délky     1 m, 50 cm šířky, která jde hluboko dolů do větší prostory. Prohlédneme-li díru, najdeme ještě o několik metrů dále nízkou prostoru, která vystupuje příkře k severu a určitě sahá do blízkosti povrchu. Před propastí vlevo jde chodba, která byla téměř 1 m vyklizena až k hlavní chodbě, bezprostředně za dveřmi. Před vyklizením nebyla průlezná. 

Pan vrchní nadlesní mně vyprávěl, že před 2 léty na Novém hradě při kopání písku byly nalezeny dvě neobyčejně velké a mnoho menších kostí. Vykopávky byly potom zastaveny, ale kosti byly zašantročeny. 

Za strašného lijáku šel pan vrchní nadlesní se mnou Josefovským údolím vzhůru, po celý den jsme nechali kopat 2 dělníky, ale všude jsme narazili jenom na silně rozpukaný syenit, který tvoří výběžek hory. 
Z kostí nebo z kosti obsahující zeminy nebylo již nic k dispozici.

Dělníci špatně pochopili moje zdůraznění, aby první chodbu vlevo, hned za dveřmi, učinili průleznou a tuto silně vyklidili. Ale ne bez užitku. V suti se sice nenašly žádné medvědí kosti, ale přece jen kosti malých savců. 
Když na to budu mít čas, budu chtít založit 5 příčných profilů po 5 metrech a na hlavní chodbě jeden podélný profil. Až k síni jam vystužit 22 krát 5 m. 

Profil číslo 1,2,3,4,5,7,8, kreslen 1: 200.

Partie kostí  je zvlášť.

Na starém plánu je vchod nakreslen příliš daleko vpředu. Je na nejužším místě, udaném asi 3 metry za bývalým; na S přední dveře vyklenutí 2 m před 3. otvorem lavice, 2 m – 3 ½ m od sebe vzdáleny, 2,5 m dlouhé. 

Prostora I ještě není vůbec přepracována, štěrk intaktní, sintrový strop málo znatelný. Klenba je bohatě posázená sintrovými bílými stalaktity. V prostoře II jsou také bohaté sintry na nízké klenbě. Podlaha vykazuje neporušený sintrový příkrov, v němž se místy vyskytují krásné malé kalíšky. Vchod ke III. Je 1 m široká, 30 cm vysoká stalaktity posázená puklina, kterou lze stěží prolézt. III. Je malá dvoudílná kaple. První část má, druhá část je bez sintrového příkrovu. Zde ve druhé části je dno zemité, a hrubé jako od stop nějakého malého savce. Totéž v rouře, která pokračuje dále. Na dně velký počet volných kostí savců. Všude po stěnách vlhké vrásy, mouchy a zlatoočky obecné, od této zlatoočky dokonce několik páření.

14. srpna

Podélný profil započat
Profil 6, jeskyně C. Klenutí je zcela zasintrováno, s mnoha mouchami a zlatoočkami [chrysoperla carnea – Florfliegen]. Konec jde 1 m dále, než je v plánu, je založen na sem spadající skále, šel zajisté blízko k povrchu. Dno je zčásti zcela poškozeno a snad by se hodil pokusný výkop. 

Chodba D je nízká, ale z větší části prokopaná. Klenutí silně zasintrováno, místy silně zaneseno sazemi. Chodba E dosti nízká, strop a podlaha asi zasintrovány. Strop málo klenutý, podlaha pouze na 1 nebo 2 místech narušená —  k vykopání!  Na konci chodby F stoupá hlinité dno silně nahoru, je volné od sintru a chodba je prorostlá kořeny.  4 metry od konce jde vpravo malá plazivka dovnitř do skály, která vede do velice malé krásně zasintrované síně. F je malá kaplička.  

 

 

autor: krtek