Další úspěšné bádání v Tisovci 5-9.5.2017

Téměř po
roce se podařilo vrátit na Muráňskou planinu do našeho oblíbeného
Tisovce. Akce byla až do poslední chvíle ohrožena, protože účastníci jeden po
druhým odpadávali. Nakonec se počet ustálil na čtyřech kusech, což je jedno
auto a rozhodli jsme se, že jdeme do toho!

Vyrážíme
v pátek v 16:00 z Ostrovačic Franciho Pašákem a po cestě nabíráme
v Brně Jirku Cenka a v Nesovicích Matouše. Nakonec večer v Tisovci bylo ještě příjemné
překvapení, že naši bádací skupinu už dnes doplní Semišák s Patricií.

O program na
následující 4 dny se nám staral
především Dušan Hútka. Hned v sobotu od rána odjíždíme k Hlbokému
jarku, kde nás Dušan seznámí se dvěma nadějně vypadajícími pracovišti.

První už má
dokonce název propad Překvapení. Tento propad pokračuje dolů téměř kolmou
propástkou. Propástka je zatím ukončená asi dvoumetrovým vertikálním komínem,
ve kterém se dá postavit. Z vrchního konce tohoto komínu je vidět další pokračování
propástky minimálně 5 m dolů, takže tady se bude těžit v podstatě na
jistotu.

Druhé
pracoviště je malý nenápadný portálek, který leží po straně několika po sobě
jdoucích depresí. Zde se bude potřeba nějaký metr zahloubit a doufat, že se
objeví nějaké stropní korýtko, které nás někam povede.

Obě
pracoviště nejsou ani 100 metrů od sebe a vypadají lákavě. Na nic nečekáme a
rozdělíme se na dvě skupiny. Franci, Jirka a Semišák s Paťkou se pustili
do druhého pracoviště a Já s Matoušem a Dušanem Hútkou odcházíme hloubit
propástku do propadu Překvapení.

První den
jsme na pracovištích strávili téměř celý den. V propástce je
nejdůležitější nářadí palice a cokoli, čím se dají rozbíjet balvany. Propástka
je totiž kompletně zavalená velkými bloky. Celý den jsme bouchali, tahali,
páčili, ale tento den zatím žádná vzpruha.

Druhé
pracoviště rozhodně taky nezahálelo. Během prvního dne se podařilo asi o metr
zahloubit a opravdu se objevilo stropní koryto a sediment odsednutý od stropu. Zvládlo
se postoupit asi o 3 metry do nitra, kde se chodba rozděluje doprava a doleva.
Každý z nás to šel zhodnotit a nakonec většina rozhodla, že nalevo to
vypadá lepší.

Dneska to balíme a pokračování zítra.

Odpoledne po
šichtě jdeme exkurzovat do Kostolíku, protože Franci s Jirkou tu ještě
nebyli. Jak říkal Dušan… Ať se jdou podívat na ukázku toho, co tam vlastně
hledáme.

Den druhý
byl stejně pracovní, jako ten první. Jirka s Francim se pustili do levé
odbočky a my ostatní pokračujeme v hloubení propástky. Zde už je potřeba
více lidí, protože se stále prohlubujeme a nedosáhneme na sebe. Navíc občas je
potřeba vytáhnout i většího mazlíka, u kterého se 4 chlapi zapotí. Opět tu
trávíme celý den a nedaří se nám podhrabat do navazující souběžné propástky, do
které je vidět z vrchu. Začíná se odhalovat úzký průduch maximálně na
prostrčení ruky. Věříme, že když půjdem níž, tak se podhrabem.

Zatím, co my
špekulujem, tak na druhém pracovišti se teprve začínají dít věci. Rozjásaný
Dušan rychlým krokem přichází z kontroly druhého pracoviště a nadšeně
oznamuje: ,, Hoši máme objav!“

Říkal, jsem
si, že to bude kousek volné chodbičky, což by byl samozřejmě také důvod
k radosti, ale jakmile začal drmolit cosi o propasti , tak už to znělo
působivě. Všichni odcházíme na kontrolu.

