by
Letos nás slovenští kolegové překvapili poněkud netradičním termínem tohoto setkání – částečně se překrýval s naším bádacím týdnem a ani na jedné akci několik z nás nechtělo chybět. Zpočátku neřešitelné dilema jsme nakonec rozlouskli tak, že jsme si od pátku do středy plnili bádací povinnosti v našich jeskyních a ve středu jsme se přesunuli k povinnostem exkurzním na Jaskyniarsky týždeň letos konaný na slovensko-maďarské hranici. Za skupinu Dagmar se nás letos zúčastnil rekordní počet (5 účastníků), těšili jsme se, jak trumfneme Myotisáky, jenže těch letos přijelo dokonce 6 (počkejte příští rok!).
Z tradičních českomoravských účastníků nechyběli Ivan s Olgou, obvykle početné Zlatokoňáky letos reprezentoval jen Pavel, za Liberec Jirka s Kubou a z MK tu byl ještě Krtek s Holubicí, Helča z Bejčiny a Vláďa. Ve středu navečer jsme dorazili, zaregistrovali se, vyfasovali trička, pláštěnky, pálenku a maďarskou klobásu, postavili stany a do noci se pak vítali s ostatními kamarády a sdělovali si zážitky od našeho posledního setkání.
Ve čtvrtek ráno se rozjel exkurzní maraton, rozprchli jsme se na exkurze každý dle chuti. Dagmaráci absolvovali první den hlavně exkurze na lanech, tedy Diviači propast a Velkou Bikfu, ale i povrchovku, v pátek to byly pro změnu jeskyně na maďarské straně – populární a krápníky nadupaná Meteor-barlang, vývěrová jeskyně Kossuth-barlang a veřejnosti přístupná Baradla-barlang, v sobotu pak do známé Rákoczi-barlang a opět na lana do propasti Almási, v neděli ještě stíháme veřejnosti přístupnou Domicu. Tahle oblast se může pochlubit opravdu bohatým výběrem luxusních exkurzních lokalit, zdaleka jsme neviděli vše, co bylo v exkurzní nabídce a zdaleka nebyly všechny okolní jeskyně nabídnuty k exkurzování.
Úžasná byla i samotná krajina – krasové planiny zespod připomínající stolové hory, nahoře pak rozbrázděné závrty tak nahusto, že zde místy chyběl rovný terén a případné cestičky se jen klikatily po hranách závrtů. Navíc rozměry závrtů byly oproti tomu, na co jsme od nás z krasu zvyklí, lehce naddimenzované – ze začátku jsme dokonce mysleli, že se jedná o nějaká údolí, dokud nás průvodce nevyvedl z omylu, že se jedná o tak ohromné závrty.
Každý den nechyběl po večerech doprovodný program – mapovací seminář, promítání 3D fotografií z maďarského podzemí, závěrečný večer se třemi druhy guláše, Bohuš Kortman se svými speleosongy… prostě paráda. Jedinou kaňkou na kráse jinak bezchybného setkání byla absence místa, kde by se po večerech všichni jeskyňáři sešli. Byl tu sice promítací stan, jenže když se tu netočilo pivo, nikdo tu po promítání nezůstal. První večer se všichni rozešli ke svým stanům a otevřeli lahváče, druhý večer už se to pokusila zachránit speleozáchranka vlastním sudem, jinak přes den byli všichni rozprchlí různě u stánků čí dál ve vesnici. Chyběl tu takový středobod zábavy celého setkání. Takovým místem byl třeba loni v Borince Zapadnutý kút – tam se večer všichni jeskyňáři sešli, debatovalo se, kde byl kdo na exkurzi, kde byl kdo na expedici, plánovalo se, seznamovalo se, domlouvaly další expedice, spolupráce… Takové místo tu (nejen nám) chybělo. Jinak byl ale letošní JT opět povedený a poctivě připravený, zážitků jsme si za těch pár dní odvezli opět hromadu. Tahle slovenská akce je prostě super, my děkujeme organizátorům a průvodcům a ten příští ročník si opět nenecháme ujít. Jak říká kolega Bojler: "Jaskyniarsky týždeň – to je jediná životní jistota." A má pravdu. Takže se těšíme zase za rok!
Myotisácké zážitky z JT si můžete přečíst zde.
autor: admin1
