by 
V pátek jsme se postupně scházeli kolem našeho stolu u Němců a přidali se k nám i Aleš, Libor a Bradek. Na etapy jsme se všichni přesunuli k nám na základnu, kde se pak debatovalo, pilo a zpívalo dlouho do noci. Druhý den jsme připravili trochu dřeva na topení, natahali z lesa suché klacky a poprvé v tomto roce si venku opekli špekáčky. Po poledni sestupujeme do jeskyně Dagmar. Pro různé zdravotní problémy a jinou rekonvalescenci jsme na práci v podzemí zůstali jen já s Jarynem.
V jeskyni byl vydatný skap, sintrové jezírko v Dómu nádob bylo plné vody. Cestou do Dómu nádob sčítáme netopýry: 12× netopýr velký a 1× vrápenec malý. Jeden z netopýrů velkých visící osaměle mezi vchodem a Jezevčí síní byl evidentně napaden WNS. Ostatní netopýři visící v clusteru v Jezevčí síni se zdáli zdraví.
Nejdřív jsme koukli na čelbu v Chodbě pionýrů a poté se vrátili a usadili na pracovišti pod Kaplí. Poslední práce prolongačního charakteru zde proběhly v říjnu 2012, kdy také došlo k drobnému objevu volného půlmetru. Těžba je klasicky velmi náročná pro úzký profil pracoviště. Ve dně objevené komůrky je hlína kyprá natolik, že se dá pomalu nabírat rukou bez předchozího nakopání. V hlíně jsou volně loženy plotny sintrových náteků opadlých ze stěn o rozměrech až 20×30 cm. Pozitivní je, že se pracovní prostor s dalším zahlubováním postupně rozšiřuje, svitla tedy naděje na pohodlnější práci. Navíc jsme narazili na další volný miniprostor opět poteklý sněhobílým sintrem. Když padne rozhodnutí, že dnešní akci ukončíme, objevují se v Dómu nádob Libor s Milanem a tak tyto čerstvé síly rádi využijeme a vracíme se pokračovat pod Kapli. Celkem se dnes vytahalo 30 kýblů, z pracoviště se nám pomalu stává pěkná propástka.
Na povrchu dostáváme informaci, že již dorazili strážci přírody v čele s Lišákem. Zašli se podívat na Jedelské propadání, po jejich návratu jsme jim ukázali vchod do jeskyně U Jedelské cesty. Poté si je vzal pod patronaci Milan a zavedl je k propadání Plánivského potoka, já vzal Libora do jeskyně U Jedelské cesty, abych ho seznámil s další jeskyní v oblasti jeho zájmu.
Dole jsme tradičně nalezli ropuchu, jednoho netopýra velkého a navíc i netopýra s nápadně velikýma ušima. Byl vzhůru a překvapeně na nás hleděl. Až do koncové síňky jsme nedolezli, protože v polosifonu před ní bylo jezírko 20 cm hluboké a nechtělo se nám přes něj plazit.
A když už jsme v kontrole lokalit, jdeme i do Jedlí. Z šachty v Mlhově závrtu se stal menší bazén, vodu moc nebere a to nám radost rozhodně nedělá. Jedelský potok teče vydatně, větší část bere 1. ponor, zbytek vody ponor druhý. Když vidíme, kolik teče vody, tak ač to nebylo v plánu, zalézáme do jeskyně V Jedlích shlédnout situaci tam. První překvapení náš čekalo hned v chodbě U jezevce, odkud se ozýval hukot vody. Zde jsme nalezli krátký úsek aktivního toku. V těchto místech bývala voda maximálně slyšet, jak teče nedaleko pod stěnou. Tentokrát pobral 1. ponor vody tolik, že tradiční odtokové cesty v tomto místě nestíhají a voda tryská z drobných kanálků ve stěně a odtéká Propástkou. Další místo s vodou v jeskyni byla síňka před Štěrkovým sifonem, kde stálo jezírko. Pod vydřeveným průlezem taktéž zapadáme do 20 cm hlubokého jezírka ve Střelecké úžině. Je slyšet, jak do něj vzadu voda přitéká, jezírko přepadá do Meandrového dómu a po jeho dně odtéká do Štěrkového sifonu. Posledním místem s lokalizovaným aktivním tokem byla Honzova chodba, taktéž se zatopeným dnem. Voda vyvěrá u stropu, ale není jí tolik, aby utvořila efektní vodopád jako v únoru 2010 (to protože 2. ponor tentokrát nebere tolik vody a to ještě její větší část vytéká Střeleckou úžinou).
Po návratu z jeskyně jsme si pohráli s korytem potoka a svedli větší část řečiště do 2. ponoru. Z ponoru 1. se okamžitě po poklesu hladiny ozvalo trojnásobné zachrochtání, jeskyně si patrně nasála vzduch pod strop. To ve 2. ponoru začala stoupat hladina. Tak jsme tam v noci v dešti stáli a kochali se pohledem na vodní živel. Nakonec mi to nedalo a vrátil jsem se na základnu pro foťák. Po půlhodině se vzestup hladiny zastavil, tlak vody již byl dostatečný k zajištění odtoku vody úzkým trativodem 2. ponoru (viz foto). K přetečení do jeskyně V Jedlích jejím vchodem nedošlo.
V neděli jsme po delší době zavítali na Vymodlenou. Jaryn obnažil část liťáku na čelbě, Libor a já jsme se střídali v odbočce pod stropním korýtkem a Milan vše neúnavně vyvážel na kolečkách před jeskyni. Hodinu po poledni práci ukončujeme a jdeme každý na svou základnu balit a připravit se k odjezdu.
Fotky z Vymodlené u Milana, článek na webu ZO 6-20.
autor: admin1