Jeden po
druhým zalézá plný očekávání a následně vylézá nečekaně ohromen. Opravdu bylo
z čeho. Levá chodbička, ještě před pár hodinami téměř plně zasedimentovaná
se proměnila v meandrující chodbičku těsně na průlez člověka. Asi po
čtyřech metrech a dvou zákrutách přišel onen šok! Jak když utne, sediment se
náhle ztratil a z meandrující zacpané chodbičky se rázem stala meandrující
propast. Úzká natolik, že člověk nepropadne. Stropní korýtko je vyzdobeno
různorodými sintrovými útvary. Různé bambule, excentriky i brčka. Chodba je zakončená
dvěma většími okny. Tudy je vidět na dno propasti a vypadá to skutečně velký.

Propast asi
5-6m hluboká. Obvodové zdi jsou kompletně pokryté takovými starými vyschlými
sintry, které jsou tu charakteristické jak v Kostolíku, tak i
v Moravské. Délka a šířka dómu vypadá, že by mohla být tak 4x7m. Bohužel
není vidět dále. Na dně je velká vrstva bahna. Nejpůsobivější se zdá být možná
2m vysoký stalagnát.

Tuto
jeskyňářskou radost jdeme ještě podpořit exkurzí do jeskyně Teplica a následně večer
zapít k místním Myotisákům. Paťka se Semišákem přichystali vynikající
kapustnicu a bujarý večírek na dvorku.

Pondělí….nadšení
do práce pořád trvá. Rozdělení pracovních míst se nemění a už třetí den jdeme
zápasit s kameny do závrtu Překvapení. Jak to tady dopadlo? No samozřejmě
nijak. Opravdu nás to po třech celodenních šichtách usilovné práce nepustilo
dolů. Dokonce to začíná působit, že průduch, který se začal ukazovat se
nerozšiřuje, ale naopak opět zavírá. Takže pracoviště, kde se kope zatím na
jistotu nás takhle vypeklo a bude to ještě pár akcí vyžadovat.

Na druhém
objevném pracovišti, kterému ještě musíme vymyslet název, kluci začali
nahlodávat tu druhou pravou odbočku. Levá přinesla až nečekané úspěchy, tak
uvidíme, co pravá. Bohužel za těch pár hodin se podařilo postoupit asi o 3
metry a tato strana vypadá delší a také užší, než ta levá, takže to jde blbě.

Tímto
prozatím končíme a na příště tu bude spousta práce. Tato pracoviště nás do sebe
vtáhla natolik, že jsme úplně zapomněli na naši Moravskou jeskyni. Už ani
nebyla možnost o něco se tam pokusit. Alespoň poslední pracovní den jdeme na
kontrolu a ukázat ji ostatním.

Odpoledne
ještě popojedem na Suché doly na prohlídku Staré Michňovky a také kouknout na
nedávný objev Mangalica naproti přes cestu. To abychom se mohli rozčílit, kolik
úsilí stačilo k objevu kilometrového systému.

Úterý byl
poslední den odjezdu. Dopoledne byla možnost navštívit Jazernou jeskyni a tunel
pod Dielikom. Tento tunel byl stavěn v roce 1941 a měl to být železnižní
tunel na nikdy nedostavěné trati z Revúce do Tisovce. Dnes je to údajně
jedno z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů ve střední Evropě. Tunel má na
dělku 2 km. Ze strany od Tisovce je zaplavený a prořícený.

Hlavní
poznatek výpravy je asi jediný a to ten, že se musíme co nejdříve opět vrátit.,
protože ano opravdu jsme si do nových
objevů ani neslanili. Důvod je ten, že nevozíme s sebou vrtačku a Dušan
taky momentálně nedokázal narychlo sehnat. Natáhnout si tam lano až
z venku by asi bylo trochu nezodpovědné. Lano by se třelo na mnoha místech
v meandrující chodbičce a je pravděpodobný, že bychom ho zkurvili. Trochu
to zamrzelo, nicméně všechno špatný je k něčemu dobrý. Díky tomu jsme pořád
ve stejným napětí, jako v den objevu.
Zvědaví a dychtící po tom, co nás tam dole čeká. Půjde to dál? Je to jen
navěky zarvaná prostora bahnem? Co ukáže pravá chodbička? A propástka
v závrtu Překvapení? Grrrrr! To je otázek. Na většinu z nich určitě
už příště budeme znát odpověď.

Účastníci akce: