by
Po návratu ze zahraniční výpravy se s chutí vracíme na naše pracoviště. Začneme "zeleným pátkem" u Němců a pokračujeme "kamennou sobotou" v Dagmaře. Náš pětičlenný tým (Andy, Šlimec, Honza, Jenda, Maty) navázal na předešlé práce a dále připravoval jeskyni na stavbu těžební lanovky. V této fázi to znamenalo protěžit se přes zával mezi Jezevčí síní a Dómem nádob, aby lanovka zbytečně nekličkovala, v ideálním případě se dnes dostat až k deponii.
Zával je tvořen výhradně kameny, vše prozatím ukládáme nahoře v Jezevčí síni a v pěti lidech jede těžba ve vysokém tempu. Přichází čas na oběd a ať se na povrch nevracíme po prázdnu, bereme s sebou nahoru i jeden větší šutrák. Nakonec litujeme, že jsme ho dole radši nenaporcovali, ale hec je hec a kámen musí v celku až na povrchu (doufám, že to ten člověk, co si ho pak odvezl, náležitě ocení). Po obědě se Andy, Šlimec, Iva a Lída přesunují do Císařské jeskyně a využívají možnost prohlédnout si jeskyni v rámci tradiční květnové poutě. Jendovi, Honzovi a mně ale leží v hlavě ty dva velké kameny, které nám v Dagmaře stojí v cestě, takže bereme ze základny Thorovo kladivo a jdeme na ně. Boj to byl tuhý, ale odehrával se v místě, kde se lze s touto megapalicí rozmáchnout, brzy se vrátil i Šlimec, a tak jsou společnými silami ve finále oba kameny přeměněny na hromadu relativně drobného kamení. A hlavně se podařilo zdolat hlavní část závalu a už je v přímém směru vidět až na deponii v Dómu nádob. Trochu toho naporcovaného kamení odtěžíme a mizíme ven. Pod vstupem jsme ještě vyčistili jeskyni od povalujících se kusů betonu, pozůstatku po prapůvodním zabezpečení vstupu do jeskyně, asi nějaké malé brance. Léta ležel rozbitý beton vzorně uložen pěkně bokem, ale přeci jen to sem nepatří a tak jeskyni pod vstupem uklízíme a beton vynášíme na povrch.
Povrchový program pokračoval další lekcí z jednolanové techniky na našem trenažeru, konkrétně výstupem/slaněním přes přepínku. Než skončíme, začínají v hojném počtu přijíždět hosté ze Speleohistorického klubu a po přivítání se přesouváme do lomu, kde dnes večer budeme slavit narozeniny (vždyť je květen a to je u Dagmaráků na tyto oslavy hojné období). Další dění jen korunovalo dnešní vydařený den.
A v neděli hned pokračujeme dalším bádacím programem. Jenda protáhl Dagmarou Myotisáky a při té příležitosti zkoukl stav ve II. propasti. Voda je ve výši 7 m, tzn. že začala klesat (pro porovnání přesně před rokem jsme na dně vesele kopali, protože tam bylo sucho). Já mezitím vzal Šlimce, Libora a Andy do Jedelského propadání. Nejdřív jsme s důkladným výkladem prochodili po povrchu všechny závrty, sondy a ponory a poté prošli i samotnou jeskyni V Jedlích, přesněji tu část, kam se dá momentálně dostat. Plísní obrostlá výdřeva nad průlezem do Meandrového dómu už neunesla tíhu promáčené hlíny a zhroutila se, což nám zvěstoval už v březnu Jaryn. V podstatě jsme to čekali, možná jsme dokonce na to čekali. Chatrný průlez máme v plánu vyřešit ve větším stylu, prostor pro to bude během letošního pracovního týdne. Jinak ve Staré chodbě jsou ve dně patrné stopy, že tudy tekla voda. Tedy během jarního tání musela při dočasném zahlcení 2. ponoru přetéct voda až sem. Také v chodbě U jezevce je zejména napravo v puklině dno sníženo o nějakých 20 cm (to je v těchto plazivkách a puklinách poměrně dost). Změna je patrná i na povrchu nad 2. ponorem, přes zimu se svezla pravá část hlinitého svahu přímo do 2. ponoru, voda si ale našla další cestičku do podzemí a při současném slabém průtoku bez problému odtéká.
Stále nekončíme, z Jedlí se přesouváme opět do Dagmary a odtěžujeme všechny včera rozmlácené kameny do Jezevčí síně. Cesta k deponii je tak po tomto víkendu konečně volná, ale stále nemáme vyhráno. Profil je příliš nízký, takže na vybraných místech budeme příště zahlubovat dno, aby tudy kýble po plánované lanovce jezdily bez drhnutí.
Fotodokumentace opět na rajčeti, zmínka o průletu stáda zeber nad lomem také u Speleohistoriků.
autor: admin1
