53. jaskyniarsky týždeň SSS

53. jaskyniarský týždeň se tentokrát konal netradičně mimo území Slovenska – v dolině Kościelisko nedaleko Zakopaného v polských tatrách. Ve složení Semiš, Dušan, Bohouš a já jsme vyrazili o 2 dny dříve.

^{Sbíráme se po cestě…}

Jeden den jsme strávili na slovenské straně Vysokých tater a sice kolem Štrbského plesa a částečným výstupem na Lomnický štít.

^{Štrbské pleso}

^{Lanovka na Lomničák, pohled na hvězdárnu a Skalnatou chatu, štíty jsou v mracích.}

Druhý den navíc jsme již tradičně věnovali průzkumu místa pobytu a to nejen místního pohostinství, ale stihli jsme i navštívit nedalekou veřejnosti přístupnou jeskyni Mroźnou. Za průkazky ČSS jsme každý ušetřili 4Zł (24Kč!) a prošli si zpřístupněných 511m z celkových 571m bez průvodce.

^{z jeskyně Mroźna}

Večer se již konalo slavnostní zahájení týždňa. Jelikož nám bylo jedno, kterou jeskyni navštívíme, pro následující den jsme se zapsali do jeskyně s lákavým názvem Piwnica, kterou jsme nakonec vůbec neviděli. Po krásné několikahodinové vycházce po tatranských cestách i necestách jsme se vyšplhali k jeskyni Miętusia Wyźnia.

^{Po odbočení z doliny Kościelisko do doliny Miętusia, výstup teprve začne…}

^{Vchod je už vidět – ta díra vlevo…}

^{Nástup ke vchodu s pomocí lana, cca 8m vysoko.}

^{Někde v jeskyni – asi 10m stupeň.}^{(Podle Poláků nenáročná exkurze bez použití SRT.)}

Průstup studenou (4°C) jeskyní byl zábavný pro svou střední obtížnost, jeskyně je jinak téměř bez výzdoby kromě četných výskytů pisolitů. Tento rys je společný většině jeskyní, které jsme v oblasti viděli. Hlavní příčinou absence většího množství sintrů bude nejspíš právě ta nízká teplota…

Na další den mi byl doporučen sestup do impozantní jeskyně, nejdelší (>23km) a nejhlubší (~890m) v Polsku Wielka Śnieżna. Opět byl nezbytný několikahodinový výšlap krásnou přírodou k jednomu ze vchodů.

^{Výstup k jeskyni, vchod je již kousek za obzorem.}

Jeskyně je převážně vertikálního charakteru, proto už před vchodem se soukáme do sedáků a hned za vchodem přichází první zážitek v podobě několika desítek metrů dlouhého ledovce, který slanění a pak ani výstup vůbec neusnadňuje. Po několika délkách slanění přichází další atrakce: 66m kolmá studna takřka kruhová s průměrem kolem 10m na dvě délky. Dále postupujeme stále níž a níž ohromnými dómy po ukloněných plotnách a sestup nebere konce. V hloubce 290m od vchodu průvodci velí k výstupu. Výstup nám ještě okořenil letní deštík, který nám pustil do jeskyně ledovou sprchu, které se v některých místech nedalo vyhnout. Pole účastníků se potrhalo, já společně se Štěpánem jsme vylezli z jeskyně za 4,5h.

Protože ani na večerním dešti mi overal neuschnul, přidal jsem se další den k výletu doktora Skály do Belianských tater. Belianskou jeskyni jsme si prošli po chodníčkách a kochali se množstvím impozantní krápníkové výzdoby i četných jezírek.

^{Jedno z mnoha jezírek na cestě.}

^{Až oči přecházely…}

^{Často se procházelo v těsné blízkosti sněhobílých sintrů.}

^{Opravdové pokocháníčko.}

Po cestě jsem nakoupil něco slovenského piva, což mi vyneslo povděk od kamarádů. Rozlučkový táborák, dort, špekáčky, goralská muzika – kalili jsme do rána až do rozednění.

Domů se nám nechtělo, tak jsme jen přejeli tatry na slovenskou stranu a navštívili ještě v Nízkých tatrách veřejnosti přístupnou jeskyni Stanišovskou.

^stalagnát

^{2 stalagnáty a Dušan}

I tady jsme měli na průkazky vstup volný, přestože jeskyně nespadá pod Správu slovenských jaskýň. Místní jeskyňáři si ji pronajali od státu a provádí si v ní sami.

^{Člověk se občas musel i ohnout…}

^{…nebo třeba zdolat provazový žebřík.}

Jeskyně nemá betonové chodníčky ani osvětlení. V ceně vstupenky je tedy zapůjčení čelovky a pro návštěvníky je to netradiční zážitek podobně jako třeba návštěva Ochozské jeskyně při dni otevřených dveří.