by
Léto se nám pomalu, ale jistě začíná přesouvat do své druhé poloviny. Studentům se tím krátí doba jejich volna, teplomilným živočichům období spokojenosti. Chladnomilným živočichům se období jejich spokojenosti blíží. Krasovým vodám jsou tyhle "malichernosti " jedno, bez ohledu na počasí si ukrajují své kousky vápence všude, bez ohledu na zájmová území, na roční období, na nálady lidského plemene.
Hrstká nás, kteří si za svůj životní koníček zvolili plácání se v blatíčku podzemí krasových čoček, se snaží těmto vodám napomoci. Nejinak je tomu i ve střední části našeho, sice malého, ale o to více milovaného krasu moravského. Po nadějných postupech z minulého víkendu jsme se do Josefovského údolí odebrali v oblíbenou středu společně s Maruškou. Po chvíli nezbytného klábosení na základně jsme se nasoukali do overalů a chvíli poté i do nejvyšších míst Odporného komínu. V této poloviční výši mezi současným aktivním tokem Jedovničáku a Rudickou plošinou jsme nejprve prolezli všechny nově objevené části systémku a poté se vrhli na vlastní prolongační práce. Cílem této akce byly místa v sestupné části nově objevené chodby. Tento postup jsme zvolili z lehce prokouknutelného důvou,abychom si materiálem seshora nezavalili další postup a nemuseli volné prostory opětovně vyklízet. Chvíli jsem se věnoval závalku na čele chodbičky, než mě Maruška, která odebírala vydloubané kamínky upozornila : Hadařu, vpravo, jak ležíš, vydím volnou dutinu. Zaměřil jsem se proto na tuto část chodby a začal odebírat kameny zde. Po chvíli se mi ale materiál začal ztrácet pod rukama a s rachotem padal někam dolů, do zatím neznámých prostor.Po dalším kutání jsme vytvořili otvor o rozměrech cca 40×40 cm a bylo možno se do něj po hlavě spustit. Toto jsem taky učinil, přičemž mě Maruška jistila držením za nohu.Průzkumem jsem zjistil,že jsme se nabourali do HMŠ. Sice v místě nejméně pravěpodobném, ale pro další práce v dané oblasti velice výhodném , přímo ve stropě nad terasou s netopýřími kostmi. Poté jsme si role vyměnili a Maruška si tak mohla vychutnat hlavou nad propastí svůj první objev.
Poté, co jsme se dostatečně pokochali, vrátili jsme se do prostor Velké síně.Tam už nás očekával Předseda, který mezitím dokončil své úkoly při prolongaci chodbičky za Mořským okem. Informovali jsme ho o nejnovějších postupech a vrátili se na základnu k zapití objevu a zaslouženému odpočínku.
Pokračování prací na této lokalitě probíhalo v páteční večer. Do Odporňáku se tentokrát kromě mě a Marušky nasoukal i Kuklič a Vláďa. Společnými silami jsme dokončili vyčistění průlezu do HMŠ, vystrojili ho lanem a po více než půl roce jsme se do těchto prostor znovu podívali. Od konce loňského prosince, kdy jsme společně s Kolbim objevitelský vstup do HMŠ z bezpečnostních důvodů zavalili, doznala Hlava výrazných změn. Voda, kterou jsme cíleně do nejvyšších částí prvého tykadla pouštěli, vykonala obrovské množství práce. Všechny nestabilní "telefonní budky" se ustabilnily o několik metrů níže, některé části dna HMŠ se snížily. Prostory HMŠ se tímto staly mnohem bezpečnější pro další prolongační práce. Bezpečnou, bohužel zatím dost náročnou je i přístupová cesta přes Odporný komín. Při zpáteční cestě jsme poshazovali něco volných kamenů ve vertikálních částech Odporňáku v rámci pohodlnějšího zpřístupnění. Na vytvoření relativně pohodlné cesty nás sice čeká ještě hodně práce, ale motivace je teď velice silná.
Sobotní den byl věnován převážně pracem kolem základny . Prováděly se dokončovací práce zevnějšku boudy, vyklízel se nepořádek za léta nashromážděný za základnou. V podvečerních hodinách se Kuklič s Dejvem vydali za Mořské oko, aby vyklidili něco dalšího kamení z čelby, které byly uvolněny při předchozích prolongačních pracech.
V pozdně večerních, až nočních hodinách jsme se do jeskyně vydali ve velice silné sestavě hned na dvě pracoviště. Většina osazenstva se vydala do chodbičky za Mořské oko, díky čemuž se za víkend podařilo postoupit o několik metrů vstříc neznámu a o pár metrů i zkrátit stále se zmenšující náskok Ámošky.
Já s Kukličem a Maruškou jsme se opět vydali do "svého" Odporňáku. Pro tuto akci jsme si zadali první prolongační práce v vzestupné části nově objevené chodby. Chvíli jsme se ejpali v písečku a poshazovali něco kamení. Chodba má dále tendenci zvětšovat svůj profil, vane z ní sice lehký, ale povzbuzující průvan. Několik hodin po půlnoci jsme akci ukončili a vrátili se do útulných prostor rekonstruované základny.
Neděle byla věnována převážně dokumentaci nově objevených prostor Odporňáku a spojky s HMŠ. Čas na naše pracoviště si totiž ve svém našlapaném programu udělal i Franci, vrchní mapér lokality. Této práci se věnoval za pomoci Marušky. Já jsem pomocí patronek rozrušil něco větších bloků , které by samovolně nedokázaly propadnout vertikálním úsekem až dolů. Kuklič s Vláďem se věnovali dalším zpřístupňovacím a vyklízecím pracem v komínu.
Poté, co jsem si splnil svoji práci, slanil jsem se za Francim a Maruškou do HMŠ. Svoji práci už dokončili i mapéři, takže jsme si společně Šnekovu štriclu opět prošli a v rámci teze "více hlav víc rozumu si rozvážili další postupy. Jelikož byly hlavy čtyři (Moje, Franciho, Marušky a hlavně Šnekova ), práce jsme naplánovali na hodně dlouho dopředu 🙂 .
Posléze už zbýval jen návrat na základnu, pobalení si zablácených součástek oblečení a odjezd k odpočínku do domovských hospůdek. Čeká nás další krasovíkend, ve kterém už to třeba "konkurenci" nandáme :-)) .
autor: lblazek
