by
Minulý týden jsme byli navštívit oblast Hallstattu a
Dachsteinu. Vzali jsme si za cíl najít vchod do propasti Andy’s cave. Což se nám i přes nepřízeň
počasí nakonec podařilo.
První informace o této propasti získali Mattes s Bubákem (ZO 6-10 Hluboký závrt) již před dvěma lety na cvičení SZS v Českém krasu. Zde se potkali s Andym, který tuto propast se svými kolegy objevil. Andy borcům poskytl základní info o této propasti a nabídnul jim zda nechtějí
exploraci dokončit. Díky potenciálu, který je zde dle aplikace Google Earth a dostupných map okolo 1300 m se jim tato
nabídka zamlouvala a tak ji přijali. Ve dvou kusech by však tuto akci
nezvládli. Na to konto byli nuceni učinit náročné výběrové řízení účastníků
expedice. Do nejužšího výběru se nakonec probojovali ostřílení mazáci Bob a
Kuře :-), čímž byla expedice kompletní.
Podrobnosti o místní situaci borci získaly prostřednictvím
e-mailů. Velice prospěšný nám byl také 16. Mezinárodní 
speleologický kongres v Brně.
Zde pobýval s rakouskými jeskyňáři Dr. Lukas Plan. Ten nám poskytl
kontakt na jeskyňáře z Obertraun. Po domluvě s jejich klubem již nic
nebránilo v odjezdu.
Odjezd jsme naplánovali na 10. 10. 2013. Ubytování v Obertraun
zajistil Bůča, který zde má známou Mílu, takže ideál… Předpověď počasí nebyla nejlepší,
což se nám potvrdilo cca 10 km před Hallstattem, kde začalo sněžit. Zbytek
cesty jsme na těch letňácích nějak doklouzali. Po příchodu na pokoj jsme dali pivko
a hurá na kuťe. Ráno jsme se probudili do zasněženého alpského podhůří. Sněhová
nadílka čítala něco okolo 10ti cm. I přesto jsme sbalili transporťáky a odjeli
na spodní stanici lanovky na Krippenstein. Obsluha lanovky nám podala informace
o sněhové nadílce na vrcholu Krippenstein. Zde už bylo zajímavějších 30 cm. Po
rozpravě jsme výjezd nahoru zrušili 
s tím, že se budeme věnovat turistice
a zkusíme výjezd zítra. Bylo totiž slunečno a v údolí sníh mizel téměř
před očima. Bůča, který zde okolí dobře zná, nás vzal na krátký okruh kolem
hallstattských vodopádů. Krajina byla jako z Mrázíka a výlet byl fajn.
Odpoledne jsme za vůně zatavování konců lan nachystali všechny lana a kotvení dle
vystrojovacího plánu. Večer jsme šli trochu polít jazyky do místní hospůdky.
Při návratu z restauračního zařízení jsme potkali rakouského jeskyňáře,
který se pohyboval v okolí jejich základny. Seznámili jsme se s ním a
povykládali mu naše úmysly, které zde máme. Jméno Andy’s cave mu očividně cizí nebylo, takže o
nás v klubu asi diskutovali. Shodou okolností jeli ranní lanovkou do Medvědí
jeskyně, která je kousek od druhé stanice. Loučili jsme se s ním se slovy
nashle ráno v lanovce.
V sobotu ráno nám paní na lanovce vysvětlila, že
sněhová nadílka je stále 30 cm. Navíc, ale přibyl vítr o síle 100 km/hod. Vystřídali
jsme si mezi sebou pár pohledů načež Mattes vyřkl stručnou odpověď: “Tak čtyřikrát”. Paní za kasou s kroucením
hlavy něco cvaká do PC a podává nám čtyři lístky. Debatu přes rameno poslouchá i
rakouský jeskyňář, se kterým jsme se potkali minulý večer. Situaci komentuje se
slovy: ”Tu jeskyni stejně nenajdete”. Kuře na to oponuje: „to ještě neznáš rypadla
z ČSS :-)“. To už, ale stojíme v pohupující se kabince a jedeme nahoru.
Na předposledním úseku se dozvídáme od pilota lanovky, že poslední úsek lanovky
je uzavřen, protože zde zuří bouře. Jak se kabinka v poryvech větru houpe
čím dál víc, začínáme mu věřit.
Nahoře to vypadá, jako když vládne prosinec. Volíme variantu
zkušebního výšlapu na vyhlídku pět prstů. Rozcestník ukazuje 30 min. a tak
mizíme v bílé tmě. Z vyhlídky se bohužel moc nekocháme a vracíme se
zpět k lanovce. Zde jsme se trochu posilnili čajem a padá rozhodnutí, že
zkusíme jít po značené stezce směrem k Andy’s cave. Pokud to nepůjde tak otočíme.
Naštěstí to jde a po nějaké době se i umoudřuje počasí. Na cestu jsme se vydali
na lehko s tím, že pouze lokalizujeme vchod. V tomto počasí jsme
tušili, že i tento úkol bude nesnadný a že sestup do jeskyně nemá cenu. V průběhu
cesty si však uvědomujeme, že slovní popis od Andyho, který nás měl navést ke
vchodu, jsme zapomněli v jednom tranďáku. Naštěstí je zde sem tam signál a
tak Mattes stahuje info do mobilu. První místo, kde jsme se rozhodli hledat, se
nakonec ukázalo jako chybné. To už jsem byl po prodírání zasněženou kosůvkou
durch. 
Jdeme dál po značené stezce a nacházíme další místo, které odpovídá
popisu. Znovu zapínáme přední náhon a šplháme se do místa, které vypadá jako to
v popisu. Po chvíli nacházíme prořezanou cestičku v kosůvce, nálada
rychle stoupá. Asi po 30 minutách hledání volá Bůča, že to má. Rychle se k němu
sbíháme. Vchod je zaopatřen pomocí dřevěných tyčí a kamení proti zapadání
sněhem. Uvnitř jsou plastové kýble a igelitové pytle s vybavením, které
Bůča s Kuřetem probírají. Já a Mattes jdeme nakouknout dolů. Začátek
jeskyně je úzký a tak lezeme jen kousek, nechceme dotrhat oblečení. Je zde
celkem výrazný průvan a potvrdil se i kabel polního telefonu, který je dle info
od Andyho natažen až do míst bivaku v hloubce cca -250 m. Vracíme se na povrch, krátce
diskutujeme a jdeme na lanovku. Cestou dolů, na druhé stanici, potkáváme zase
rakouského známého. Ten nechce věřit, že jsme vchod našli: „Tady je dva a půl
tisíce jeskyní a vy si myslíte, že 
jste našli tu, co jste hledali?“. Kuře mu
suše připomíná něco o rypadlech a jdeme na poslední úsek lanovky. Z lanovky
jdeme rovnou k Míle. Zde na nás čeká teplá večeře, kamna a studenej
škopek.
Termín další akce je díky pondělnímu svátku už za 14 dní. Máme
v plánu jeskyni přestrojit až k bivaku a pokud to bude možné tak do
bivaku něco nanosit. Dále chceme vyzkoušet telefon a zabezpečit vstup proti
sněhu pomocí plachty a nerezového lanka.
Doufejme, že se podaří bivak zprovoznit co nejdříve a
začneme pomalu odhalovat tajemství této potenciální jeskyně.
Bob, ZO 6-04 RUDICE
autor: Bob
